Poselství uštvaného pitomce

  15:18aktualizováno  15:18
Hubnout se dá všelijak. Spousta lidí si třeba dokáže přivodit nechutenství sledováním Zemana na Hradě. Považuji sledování Zemana za účelem sledování Zemana za tak drsné sebemrskačství, že to provedu jinak. Jdu běhat do podivně jarního vánočního lesa.

Pořád vpřed a nikdy se nevzdat | foto: Profimedia.cz

Po drahné době, s tělem, kterému to nevonělo už při šněrování tenisek, zato s odhodláním to nevzdat za žádnou cenu. Jsem skvělý, tak ať to každý vidí. Přežrané tělo jsem obalil do zbrusu nové běhací vesty, reflexní, značkové, kterou mám proto, aby mě nikdo nesrazil. Nesrazí, všichni už z dálky brzdí jak o život a kolem mě jedou úplně krokem. Vypadám jak policajt. Do sluchátek jsem pustil Piráty z Karibiku a začal stoupat příbojem bahna k lesu.

Stoupám. Pomalu. Krev šumí řečištěm, mé tempo nemá s tím slovem nic společného, ale nakonec vbíhám mezi stromy. Hudba se stupňuje a vypadá to, že se odněkud každou chvíli vyřítí Černá perla. Funím a z lesa se skutečně cosi řítí a přímo ke mě. Skáču na nejtenší buk co tam je a marně si vzpomínám, jak se správně šplhá. Strach zvítězil a na mé tenisky funí zespodu pitbul s očima zalitýma krví. Nechápu, že ta krev není moje, ale jistý si tím nejsem. Držím se zuby nehty a fakt to není přirovnání. Z obrovské dálky volá jakýsi blbec: "Nebojte se, on vám nic neudělá, je to ještě štěně! Adonisi, k noze!" Hrůza. Jestli myslel k mojí noze, pak ta baskervilská bestie poslouchá na slovo.

Už zase běžím. A zase do kopce. Třes po setkání s tím milým psem střídá srdeční arytmie. Tělo se brání. Možná ten Zeman nebyla tak špatná volba. Na pátém kilometru mě opouštějí plíce, zoufale klopýtají kdesi vzadu a sakrují. Vybíhám z lesa a po mém boku se objeví skutečná Černá perla. Rozráží vlny, hudba graduje a Jack Sparrow na mě posměšně hledí z kapitánského můstku. Pak udělá elegantní pohyb rukou, zachechtá se, zachechtá se i opice na jeho rameni a Černá perla kopne do vrtule. Ačkoliv to popírá všechny pozemské zákony, na osmém kilometru zrychluji.

V podivném transu dobíhám k Boudě. Je tam plno důchodců, mají vycházkové hole, značkové bundy, slivovici a dobrou náladu. Někdo na mě volá, ať si dám panáka a kam se jako ženu. Sám nevím. Proběhnu davem a otáčím k domovu. Důchodci zpívají Když jsem šéél z Hradišťáá... Až si doma sednou k televizi, budou zase spokojeně nadávat na tu dnešní pracující generaci uštvaných pitomců, jako jsem já.

Blíží se desátý kilometr. Jsem uštvaný, funím a už jsem spotřeboval všechny tekutiny v těle. A když říkám všechny, tak myslím všechny. Nakonec je to dobře, protože už neovládám ani natahovače, ani svěrače. Po plících mě opouští i sebevědomí a tělo přepíná na autopilota. A víc si nepamatuju.

.....

Sedím doma na zemi. Ničeho se nedotýkám, protože jsem jako prase a matně si vzpomínám, že hlavně nesmím ušpinit domácnost. Plíce se vrátily po půlhodině, takže už zase vyrábíme kyslík. Vím, že jsem vám chtěl ještě něco říct, ale někdo zvoní: za dveřma na mě vyčítavě hledí moje zdevastované sebevědomí.

PS: Už vím, chtěl jsem vám jenom říct, abyste v tom novém roce běhali a nikdy to nevzdali. Ať už si za ten běh dosadíte cokoliv. Jste skvělí, tak ať to každý vidí!

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek

Autor:

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Šárka Šteinochrová založila neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

To, co začalo jako svědivý ekzém, se pro mladou maminku Šárku Šteinochrovou změnilo v noční můru zvanou Hodgkinův...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Další z rubriky

Menstruace jako byznys. Pomůcky pro ženy zažívají nebývalý boom

Ilustrační fotografie

Ačkoli patří do života většiny žen, stále je menstruace tabu. Což je zvláštní paradox ve chvíli, kdy právě menstruační...

Zapomeňte na kávu i pivo a nebojte se přepití. 6 pravidel pro horké dny

Ilustrační snímek

Vysoké venkovní teploty a horečná pracovní aktivita před dovolenou – není divu, že si během dne ani nevzpomenete, že...

Menstruace bez vložek a tamponů. Češka nabízí nepropustné kalhotky

Menstruační kalhotky Snuggs

Protože použité menstruační vložky a tampony představují ročně tuny odpadu, rozhodla se Linda Šejdová, že místo běžných...

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz