Příběhy naplněné nadějí

  22:21aktualizováno  22:21
Telefony v Masarykově onkologickém ústavu v Brně drnčí. Desítky lidí volají a žádají totéž: dobrovolně podstoupit devitalizaci nádoru. Právě tento ústav jako jeden ze čtyř v republice smí od února oficiálně ověřovat na pacientech nekonformní metodu podvazování nádorů doktora Fortýna. "Volají i politici," řekl ředitel brněnského ústavu Jan Žaloudík, "dožadují se změn v jakémsi pořadníku - aniž něco takového existuje..."

Stejné zkušenosti mají i ostatní kliniky zařazené do experimentu: v novou metodu, která může zachránit život, vkládá naděje čím dál tím víc pacientů - a ve stále větším počtu jí fandí i lékaři.

Jen autor metody, doktor Fortýn, který se dvacet let snažil uvést ji v život, se toho už nedočkal.

Objevitel metody podvazování zhoubných nádorů, chirurg Karel Fortýn, zažil příběh, jakých je bohužel historie vědy plná. Dlouhá desetiletí dokazoval, že jeho metoda může zachránit některé zdánlivě beznadějné pacienty. Odborníci na rakovinu mu na jeho náměty obvykle ani neodpovídali.

Až v posledních měsících se metoda začíná zkoušet. Karel Fortýn se toho nedožil. 4. ledna, v necelých 71 letech, zemřel na embolii plic. Ještě den předtím vedl operaci na pokusném zvířeti.

"Je to smutné. Konečně by mohl ostatním lékařům ukázat, co vše za dlouhá léta vyzkoušel," říká Fortýnův blízký spolupracovník biolog Vratislav Horák.

Jak začala spolupráce lékaře Karla Fortýna s liběchovským ústavem? Jako mnoho jiného v jeho životě, vlastně náhodou.

"Před třiceti lety jsem měl úraz, utrhl jsem si konec levého ukazováčku," vzpomíná František Jílek, dnes profesor České zemědělské univerzity, tehdy vědecký pracovník akademického ústavu v Liběchově.

"Na chirurgické ambulanci nemocnice v Mělníku mi nejdřív chtěli poslední článek prstu amputovat, protože z něho koukala kost. Pak si ale vzpomněli, že na lůžkovém oddělení má službu doktor Fortýn. Poslali mě k němu s tím, že je to lékař, který pořád experimentuje s novými metodami."

A opravdu. "Doktor Fortýn přímo zajásal, že to je moc pěkně utržený prst a jestli si na něm smí vyzkoušet novou metodu transplantace kůže - že přišije prst k břichu a za týden přihojenou kůži odstřihne a dodělá plastiku. Tak to také udělal."

Oba muži si v mělnické nemocnici často povídali o své práci. Karel Fortýn také o svém naprosto překvapivém zjištění z roku 1957: operoval tehdy pacienta s rozsáhlým nádorem žaludku, který nešlo chirurgicky odstranit. Nádor proto pouze podvázal, tedy přerušil krevní cévy, které jej zásobovaly živinami. A pacient se uzdravil! Karel Fortýn se s Františkem Jílkem dohodli, že metodu vyzkoušejí v akademickém ústavu v Liběchově na zvířatech.

V liběchovském ústavu Fortýnovu metodu v dalších desetiletích ověřovali především na prasatech a psech. V přísných testech prokázala podle typu nádoru spolehlivost mezi 42 a 95 procenty případů. Články o tom otiskly některé odborné časopisy, ale onkologové stále nejevili zájem. Přesto Karel Fortýn nezatrpkl. Jak je to vůbec možné? "Náš tatínek měl takovou bezstarostnou povahu a problémy si prostě nepřipouštěl," vzpomíná manželka Jana Fortýnová, rovněž lékařka a vědecká pracovnice.

"Možná zdědil jakýsi jižanský, rozevlátý přístup po svých předcích - italské hudebnické rodině Fortini." Což se projevovalo i v soukromém životě - ženu a dva syny měl v Praze, ale sám postupně pracoval v malých nemocnicích od západních Čech po východní Slovensko. Jen doma nikdy ne, tam jezdil jen občas na návštěvu.

Fortýn později přiznal, že podvázání během let provedl dvěma desítkám beznadějných pacientů.

Vyléčili se. Při vedení dokumentace byl ovšem opatrný. "Pokud vím, obvykle napsal, že šlo o 'zastavení krvácení', vypráví Vratislav Horák. "To víte, kdyby pacienta léčil standardními postupy a on mu umřel, bylo by to v pořádku. Když ho ovšem uzdravil podvázáním nádoru, mohl mít problémy." Na sklonku života se doktor Fortýn konečně dočkal toho, že se - především díky pořadu Klekánice v České televizi - začalo o jeho metodě mluvit. "Měl pochopitelně radost," vypráví Vratislav Horák.

"Jenomže současně dostával štosy dopisů od nemocných, kterým odepisoval, jak by jejich nádor léčil, ale pak musel dopis uzavřít konstatováním, že v Liběchově nejsou pro operaci lidí podmínky. V okamžiku, kdy tohle psal, jsem z něho cítil smutek." Dnes čtyři chirurgické týmy v Praze a Brně zkoušejí, zda Fortýnova metoda opravdu funguje.

Mají ověřit hypotézu doloženou dosavadními pokusy na zvířatech, že podvázaný nádor nejenže nezpůsobí při svém odumírání otravu organismu, ale dokonce vybudí imunitní systém, který pak zničí i další nádorové buňky v metastázách. Šťastný konec? Ani ne.

"Víte, čekal bych, že nám lékaři z týmů, kteří podvazování nádorů zkoušejí na pacientech, třeba pošlou e-mail o tom, jak se jim to daří. Připadalo by mi to kolegiální. Neozval se nikdo," krčí rameny Vratislav Horák.

Doktor Fortýn zemřel. Pokud se jeho metoda prokáže jako úspěšná, je to na Nobelovu cenu, říká se. Určitě by mu ji, alespoň in memoriam, přály i ženy, které podvázání nádoru podstoupily na vlastním těle.

ŘÍBĚH DRUHÝ: KDEPAK DOKTOŘI
"Doktor Fortýn operoval manželova tchána na prostatu, a tak jsme se s ním seznámili. To bylo v šestasedmdesátém roce. A od té doby k nám pan doktor občas zajel. Popovídat, pro brambory na sadbu a tak," vypráví pětasedmdesátiletá paní Milada Pavlíková z Větrušic u Mělníka historii své operace, která se odehrála před dvanácti lety.

"Nebylo mi špatně, jenom jsem tehdy strašně zhubla. Normálně mám přes osmdesát kilo a najednou sedmačtyřicet. Vůbec jsem neměla chuť k jídlu, jedla jsem jenom slané hvězdičky, tak na zahnání hladu. Co na to doktoři? Nic, já k doktorům nechodila, i svoje tři děti jsem porodila doma.

Kdepak já a doktoři," vrtí hlavou stará žena. "Ale táta už se na mě nemohl dívat. Jednoho dne řekl: Nedá se nic dělat, musíme za Fortýnem. Doktor Fortýn přijel za mnou. Vyšetřil mě a rozkázal: Zítra okamžitě ke mně do nemocnice!" A tak druhý den nasedla paní Milada s manželem a dětmi do auta a třetí den šla na operaci.

Domů se vrátila za čtrnáct dní.

"Ze začátku jsem musela odpočívat, ale to víte, pak přišla sklizeň řepy, někdo to dělat musel. A chuť k jídlu se také vrátila." "Takováhle jizva mi po tom všem zbyla," ukazuje paní Milada na své břicho, "ale to je vše, co vím. Mně pan doktor nic neřekl, jen mému manželovi. Já jsem ani nechtěla nic vědět, k čemu? Akorát by byl člověk vyplašenej. Až jak mě tady filmovali do televize, tak jsem se dozvěděla, že jsem měla rakovinu. A taky to, že za tu mou operaci mohli pana doktora zavřít. To je přece nesmysl, nebyla jsem nikde pokoutně. Prý to nebylo schválené. Chudák, bojoval o to takových let, vždycky tady seděl a říkal, oni mi to nedovolej, oni mi to nedovolej..." Od operace, při které doktor Fortýn podvázal paní Pavlíkové nádor na tlustém střevě, uplynulo dvanáct let. Paní Milada od té doby, věrna svým zásadám, nenavštívila jediného lékaře. "Kdopak by jel do Semil, takovej vejšlap..." Zato její manžel před dvěma roky zemřel. "Vždycky jsme si říkali, že půjdeme oba najednou, a vidíte, nevyšlo to, já jsem pořád tady."

PŘÍBĚH TŘETÍ: NEŽ PŘIŠLY UKLÍZEČKY
Připomínalo to dobrodružný film. Ve výzkumném ústavu v noci proběhla přísně utajená operace. Pacientka se zavázala, že jména lékařů neprozradí. Zákrok, kterému se podrobila, je nezákonný.

"Máte rakovinu prsu," oznámil loni v prosinci lékař Vlastě Olešové z Ostravy. Na leden stanovil termín operace. Krátce před ní paní Olešová náhodou viděla v televizi reportáž o metodě podvazování nádorů. Rozhodla se, že místo klasické operace prsu podstoupí tento experiment.

"Od první chvíle tomu věřím. Nedokážu vysvětlit proč, ale věřím," říká veselá a upovídaná knihovnice v důchodu. Ještě dřív, než se o nové pokusné metodě dozvěděla, byla rozhodnuta, že nepodstoupí chemoterapii ani ozařování. Říkám si, staň se, co má se stát. Ale ještě lepší se mi zdálo něco zkusit," vysvětluje.

Rozhodnutí bylo rychlé. Dcery paní Olešové hned volaly do televize. Režisér dokumentu Vladislav Kvasnička jim dal kontakt na lékaře, žáky doktora Fortýna, kteří devitalizaci dělají. Načerno.

"Můj doktor mi to nerozmlouval. Řekl, že je to mé rozhodnutí, ale ať si všechno zařídím sama," vypráví paní Olešová. A tak se vydala k lékaři ochotnému provést devitalizaci i bez požehnání úřadů.

"Připadalo mi, že váhá. Možná se mu nádor zdál příliš velký. Také byl. Čtyři a půl krát tři centimetry na prsu. Nakonec souhlasil," vzpomíná.

"V osm večer jsem byla na sále. V devět bylo po všem. Dělali mi to v takové obyčejné místnosti v nějaké menší nemocnici.

Lékaři se nepodařilo sehnat operační sál, ve kterém by mě mohl operovat v celkové anestézii. Tak mě umrtvili jen částečně," líčí paní Vlasta. "Za dveřmi čekaly uklízečky, až vypadneme. Asi se divily, co tam takhle pozdě večer lékaři dělají." Teď chodí paní Olešová na kontroly. Výsledky imunologických testů jsou dobré. Nenastala ani komplikace, kterou hrozili odpůrci devitalizace - otrava krve. Poprvé připadá paní Olešové reálné, že vítězství je na její straně. "Doufám, že tak budu mluvit i za rok," usmívá se.

I POKUS JE SPRÁVNÁ LÉČBA 
Od nejstarší operace doktora Fortýna uplynuly desítky let. Na třech pražských a jedné brněnské klinice se dnes experimentálně ověřuje jeho metoda. Ale na nejméně čtrnácti dalších pracovištích se zkouší devitalizace i bez ministerského povolení.

Lékaři se obávají postihů, proto žádají pacienty o diskrétnost - ale pevně věří, že dělají dobře. Za pravdu jim dává i helsinská konvence práv pacienta, která říká, že správná je i neověřená, pokusná léčba, děje-li se v zájmu záchrany života pacienta. Experimentální pracoviště zatím své pokusy nekomentují. Hodnotit je jako úspěšné mohou, až pacienti přežijí rok.

Autoři:

Nejčtenější

Jsme s jedním partnerem a společně s ním máme sex, říkají dvojčata

Anna a Lucy DeCinqueovy

Sestry Anna a Lucy DeCinque (33) se považují za nejvíce identická dvojčata na světě. Absolvovaly plastické operace, aby...

Sympatický kamioňák Zdeněk z Výměny manželek přišel o nohy při nehodě

Rodina z Přelovice nesnáší nudu a neustále něco podniká. Zdeněk ve volném čase...

Život si s osudem akční rodiny z Přelovic krutě zahrál. Tatínkovi Zdeňkovi museli po těžké autonehodě amputovat obě...

Jsem těhotná, oznámila v průběhu Výměny manželek jedna z nich

Výměna manželek

Vztah Aleny a Tondy, kteří mají tříletou dceru, trpí nejen nedostatkem peněz, ale především konflikty s tchyní a...

Závislost na jídle mě málem zabila, říká morbidně obézní žena

Morbidně obézní žena měla před operací žaludku téměř tři sta kilogramů.

S obezitou bojovala Američanka Lacey Hodderová už jako dítě a v devětadvaceti letech měla téměř tři sta kilogramů. Když...

Už mám odseriálováno, říká herečka Alena Antalová

Alena Antalová

Prorazila jako herečka v Četnických humoreskách a Pojišťovně štěstí, teď se Alena Antalová objeví po boku Jaromíra...

Další z rubriky

Lékařské bizarnosti: heroin dětem, lobotomie i zdravý tabák

Násilí sídlí v mozku a elektrickým proudem ho z něj dokážeme vyhnat, naznačují...

Drogy jako lék proti kašli, cigarety prospívající zdraví a proti depresi pojďte na lobotomii. Nad některými...

Umíte použít defibrilátor? Život může zachránit každý z nás

Automatizované externí defibrilátory zachraňují životy.

Jen v loňském roce vyjížděla pražská záchranná služba k 628 případům laických resuscitací. V přepočtu jde o dva zásahy...

K domácím přístrojům jsem skeptická, říká odbornice na rehabilitaci

Ilustrační snímek

Pro zlepšení svého zdraví nebo pro jeho preventivní kontrolu si kupujeme různé domácí zdravotní pomůcky. Třeba...

Najdete na iDNES.cz