Lukášovi se tak třese ruka, že jen s obtížemi zvedá kelímek, aby se napil nealkoholického piva. "To se opravdu nedá zastavit," říká při pohledu na svou paži.
Před chvilkou dorazil do cíle berlínského maratonu u Brandenburské brány, už se stačil převléknout z promočeného závodního trička do teplého oblečení, ale jeho tělo se jen pomalu vyrovnává s deštěm a chladem. "Nejhorší to bylo při čekání na start, jinak jsem počasí při běhu moc nevnímal," říká Lukáš.
Ačkoli ho tak bolí nohy, že je ani neohne, aby si mohl sednout, září štěstím a spokojeností. Zvládnul svůj první maraton. "Moc jsem si to užíval, byla tady skvělá atmosféra a spousta lidí. Celý závod byl zážitek," svěřuje se. V cíli nakonec skončil po třech hodinách a necelých dvaceti minutách.
Kdo vyhrálAbsolutním vítězem berlínského maratonu se stal keňský běžec Patrick Makau. Ulicemi německé metropole proběhl v čase 2:05:08, je o více než minutu pomalejší než světový rekordman, Etiopan Hail Gebrselassie. Ten v Berlíně letos nestartoval, byť na zdejší trati čtyřikrát vyhrál. |
Trenér: Klobouk dolů
"Kluci zaběhli úžasné časy," říká profesionální trenér Vladimír Korbel, který oba běžce téměř půl roku na berlínský maraton připravoval.
"V dešti a jedenáctistupňovém chladu dokázali po pětiměsíční přípravě zaběhnout časy 3:19:56 a 3:23:17. Podle mých propočtů z testu před čtrnácti dny měly být výsledné časy zhruba o pět minut rychlejší, ale v takovém počasí jenom doběhnout bylo malé hrdinství," chválí oba běžce Korbel, který trénoval i špičkové české atlety včetně Jiřího Mužíka.
Korbel připomíná, že i největší hvězdy letošního 37. ročníku berlínského maratonu zůstaly kvůli počasí za svými možnostmi. Nezdařil se ani útok na světový rekord, který ohlásil největší favorit, keňský běžec Patrick Makau.
"Takže časy, které Lukáš s Tomášem dokázali za necelých půl roku, jsou podle mě úžasné. Jak se říká: klobouk před nimi dolů!"
Budíček v půl šesté ráno
Jako cíl číslo jedna si Lukáš s Tomášem stanovili dobře se vyspat. V neděli vstávali v půl šesté ráno a nestěžovali si, že by byli nevyspalí.
Na Tomášovi bylo poznat, že je trochu nervózní. A zároveň pečlivý. Oblečení i občerstvení na trať měl pečlivě připravené. Posnídal cereálie a pečivo se šunkou.
Tomáš, dlouholetý fotbalista z Českých Budějovic, který nyní hraje v nižší soutěži v Rakousku, byl očividně více v klidu. Posnídal pečivo se šunkou a rozdával úsměvy na všechny strany. "Těším se," svěřil se.
Na start vyrazili krátce po sedmé ráno. Byla ještě tma, poprchávalo, ale déšť pomalu zesiloval. Teplota se držela pod deseti stupni a během závodu vystoupila jen o pár stupňů vzhůru.
Podívejte se na trať, kterou museli oba borci zdolat.
Čekání na start
Déšť, chlad, sychravo pociťovali Lukáš s Tomášem nejhůře před startem, kdy dlouhé minuty čekali na startovní výstřel a pořádně prochladli. Jakmile se čtyřicetitisícový dav dal do pohybu, na počasí už nemysleli a soustředili se jenom na běh.
Lukáš měl smůlu, že startoval až z poslední vlny. Pomalejší závodníci ho zdržovali, mnozí z nich na sebe upozorňovali extravagantním oblečením. "Už příště nechci běžet v jedné vlně s klokanem," připomíná Lukáš jednoho běžce převlečeného za "australské zvíře". Na trati se ale objevil třeba Batman, čert či borec, který běžel celou trasu bos.
"Naštěstí už pak bylo docela teplo a zase tolik nepršelo. Nepříjemné ale byly kaluže a mokré a těžké boty," říká Tomáš.
Dvojnásobné občerstvení
S Lukášem a Tomášem jsme se domluvili, že je budeme povzbuzovat na předem vybraných místech u trati. První zastávka byla hned za startem, pak jsme se rychle přemisťovali na šestý, jednadvacátý a sedmatřicátý kilometr. Takže jsme v dešti a chladu absolvovali také takový malý maraton.
Po Berlíně jsme se museli pohybovat poměrně rychle, abychom byli včas na domluveném místě, kde jsme měli pro Lukáše připravené energetické nápoje. Za chvilku jsme byli kvůli vytrvalému dešti promáčení a bolely nás nohy, za celé dopoledne jsme "urvali" jen asi čtvrt hodinu na kávu. Na vybraných místech jsme pak mezi tisíci probíhajících borců hledali naše favority. Běžci se před námi míhali v rychlém tempu.
Ale naše taktika se vyplatila. Lukášovi jsme předali nápoje, Tomáš si zase v cíli pochvaloval, jak mu naše povzbuzování na 37. kilometru pomohlo do posledních kilometrů.
V davu běžců jsme dokonce několikrát zahlédli i Vítka Lichtensteina, který se původně připravoval s dalšími amatérskými běžci v rámci projektu iDNES.cz a Nike, ale nakonec nebyl mezi dvěma vítězi, kteří se probojovali do Berlína. Jenže Vítek odcestoval na berlínský maraton na vlastní pěst a dokonce doběhl v podobném čase jako Tomáš, tedy tři hodiny a dvaatřicet minut.
Krize na posledních kilometrech
Největší zkouškou vůle pak byly poslední kilometry maratonu. "Měl jsem asi dvě krize, nejhorší bylo, když mě začalo bolet koleno. To bylo dost nepříjemné, musel jsem zatnout zuby a jít trošku přes bolest," svěřuje se Lukáš.
"Nejhorších bylo posledních pět až sedm kilometrů, ale pomohlo mi povzbuzování publika," dodává Tomáš. Celou maratonskou trať lemovali diváci, na několika místech byly i hudební skupiny, které závodníkům jejich dřinu zpříjemňovaly.
Obvykle se v berlínských ulicích sejde až milion fanoušků, ale vzhledem k nepřízni počasí jich v neděli bylo méně. Krčili se pod deštníky, v pláštěnkách a vytrvale povzbuzovali a tleskali.
Úleva v cíli
Když Lukáš s Tomášem doběhli do cíle, pocítili náhlou úlevu. "Byl jsem samozřejmě rád, že to mám za sebou," usmívá se Lukáš. A Tomáš dodává: "Byl jsem unavený, ale spokojený, že už nemusím dál běžet."
Spokojenost vládla i s dosaženými časy. "Chtěl jsem doběhnout nejhůř za 3.30, což se mi povedlo, takže jsem spokojený," říká Lukáš. Tomáš si rovněž nestěžoval, i když říká, že by se ještě rád zlepšoval.
Oba si pochvalují odborné přípravy trenéra Vladimíra Korbela, který se jim v rámci projektu iDNES.cz a Nike dlouhodobě věnoval - stejně jako ostatním ze skupinky běžců, kteří se nakonec do Berlína neprobojovali. Běžet mohli jen dva.
"Nelituji ničeho, bez tréninku pod vedením odborníka bych maraton nezvládl," je přesvědčen Lukáš a stejně mluví i Tomáš.
Další maraton? Snad ano
Bude jejich první maraton i posledním? Oba opatrně říkají, že by si ještě někdy maraton zaběhli. "Když vydrží zdraví a chuť, tak bych to zase zkusil," říká Lukáš. "Ano, chtěl bych na další maraton. Je to výborná motivace k pravidelnému běhání," dodává Tomáš.
(Upozornění redakce: startovní čísla jsou psaná na jiná jména, protože se registrace musela udělat už v dubnu a to ještě nebyla známá jména běžců. Ty jsme věděli až 14 dní před startem a to už je organizátoři závodu nebyli schopni změnit.)
