Příprava na 100 km: led, bolavá achilovka a Dádina žížala v mé hlavě

aktualizováno 
Přecházím po bytě a vrčím. Venku je pořád ledovka a já potřebuji nabíhat ty zatracené kilometry. Nedaří se mi držet plánu, a když už to vypadá nadějněji, ozve se achilovka. Vrčení přechází v zoufalé kňučení. Bojovná nálada při přípravě na zářijových sto kilometrů se ztrácí. Navíc se mi skoro při každém běhu honí v hlavě Dádin hit.

Marek trénuje na stovku | foto: Magdaléna Ondrášová, Rungo.cz

Led je prevít. Nějak se na něm pohybovat dá, ale je to boj a člověk má strach, aby se spíš nezrakvil. Můj běh připomíná pohyb toho, komu už dlouho nevyměnili plínku. Je to děsné, ubíjející, upachtěné. Musím to prostě vydržet, nic jiného mi nezbývá. Chodím běhat na Ladronku, tedy asfaltový okruh, který je pro mě prostě nudný, ale jediný jakžtakž běhatelný. V podstatě zavírám oči a beru plán jako vojenský úkol. Radost z pohybu není taková, jak bych chtěl, ale tohle jednou skončí a já se zase vrátím do přátelštějšího lesa.

Jak to začalo: chci si splnit sen, natrénovat na 100 km

Když je moje trápení na nejvyšší možné úrovni, začne se ozývat achilovka. Je to něco, co neznám, co jsem nikdy neřešil. Horší to prostě být asi namůže. Dávám si pár dní pauzu a vše konzultuji s Danem Orálkem a fyzioterapeutkou Katkou Honovou. Achilovku jemně masíruji, nahřívám lýtko a opatrně protahuji. Bolest po asi čtyřech dnech ustupuje a já zkouším opět vyběhnout. Bohužel se opět vracím kulhající. Mám fakt depku a chuť to celé zabalit. Mám strach, že naběhat potřebné kilometry prostě nezvládám, a uběhnout v září sto kilometrů ve mně vzbuzuje obrovský respekt smíchaný se strachem. Jsem vlastně na začátku a už na dně.

Nakonec to celé trvá čtrnáct dnů. Když vlastně nic pořádně nepomáhalo, zkusil jsem něco, co bych dříve neudělal. A ani dnes to úplně nedoporučuji. Vycházel jsem však z Danových a svých zkušeností. Achilovka nebyla horká nebo teplá, takže zánět pravděpodobný nebyl. Prostě jsem na to přestal myslet a zkusil s tím běhat. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale zafungovalo to. Mně ano, ale není to prosím návod, jak řešit zdravotní trable. Každému prostě funguje tělo jinak.

Marek trénuje na stovku

Nadechuji se a vrhám se opět do tréninku. Bohužel se mi v této chvíli velkého odhodlání do hlavy dostala z neznámého důvodu ta šílená melodie hitu Dády Patrasové o žížale, co běhala velmi pomalu. Nemůžu se toho týden zbavit. Je to jako útok živých mrtvých. Přemohl jsem ledovku, achilovku, zabiju i tohle. Melodie a slova postupně časem naštěstí mizí a mě se do výběhů vrací pomalu rovnováha. Skrytá obava však zůstává. Vrátí se Dáda někdy? Poběží se mnou žížala sto kilometrů ve Winschotenu? Naštěstí je to daleko, uvidíme.

Jak šel čas: Marek o své operaci a běhu

Koncem února do sebe začínám pořádně ládovat kilometry. Jedeme v módu tří náročnějších týdnů, které mají kolem 66 kilometrů každý celkově, a jednoho volnějšího. Musím říct, že ten poslední třetí je pro mě jako kardiaka už náročnější, a tak se s Danem domlouvám, že přejdeme na dva a jeden. Vidím pokrok, běhá se mi o moc lépe a už každý kopec nejdu, ale většinou pomalu vybíhám. Rychlejší úseky v tréninku jdou postupně svižněji a mě se vrací o dost lepší nálada. Jsem zpět. Byl jsem na dně, byť mi o nic zásadního nejde.

Nemusím to dát v časovém limitu, ale chci se s tím porvat. Můj svět nekončí a nepadá s nějakým závodem. Důležitější jsou jiné věci. Děti, přátelé, Majda. Nechci vzdát se, aniž bych to zkusil. Jděte za svým snem, a ať vám to běhá, chodí a žije tak, jak chcete VY.

Ultramaratonec Dan Orálek o poslouchání svého těla

To vám jistě poradí čtyři z pěti internetových i jiných trenérů. Problémem ale není poslouchat svoje tělo, nýbrž jako jeho řeč filtrovat a interpretovat. To je umění, které se většina lidí učí celý život. Aplikovat to na své případné svěřence umí jen hrstka těch nejlepších trenérů. Za více jak třicet let běhání jsem se svého tělo naposlouchal více než dost a přece mi interpretace některých signálů dělá problémy.

Jasně, většina návodů o poslouchání těla tím myslí, abyste neignorovali různé signály, které mluví o zranění nebo přetrénování. Skutečnost je mnohem zajímavější. Hlavní úkol je přečíst signály tak, abyste dokázali odtrénovat co nejvíce a v nejvyšší kvalitě - a přitom si moc neublížili. Velmi často jsem v situaci, kdy ke mně tělo promlouvá více než hlasitě ve stylu: „Všechno bolí, hned zastav!“ nebo „Jestli si nesedneš, tak uvidíš!“. Tady je potřeba zapojit filtr, který vám umožňuje vynechat signály silné, ale málo podstatné, a správně interpretovat i ty signály slabší, ale o to třeba důležitější.

Úplně na začátku je ovšem nezbytné vědět, k jakému cíli směřujeme, a všechno vyhodnocovat s ohledem na něj. Logicky budeme hodnotit různé bolesti jinak, když běžíme jen pro radost, a jinak, když chceme vyhrát. Proč bychom si kazili radost z běhu křečemi nebo nevolností? To už pak není radost, to dá rozum. Pokud ovšem běžím za maximálním výkonem, jsou stejné informace jen „drobnosti“, které mě sice můžou omezit, ale aby mě zastavily, na to musí být mnohonásobně silnější. Sportovec, který se snaží o maximum, musí komunikaci se svým tělem řešit každodenně, ovšem nesmí mu pokaždé vyhovět.

Spartathlon: do cíle s českou vlajkou
Autoři: ,

Nejčtenější

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Po třech dětech vážila Ludmila skoro metrák. Teď vypadá jako modelka

Osmatřicetiletá Ludmila shodila 25 kilogramů

U nás v rodině měly všechny ženy velké zadky, směje se Ludmila Černá (38), jejíž hmotnost se po narození třetího dítěte...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Spíš než druhá míza to je touha po změně a milostném životě, říká sexuolog

Zlatko Pastor.

Přichází bez varování a rozvrací fungující rodiny. Ze zralých mužů dělá rozpustilé mladíky, kteří si chtějí život...

Twiggy slaví 70 let. Dívka s klučičím zjevem změnila ideál krásy

Britská modelka, herečka a zpěvačka Twiggy

Dívka s extrémně štíhlou postavou a výstižnou přezdívkou Twiggy (proutek) před více než padesáti lety převrátila svět...

Další z rubriky

Jak hubnou slavní? Margita hladoví, Bočanová jí jen mrkev, Rolins rýži

Dara Rolins

Celebrity trápí kila navíc možná ještě víc než nás, obyčejné smrtelníky. Možná právě proto se uchylují k dietám, nad...

Anesteziolog jako dopravní pilot. Narkóza už není hrozbou, říká lékař

MUDr. Ivan Chytra

Může narkóza poškodit mozek? Kolem stavu, kdy člověk v celkové anestezii upadne do řízené ztráty vědomí, panuje stále...

Britská dýdžejka zhubla polovinu své hmotnosti. Po proměně ji nepoznáte

Britská dýdžejka prošla za čtyři roky neuvěřitelnou proměnou, kdy zhubla...

Dříve šedá myška s krátkými vlasy, které váha ukazovala více než sto kilogramů. Dnes sexy dlouhovlasá brunetka, která...

Oslaďte si život bez cukru: medem či sirupy z javoru, agáve a kokosu

Ilustrační snímek

Nejobvyklejším sladidlem je cukr. Dnes je na výběr mezi hnědým, který by měl být přírodní, a bílým, jenž prošel...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz