Ke čtyřicítce jsem si dal výstup na slovinský Triglav. A pak jsem začal navštěvovat různé extrémní a extrémnější akce. Zimních 24 hodin na Lysé hoře. Beskydskou sedmičku. Horskou výzvu v Jeseníkách a Krkonoších. 24 hodin kolem Olešné aneb in line maraton. A začal jsem na všechny tyto akce pilně trénovat.
Chodil jsem dlouhé pochody pěšky. Makal jsem na inlinech. A nakonec jsem začal znovu po dlouhých letech běhat. Nejdřív jen jako doplněk tréninku. Pak mě to však pohltilo naplno. Běh jako ideální odreagování se po náročném dni v práci. Není lepší způsob jak si vyčistit hlavu.
Sháním si informace, jak správně běhat. Jak daleko a jak často. Jak správně dýchat. Na co si dát pozor. A vzápětí zjišťuji, že něhám rychleji. A dále.
Je načase dát si pořádný cíl. Neb nic nemotivuje lépe než konkrétní cíl. A tak se přihlásím na říjnový půlmaratón do Hradce Králové.
Je květen, mám pět měsíců času, to zvládnu. Na webu nalézám službu, která mi navrhne tréninkový plán a s trpělivostí a důsledností vlastní pouze strojům se mě v pravidelných intervalech ptá, jaký že byl můj dnešní běh.Provokatérka.
Leč i já umím být důsledný, vidím-li cíl a tak se pokynům svého internetového trenéra podvoluji a běhám podle plánu. Zpočátku to jde lehce, pak začíná přibývat kilometrů a ubývat času na kilometr, ale jde mi to a zlepšuji se.
Pak se však něco pokazí a mě začínají bolet lýtka čím dál víc. Zkouším běhat i přes bolest, ale nejde to. nakonec mě to bolí i při normální chůzi. A tak si musím koncem června naordinovat nucený oddech. Jezdím aspoň na bruslích, u toho mě to nebolí, ale stejně jsem smutný a zklamaný. Maily od trenéra mažu.
Pak na Horské výzvě v Krkonoších objevuji kouzlo tejpování. K pobavení celé rodiny si holím nohy a hurá znovu do akce.
A znovu Endomondo a vzdálenosti. Časy na kilometr. Ale hlavně radost z pohybu a endorfiny v žilách.
Doháním měsíc bez tréninku a jsem nadšen tím, jak tělo nezapomíná.
Najednou je půlka září a do závodu necelý měsíc. Naprosto běžně běhám to, o čem bych před rokem ani nesnil. Tréninky se prodlužují, ale den zkracuje a tak se mým společníkem stává i čelovka. Běh v noci při měsíci má taky své kouzlo a romantiku.
Poslední dva týdny před závodem mi trenér ordinuje 16-kilometrové běhy. Zvládám to naprosto bez problémů. Nic mě nebolí. Tělo poslouchá jak hodinky. A podává stabilní výkony. Věřím si, že to zvládnu!
A pak náhle stojím na Malém náměstí v Hradci. Obklopen stejnými nadšenci jako jsem já. Řada z nich tu taky stojí poprvé. Je nádherné počasí. Atmosféra mě pohlcuje, žíly plní adrenalin.
Zazní výstřel a dlouhá řada běžců se dává pomalu do pohybu. Opakuji si svou mantru - hlavně se nenechat strhnout davem a nepřepálit začátek. Musím si držet své tempo. Daří se. Endomondo m i pravidelně hlásí časy na kilometr. Běžím to, na co jsem trénoval. Kilometr za kilometrem. jen s malými zastávkami na občerstvovačkách. Doplnit tekutiny a cukry. A hned zase dál.
Na jedenáctém kilometru se cítím skvěle. Půlku mám za sebou, nic nebolí, tempo si držím, pomalu přibývá lidí, které předbíhám.
Šestnáctý kilometr. V průběhu závodu lehce zrychluji, stále se cítím skvěle. Překonávám svůj osobní rekord, do cíle jen pět kilometrů.
Sedmnáctý kilometr. Občerstvení. vybíháme z lesa na otevřený prostor. Slunce už nesvítí příjemně, ale nepříjemně pere. Bude to boj.
Osmnáctý kilometr. Najednou mi bez varování došel kyslík i cukr ve svalech. Kolem mě přibývá lidí, kteří už jen jdou. Mé tělo se k nim chce přidat, ale hlava je silnější. Připadá mi, že se vleču nekonečnými doběla rozpálenými ulicemi Hradce králové. A zoufale hledám poslední zbytky energie. Hlavně vytrvat a nezastavit.
Devatenáct a půl. Vytrval jsem a krize je pryč. Uf, to bylo nejhorších jeden a půl kilometru! Už zase se mi běží lehce, tedy s ohledem na kilometry v nohách. Kolem cesty přibývá fanoušků, kteří nás povzbuzují a ženou kupředu. Skvělá atmosféra.
Cíl se blíží. Už vidím závěrečný kopec. To je taky nápad - cílová rovinka do kopce! Stoupám metr za metrem a najednou probíhám pod obloukem a je to za mnou! Dokázal jsem to! Cítím se skvěle. Euforie jako blázen. Uběhl jsem půlmaratón! Co na tom, že za můj čas by Keňané zaběhli celý maratón a možná by si stihli dát i kafe - já jsem dnes zakončil jednu etapu své Cesty. A splnil si jeden cíl. Jaký bude ten příští?
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
