Myslím, že se v článku taky plete úzkostná neuróza a deprese dohromady. Ono je to něco docela jiného. Úzkostné neurózy jsem si užívala od dětství tak asi do 50 let - na stavy dušnosti s hrůzou vzpomínám a to nejsem žádná padavka,mezitím jsem vesele lezla po horách a i jinak sportovala. To je všechno na dlouhé povídání, a jsou to věci které se sakra těžko ovlivňují - rodiče na prvním místě jsou patrně příčinou, a nemusí to být nějaké mlácení dětí apod., stačí intenzivní snaha, aby dítě žilo podle vašich představ...a může to být velmi špatné, potom samozřejmě partner, pokud si nesednete, tam může být také milion negativních vlivů a nebo prostě jako já nepochopíte včas, že vaše povaha je samotář a každý pokus o změnu je k horšímu. Blbě se to vysvětluje a blbě se to i čte, ale je to tak. Asi je úplný základ naučit se se sebou žít a nenechat sebou manipulovat. V tomhle je dobrý psycholog k nezaplacení. Ale nakonec člověk musí hledat pomocnou ruku na konci vlastního ramene... :-).

Začít myslet pozitivně? Pokud jste v depresi, tak to prostě nejde. Jste permanentně nešťastný a nejde to ovlivnit. S tou celiakií to je stoprocentně pravda. Jen doktoři (hlavně obvodní) o tom nemají ani potuchy.

Znám to moc dobře a pravdou je, že kromě léků je důležité i jinak začít myslet. Pokud mě dosud život nenabíjel i pozitivně, bylo více starostí než radostí, tak do toho spadnete jedna dvě. Pomalu ale jistě.

A zase opet pominuli nejcastejsi duvod, vedle pracovniho stresu, cimz jsou nezpracovana traumata a zazitky z detstvi. Protoze u nas je "vymlouvani se na rodice" neporusitelne tabu.

Pritom je prokazano, ze zvysene hladiny stresovych hormonu a to, jako moc cloveka stresuji bezne veci, jako napr. prace je dano z velke miry prave prostredim v detstvi, tim, jestli rodice byli autoritativni a kriticti, nebo chladni, nebo naladovi, jestli se hadali, jestli se rozvedli...vsechny tyto veci ovlivnuji pozdejsi zdravi cloveka, at se nam to libi nebo ne. Nejde o to ty rodice trestat, ale akceptovat tenhle fakt, a zacit s nim pracovat.

Ale co se spolecnosti, ktera povazuje za standart mlaceni deti a nasili na zenach u porodu... (a to nejsem ezotericka ani nejaka bio lesana, co by rozjivene dite nikdy neplacla, jen se troche zajimam o lidsky organismus a jeho propojeni s psychikou).

Jasně, je nezbytně nutné na něco hodit vinu. Na rodiče, že se rozvedli, nebo na sebe, že když mám teda deprézi, tak je to určitě tím, že jsem se nevyrovnala s tím, že se rodiče rozvedli. Tím uděláte depresáři největší službu, že mu dáte další možnost k sebeobviňování.

No, a pokud rodiče dají nějaká pravidla a děcko je poruší, tak nevidím důvod dítě adekvátně nepotrestat. Já pěkných pár facek schytala, vždycky jsem velmi přesně věděla, že to bylo oprávněně a za co to bylo a vůbec jsem tím netrpěla, rozhodně mi to bylo milejší než nějaké vleklé tresty typu domácí vězení, rajóny navíc apod.

Ditto násilí na ženách při porodu: jasně, není všecko ideální, ale to zaprvé není nikde, zadruhé nikdo nebere nikomu právo rodit v lese a svobodně při tom vykrvácet. Ano, tohle je demagogický argument, stejně jako ten váš. Nicméně seriózně: dejte si tu práci a zjistěte si, jak se přístup k pacientům od revoluce mění. Zjistíte, že opravdu hodně.

A je to standard. Pak existuje standarta, to byste mohla znát z té nedávné záležitosti se záměnou té presidentské za obří trenky. Nezaměňovat.

Syndrom vyhoreni v práci s následnými depresemi. Období, kdy celé noci nespite, buší vam srdce, ráno zvracite, máte průjem, klepou se vam ruce, celková slabost, nejste schopni komunikovat, odmitate lidi kolem sebe. V práci tlak na plnění plánů, obchodů s klienty. Neprejete si nic jiného než se zavřít doma a dát si skleničku,která chvíli pomůže. Následující noc i den to samé, a tak stále dokola po několik měsíců. Do toho opakující se virozy kvuli snížené imunitě. I tak se projevuje deprese. Až neschopenka a antidepresiva zabrala.

Zapomněla zmínit jeden celkem běžný depresogen kterým je alkohol. Dlouhodobá nadměrná konzumace alkoholu celkem spolehlivě k depresím vede.

Jinak s tou kávou je to pravda. depresi asi nezpůsobuje, ale v některých případech zhoršuje její příznaky jako je úzkost apod.

To musím říct manželce, prej alkoholik..

Jsem v depresích, no

Rady od paní terapeutky (ty v šedém poli) mi přijdou spíše jako rady pro někoho, kdo má to nejhorší období za sebou. Sám jsem prodělal stavy hlubokých úzkostí, a představa, že půjdu v takovém stavu někam na jógu je dosti úsměvná. Člověk je rád, že vůbec vyjde z domu. Teprve co díky lékům se můj stav zlepšil jsem začal praktikovat např. jógu, a musím potvrdit, že to má velmi dobrý účinek. Často mi to přijde, že lidé si pod pojmem úzkost nebo deprese představí nějaké chmury, které se lehce zaženou, ale kdo to zažil, tak ví, že je to něco úplně jiného.

Ano, máte pravdu. Já si tímhle prošel také a je to cesta peklem. A rady jako tady jsou fakt pro kočku a většinou je dávají lidé, kteří o tom něco četli ale neprošli si tím.

A co stres v práci, kde vás dnes vezmou koštětem a letíte jako raketa na ulici

Pití kávy a špatná strava - s těmito tvrzeními lze úspěšně polemizovat.

1. nedá se oddělit co je příčina a co důsledek - zdali se depresivní lidé právě konzumací daných pochutin neuklidňují

2. i psychiatři doporučují tabulku sladké čokolády. Zdravější než prášky způsobující zadržování tekutin, tloustnutí, zvýšení krevního tlaku..., poškozující játra a ledviny a komplikující použití léčiv na ostatní choroby,

Kávu můžu potvrdit. Depresemi netrpím, kávu miluju, kvůli chuti, ne jako doping, max šálek denně. Ale velmi často jsem po vypití kávy měl divný pocit, neurčitou úzkost. Když jsem kávu přestal pít, úzkosti zmizely.

Takže jeden si má nechat udělat biopsii tenkého střeva, aby vyloučil celiakii. Není nad dobrou radu nad zlato.

„dejte mu klystýr – a dvojitej!“