Ona

Anorektička umí okolí přelstít. O vaši pomoc stojí, ač ji hlasitě odmítá

  • 4
Zatímco někteří si umí jídlo vychutnat, pro druhé představuje jen zdroj živin a pro další mnohaletý problém, kde něco nefunguje, jak má. Jak poznáte, že má někdo ve vašem okolí problém a prožívá své soukromé peklo zvané porucha příjmu potravy? A jak pomoci?
Ilustrační snímek

Julie vypravuje, 1. díl

„Kdy to u mě začalo? Těžko říct, ale pamatuju si, že babička i moje tety byly vždycky oplácané. A mamka často držela diety. Možná jsem se jen bála, že taky budu tlustá, a chtěla jsem tomu zabránit. Na netu jsem sjížděla zkušenosti holek v mém věku a hodně zvažovala, co dám do pusy. Tak moc, že mě naši v mých jedenácti letech odvezli do nemocnice, protože si už nevěděli rady. Vážila jsem 28 kilo. Přestože jsem jídlo v podstatě nesnášela, tam jsem se zapřela a jedla. Věděla jsem, že když přiberu pár kilo, pustí mě domů. A pak to zase rychle shodím, vždyť vím jak,“ říká vyléčená anorektička a bulimička Julie (dnes 38 let).

Těžko se v nich vyznat

Za označením poruchy příjmu potravy (PPP) se skrývá celá řada chorob. Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišuje tyto: mentální anorexie, atypická mentální anorexie, mentální bulimie, atypická mentální bulimie, přejídání spojené s psychologickými poruchami, zvracení spojené s jinými psychologickými poruchami, jiné poruchy příjmu potravy a porucha příjmu potravy NS. Ale například pod přejídání spojené s psychologickými poruchami patří také psychogenní přejídání, přitom se v poslední době řeší revize tohoto označení a nemoc začíná tvořit samostatnou kategorii.

Někteří odborníci ke zmiňované škále přidávají ještě další trápení (například ortorexii, bigorexii, drunkorexii, ARFID, noční přejídání...). Navíc se choroby můžou prolínat nebo i střídat, s mnohými se pojí úzkosti či deprese. Jsou zkrátka natolik variabilní, že se těžko vtěsnávají do úzce ohraničených škatulek. Společné mají jedno – působí na tělo i na duši a člověku převrátí život naruby.

Věk a pohlaví hrají roli

Nejčastěji se vznik poruch příjmu potravy pojí s obdobím dospívání, některé propukají už v mladší pubertě. Věková hranice se neustále snižuje a souvisí i s tím, že dívky nyní dospívají rychleji, daleko dříve menstruují, dříve se u nich objevují sekundární pohlavní znaky a podobně. Dříve to bylo kolem 12–13 let, teď už třeba v 9–10 letech. A zrovna poruchy příjmu potravy často souvisí s tím, že se dívka zalekne toho, jak se její postava mění a dostává ženské tvary. 

Ale existují i podtypy těchto poruch, které se objevují v pozdějším věku a jsou spojené s obavou ze stárnutí (např. anorexia athletica – nadměrné cvičení, nejvíce mezi 35–60 lety). 

Poruchy příjmu potravy se týkají v převážné většině dívek a žen, u mužů se vyskytuje např. bigorexie (závislost na posilovně). 

Ilustrační snímek

Julie vypravuje, 2. díl

„Že si vás rodiče nevšímají? U mě fungoval opak, ale můžu vás ujistit, že se každá anorektička naučí, jak okolí přelstít. Od vyhazování svačin do koše, jakmile jde ráno do školy, přes hlasité bouchání dvířky od lednice a procházení kolem rodičů s něčím k jídlu, co ve svém pokoji schová do pytlíku a druhý den vyhodí, až po cvičení do bezvědomí. Mně hodně ,pomohl‘ náš pes, venčila jsem ho dvakrát denně. Jenže naši už neviděli, že každé venčení pro mě představuje skoro hodinu, kdy jsem bičovala svoje tělo během, dřepy a kliky.“

PPP známé i neznámé

Mezi nejznámější patří anorexie, bulimie a psychogenní přejídání.

Mentální anorexie: Radikální omezení příjmu jídla kvůli strachu ze ztloustnutí, může být i užívání projímadel, diuretik nebo zvracení, nadměrný pohyb. Přehnané pozorování svého těla.

Anorexie ničí sportovkyně, modelky i obyčejné dívky. Léčba je obtížná

Atypická mentální anorexie: Může například chybět strach z tloustnutí, ostatní rysy přetrvávají.

Mentální bulimie: Nadměrné záchvatovité přejídání, poté užívání projímadel, diuretik, vyvolávání zvracení, nadměrný pohyb. Přehnané pozorování svého těla.

Atypická mentální bulimie: Projevy stejné, jen zase něco chybí, třeba nadstandardní zájem o tělesný vzhled.

Psychogenní (záchvatovité) přejídání: Opakovaná konzumace velkého množství jídla za krátký čas. Na rozdíl od bulimie cíleně nenásleduje snaha zbavit se ho, ale výčitky přetrvávají.

Jako nové poruchy související s jídlem se například zmiňují:

Bigorexie: Posedlost muskulaturou, závislost na posilování, nadměrné užívání podporujících preparátů, včetně steroidů, velké množství potravy.

Ortorexie: Chorobná preference zdravé stravy. Když to přeženeme, dotyčný může jíst jen to, co si sám vypěstuje nebo chová.

Drunkorexie: Výrazné omezení potravy, aby člověk mohl konzumovat více alkoholu, a přesto nepřibral.

ARFID: Restriktivní porucha příjmu potravy, jí se omezená škála jídel.

9 pravd o PPP

podle specialistů na poruchy příjmu potravy

  1. Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
  2. Rodiny za onemocnění nenesou vinu. Mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
  3. Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování. 
  4. Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou biologicky ovlivněnou nemoc.
  5. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnik, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací, socioekonomických úrovní a obou pohlaví.
  6. U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací.
  7. Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
  8. Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
  9. Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité. 
hubnutí, pouták

Julie vypravuje, 3. díl

„Chtěla jsem vypadat dobře, a stejně tak jsem se už nikdy nechtěla vrátit do nemocnice kvůli podváze. Znovu jsem se zapřela a zkusila jíst o maličko víc. Byl to přijatelný kompromis pro mě (jsem trochu tlustá, ale pořád to jde) i pro okolí (je trochu hubená, ale pořád to jde). Jenže před maturitou jsem hodně shodila, naši opět zbystřili a psycholožka doporučila, abych po zkouškách zůstala minimálně měsíc doma a jen odpočívala. Hlídala mě doslova celá rodina, nebylo kam utéct. Nudila jsem se a jediné, co mě obklopovalo v hojné míře, bylo jídlo. Tak jsem se projedla k bulimii.“

Začíná to v hlavě

Podle stále přetrvávajícího diktátu společnosti se více cení tělo hubené než tlusté. Snad každá dívka a žena se chce líbit, ale některé zajdou do extrémů. A neuvědomují si, že každý extrém má i ryze zdravotní negativa. Například u mentální anorexie se uvádí srdeční potíže, nedostatek zásadních minerálů, nepravidelná menstruace či její ztráta a posléze problémy s otěhotněním. U bulimie se mimo jiné upozorňuje na poškození hltanu a jícnu, žaludeční vředy či srdeční selhání.

Na PPP se také podílí povaha dotyčné, včetně touhy po dokonalosti či přehnané sebekritičnosti.

Jí moc, anebo málo? Možná i vašemu dítěti hrozí anorexie či obezita

Velkou roli hrají návyky v rodině; když děvče vidí, že maminka ustavičně drží diety, přijde jí to normální. Přidat se ale může i strach z toho, že jídlo nemusí být vždy zdravé. Tolik se přece píše o škodlivosti éček, dusičnanech v zelenině, antibiotikách nejen v kuřatech… Vyloučit nelze ani dědictví, genetika zde hraje svou roli.

Jak to shrnout? „Dosud se nepřišlo na to, co je skutečně hlavní příčinou, stále existuje mnoho teorií a faktorů, které se na vzniku poruch příjmu potravy podílí. Ale bavíme se o nemocích, jež velice úzce souvisí s psychikou,“ upozorňuje psycholožka Šárka Kučerová.

Podle ní poruchám příjmu potravy obecně nahrává prostředí, vliv médií, ideál krásy, tlak na výkon. A v hlubších souvislostech nepřijetí sebe sama a svého těla, přičemž kořeny takového přístupu se dají vystopovat už v dětství. „Člověk se stává závislým na potvrzení své hodnoty z vnějšku, je pro něj těžké věřit, že by měl hodnotu sám o sobě. Následně se snaží naplnit očekávání rodiny a okolí a je chycen v pasti,“ říká odbornice.

Rodiče, zbystřete!

Možná si myslíte, že vaše dospívající dcera má blízko k některé poruše příjmu potravy. Zkuste si odpovědět na otázky níže, a pokud vícekrát řeknete ANO, zvažte konzultaci s odborníkem.

  • Výrazně zhubla, či naopak přibrala?
  • Začala přehnaně sportovat, přitom její energetický příjem neodpovídá výdeji?
  • Má strach z růstu hmotnosti či ztráty kontroly nad ní?
  • Používá projímadla, aby zhubla?
  • Odmítá svoji podváhu?
  • Přehnaně kontroluje svůj vzhled? Denně mnohokrát stoupá na váhu? Ovlivňuje hmotnost její sebevědomí?
  • Odchází do koupelny či na toaletu hned po jídle? 
  • Přistihli jste ji vícekrát zvracet?
  • Doma mizí větší množství potravin a v jejím pokoji nacházíte ukryté obaly od jídla? 
  • Často se zabývá jídlem, energetické hodnoty potravin umí nazpaměť? 
  • Přestala menstruovat?
  • Začala se stranit nejen vás a dalších členů rodiny, ale také přátel? 
Dieta, ilustrace

Julie vypravuje, 4. díl

„Zatímco doma se radovali, jak přibírám, já si připadala hnusná. Tak jsem se po jídle vyzvracela a hned se cítila o něco líp. To jsem ještě netušila, že budu zvracet třeba i desetkrát denně. Přidala jsem projímadla a odvodňující přípravky. A pohyb.

Už jsem ale nebyla vychrtlá jako dřív, udržovala jsem si zhruba stejnou postavu. A pořád dokola řešila jídlo, to byl můj svět. Jak žijí ostatní, co kolegové v práci, co se děje v rodině? Všechno mi unikalo. Ke změně mě doslova nakopla vážná nemoc milovaného dědy. Rodina kolem mě chodila po špičkách, ‚hlavně aby Julinku nezatěžovali‘. Babička to nakonec nevydržela, všechno mi řekla. Zase jsem se začala léčit.

Jenže tentokrát jsem chtěla a sama jsem si vybrala psychoterapeutku a nutriční poradkyni. Rodiče i prarodiče do mě investovali hodně lásky a pochopení, nastal čas to vracet.“

Jak z kola ven

Do ordinací lékařů nemocné často přivádí fyzické potíže, běžně přijde matka s dcerou, které vypadávají vlasy, lámou se nehty, přestává menstruovat... Současně je třeba pečovat i o duši, často se používá ambulantní psychoterapie. A vyloučit nelze ani nemocniční léčbu. Kdyby nic jiného, aspoň se poraďte s psychologem a dietologem, případně i s fitness trenérem.

Bez čeho se nikdy neobejdou?

Nemocné si musí připustit, že mají problém, a chtít ho řešit. Je třeba pracovat na vybudování zdravého vztahu k sobě a svému tělu, zdravé sebeúctě. Pomůžou také různá sdružení a podpůrné skupiny lidí se stejným problémem, například Anabell. Užitečné informace najdete i na webu Idealni.cz. A když už jde do tuhého, obraťte se třeba na centrum PPP při Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN či na Dětskou psychiatrickou kliniku 2. LF UK a FN Motol.

Dá se z trápení vypsat?

„Obvykle se psaní deníku považuje za zajímavou terapeutickou metodu, ale v těchto případech bych ji nedoporučovala. Člověk s PPP má tendenci uzavírat se do sebe, v čemž ho psaní deníku ještě podpoří. Naopak je třeba dostat ho ze samoty ven, svoje starosti s někým sdílet nebo někoho požádat o pomoc. Pokud nechce jít hned za odborníkem, měl by oslovit přátele,“ nabádá psycholožka.

Přestat se zaměřovat jen na jídlo také předpokládá odvedení pozornosti jinam. Každý musí zkusit, co ho bude bavit. Možná znovu začne hrát na kytaru, přihlásí se do kurzu šití, naučí se malovat… Něco dělat je ale důležité, protože většina lidí s PPP svoje zájmy dávno opustila. Zkrátka – čeká je hodně práce. Až najdou svou vnitřní hodnotu a přestanou se trápit tím, jak je posuzuje vnější svět, budou na správné cestě.

16. dubna 2018