Přerušovaný půst (anglicky: intermittent fasting) není dieta. Je to spíše časová organizace jídla, která má výrazný vliv na náš metabolismus a zdravotní stav. Základem je jednoduchá teorie. Když člověk každý den prodlouží dobu, kdy nic nejí (a pije jen neslazené nápoje), je to pro něj blahodárné. Všechno ostatní už jsou jen detaily, které ale zásadně ovlivňují výsledek.
Znám kluka, který se postil dvaadvacet hodin denně. Bylo mu pětadvacet, svaly měl jako kulturista, oči mu zářily jako hinduistickému mnichovi (ano, myslím že to bylo hlady, ale netroufla jsem si to říct nahlas). Miloval vaření a za dvě hodiny denně, kdy jedl, si připravil menu jako v luxusní restauraci. Když jsem se ho ptala, jestli v mezičasech nemyslí na jídlo, vysvětlil mi, že v tom je právě ta svoboda – prostě po dvouhodinové hostině úplně zapomene na jídlo a může si dělat, cokoli chce.
Zelenina, která pomůže při hubnutí. Nejlepší je brokolice, zkuste i zelí |
Vydržel to necelý rok, protože takový extrém se asi déle vydržet nedá. Přesto na toto období vzpomíná rád a dodnes se postí šestnáct hodin denně.
Je třeba k tomu dodat, že takové experimenty s vlastním tělem jsou fajn, když jste zdravý mladý muž. Ženské tělo se chová trochu odlišně, stejně tak tělo dětí nebo nemocných lidí. Jedna ze základních věcí, které je potřeba o přerušovaném půstu vědět, je, že na každého funguje trochu jinak. Ale k tomu se dostaneme.
Zkouší ho i celebrity
Není to výmysl celebrit. Ano, leckterá hvězda pomocí přerušovaného půstu zhubla a nedá na něj dopustit (u nás třeba oblíbená divoška operní scény Dagmar Pecková, v cizině například Jennifer Anistonová). Lidstvo se ovšem postilo už dávno předtím, než začalo zpívat operu.
Pravidelné půsty jsou součástí většiny světových náboženství. Moderní diety přicházejí a odcházejí, ale půst tady s námi byl a bude. Kdyby zdravému člověku škodil, už by se o tom vědělo. Škodit však může, když s ním nezacházíme rozumně.
Tady se hodí příklad jiného mého kamaráda, který se rozhodl před Velikonocemi čtyřicet dní nejíst. Zkrátka užít si křesťanský půst „až na dřeň“. Dokázal to. Po prvních pár nervózních dnech ho začal život na čaji bavit a půst končil spokojený, hubený a odhodlaný si ho příští rok zopakovat. Jenže pak začal pomalu jíst a jeho tělo zareagovalo vlastně očekávatelně – během následujících čtyř měsíců nabral o patnáct kilo více, než měl před půstem, z čehož byl dost nešťastný. Srovnat si metabolismus do původního rytmu už se mu v podstatě nikdy nepovedlo.
Proto je tu rozumný kompromis. A tím jsou malé, cyklické půsty. Jednou z možností je tradiční půst jeden den v týdnu. V tomto případě není nutné absolutně hladovět. Stačí se spokojit s rostlinnou stravou a vynechat daný den sladkosti a alkohol. Díky tomu snížíte kalorický příjem docela razantně, aniž byste si jakkoli uškodili – jeden den o zeleninových jídlech a čajích je zdravý a bezpečný pro každého.
Typické modely přerušovaného půstu14 : 10 16 : 8 Časy si každý upravuje podle svého životního stylu – někdo naopak celé jídelní okno posune blíž k ránu. Zvlášť nám ženám může půst krásně sednout, anebo nám jen zkomplikovat život. Buďte na sebe hodná a dělejte pro sebe jen to, co vám činí dobře. |
Ještě lepší varianta je zařadit takové dny v týdnu dva. Můžete se chytit pravidelných Meat Free Mondays, které v Británii propaguje Paul McCartney, a k nim si přidat tradiční postní pátky našich babiček. Takové odlehčení už se pozná. Někdo si dává každý týden dva dny absolutního půstu po sobě – to už je náročnější věc, která není vhodná pro každého. Odlehčení ve stylu „polévka a čaj“ je mnohem bezpečnější.
Hitem současnosti je pravidelné střídání doby jídla a půstu v průběhu jednoho dne. V praxi se nejčastěji používá systém 16 : 8 nebo 14 : 10 – první číslo je počet hodin, kdy nejíte, to druhé je „okno jídla“.
V jídelním čase sníte všechno, co je potřeba, aby bylo vaše tělo zdravé. To je důležité! Protože právě tím, že tělu dopřejete pravidelně plnohodnotné jídlo, nedojde k obávanému zpomalení metabolismu. Tělo ví, že dostalo, co potřebuje, a dostane to i zítra. Pravidelnost je v tomto případě fakt důležitá. Nechcete se přece přepnout do „režimu hladomoru“, kdy si vyděšené tělo bude ukládat naprosto všechno do zásob.
Nedávno jsem přátelům na svém Facebooku položila otázku, jakou zkušenost mají s přerušovaným půstem. Strhla se lavina odpovědí, které byly lidově řečeno „ode zdi ke zdi“. Polovina komentujících nešetřila nadšením – a vzhledem k tomu, že řadu z nich znám osobně, musím potvrdit autenticitu, neboť jsou viditelně ve skvělé kondici.
Každému to nesedne
„Miluju to, změnilo mi to život!“ Tyto nadšenkyně často žijí podle pravidla 16 : 8, které se už delší dobu doporučuje spíš mužům. Druhá polovina napsala něco ve stylu „zkoušela jsem to poctivě a dlouho, bylo to naprosto k ničemu, byla jsem jen hladová, nešťastná a naštvaná“. Podobný příběh mi často sdělují klientky v nutriční poradně, což je logické – ženy, u kterých přerušovaný půst zafungoval, nebudou kontaktovat poradkyni.
Ty, které se ke mně dostaly, tedy půst zhodnotily jako nefunkční. Mohou klidně jíst každý den pouze ve stanoveném osmihodinovém okně a samé kvalitní věci, ale jejich tělo odmítá odevzdat jediné kilo. Místo toho jsou unavené a zklamané, protože na sebe navalily povinnost, která jim je nepříjemná. Obvykle jim naopak pomůže, když na to jdou opačně: jídlo rozložíme do více porcí denně, takže nikdy nemají hlad, a to je pak nenutí na ně pořád myslet.
V čem je rozdíl? Proč je přerušovaný půst pro jednu ženu milovaným životním stylem, zatímco pro druhou zbytečným terorem? Je to v hormonech i v okolnostech. Jste naprosto v jiné situaci, když si půst dopřáváte coby cvičitelka jógy s odrostlými dětmi nebo nezávislá grafička. Tehdy máte dostatek času a prostoru na péči o sebe, můžete si všechno naplánovat podle svých potřeb, tím pádem i půst přizpůsobit tak, aby vám sedl do životního stylu.
Pokud jste však zdravotní sestra a od rána běháte po nemocničním oddělení jako fretka, nemůžete prostě vynechat snídani, aniž byste riskovala kolaps. Můžete tedy jíst dopoledne a skončit třeba odpoledne ve čtyři hodiny. Jenže pak chystáte doma večeři rodině a nejspíš budete trpět, že si s nimi nemůžete dát… Půst by přitom neměl být utrpením – jen byste zvýšila hladinu stresu a ten sám o sobě brání tělu odkládat tukové zásoby.
Dalším důvodem, proč je půst pro některé ženy nefunkční, jsou hormonální hladiny. Ženské tělo si v tomto ohledu jede svým vlastním rytmem. Půst podle řady vědců snižuje hladinu estrogenu, což se v některých životních obdobích zrovna nehodí. Jistě vás napadá doba, kdy chcete otěhotnět. Anebo přechod. Zatímco některé ženy v přechodu milují půst (i jako způsob očisty a kontroly nad celou situací), pro jiné je to další zátěž v jejich už tak prudkém hormonálním sešupu.
Hormony mohou bránit hubnutí. Jak je dostat do rovnováhy |
Za pár let, až se hladina uklidní, to mohou vidět jinak. Stejně tak může být půst nevhodný při PMS a menstruaci – prostě proto, že tato období jsou sama o sobě zátěžová a my máme přirozenou, hormony vyvolanou touhu se opečovat dobrým jídlem. Jsou ženy, které se cítí jako hrdinky, když to svému tělu nedopřejí, a jejich hrdinství jim dělá dobře. Většina z nás ovšem v tomhle období přirozeně tíhne k větší sebepéči a není důvod, proč tělu nevyhovět.
Jakákoli forma půstu je nevhodná při těhotenství, kojení a také u řady dlouhodobých nemocí. Pokud některou trpíte, určitě proberte své plány s lékařem.
Výhodou přerušovaného půstu je, že to není jízda po černé sjezdovce, na kterou se vydáte a pak už ji prostě musíte sjet, protože není cesty zpět. Přerušovaný půst si můžete vyzkoušet a zhodnotit, že to není nic pro vás. Nebo se nadchnout a pokračovat v něm.
Nemyslím na jídlo a cítím se svobodně. Toto slýchám od milovníků půstu často, a možná to bude i jeden z hlavních zdrojů úspěchu. Protože: O postění si můžete přečíst spoustu odborné literatury. Nastudovat si, že tělo v době půstu pravděpodobně opravuje poškozené části buněk. Zjistit, po jaké době přechází od spalování sacharidů ke spalování tuku. Nebo jak půst stabilizuje práci těla s hormonem inzulinem. A tak dále.
Odborně prokázaných výhod půstu je velké množství a každý zájemce je snadno dohledá. To nejdůležitější pro nás, běžné lidi se zájmem o zdraví těla i ducha, je ale mnohem jednodušší. Když si zkrátíte čas, po který jíte (a pijete kalorické nápoje), tak se vám prostě významně omezí doba, kdy můžete něco uzobávat.
Dáte-li si závazek, že v sedm večer končíte, není to nic drastického. Na šestou si uvaříte skvělou večeři a k ní si dopřejete klidně sklenku merlotu. Ale už si v osm nenalijete další, v půl deváté si k ní neukrojíte pět koleček klobásy, v devět neslupnete čokoládovou tyčinku a den nezakončíte miskou solených arašídů k seriálu před spaním. Protože v sedm jste vypnula „jídelní“ část dne a od té doby už pijete jen neslazený meduňkový čaj.
Díky tomuto malému triku tak každý den ušetříte třeba 300 zbytečných kalorií, které byste jinak svému tělu dodala. To se pozná na váze i na životním pocitu, aniž by člověk trpěl hlady (večeře přece byla skvělá).
Lidé, kteří vidí svůj půst realisticky, mi to většinou vysvětlili lakonicky: „Prostě toho nesežeru tolik, no.“ Celé to kouzlo je asi takhle jednoduché. A funguje jen tehdy, když toho v jídelním okně „sežerete“ dost na to, aby vaše tělo netrpělo pocitem nedostatku. Ať už se tedy rozhodnete jakkoli, naslouchejte svému tělu. Protože zvlášť nám ženám může půst krásně sednout, anebo nám jen zkomplikovat život. Buďte na sebe hodná a dělejte pro sebe jen to, co vám činí dobře.
