Ekologické smýšlení se stalo v poslední době velkým trendem. Třídění je už pro řadu z nás samozřejmostí a přicházíme také se stále novými způsoby, jak produkci odpadu minimalizovat. Za jednu z velmocí zpracování a recyklace odpadu je považováno Švédsko. Není tak divu, že právě v této zemi se zrodil nový trend.
V zahraničí je plogging stále oblíbenější, v Česku to jde pomaleji
Plogging je složeninou slov jogging a plocka upp, které ve švédštině znamená sbírat. Ano, je to propojení běhu a sběru odpadků. U nás tato aktivita není doposud příliš známá, avšak právě v zemích severní Evropy se těší velké oblibě. To potvrzuje také Barbora Poláková, která je propagátorkou ploggingu v Česku. „V zahraničí jde už o vcelku běžnou záležitost. Obzvláště severské státy jsou velice napřed a pokračují mílovými kroky. Na Facebooku existuje nespočet zahraničních stránek, kde je plogging považován za téměř profesionální sport, který je organizovaný a bere se velmi vážně,“ líčí.
Naproti tomu v Česku je tato aktivita zatím v plenkách. Bára se sice snaží o její propagaci, a to například na facebookové stránce Plogging ČR, avšak sama přiznává, že nadchnout ostatní není úplně jednoduché. „V České republice je trochu jiný přístup než v zahraničí. Mnohokrát jsem se už setkala s názory typu: Já tam ty odpadky nezahodil, proč já bych je měl sbírat? Často slýchávám také: Aha, tak ty jsi ten ekolog. Na druhou stranu mám kolem sebe i spoustu skvělých lidí, kteří jsou doslova eko nadšenci a vyžívají se v šetření a minimalismu,“ říká o svých snahách Bára Poláková.
Jak na to
Začít s ploggingem může úplně každý, ať už patříte mezi začátečníky, nebo běžce, kteří mají v nohou už stovky kilometrů. Při aktivitě se nemusíte řídit v podstatě žádnými pravidly. Pro někoho je při tréninku důležitější sbírání, jiný toho zase více naběhá a soustředí se spíše na větší odpadky. Iniciativě se meze nekladou.
A jak se na plogging správně vybavit? „Je to snadné, stačí starší batoh, do kterého vložíte igelitku nebo pytel na odpadky. Na sbírání jsou vhodné rukavice, doporučuji zahrádkářské, látkové s gumovou vrstvou na dlani a prstech, ruka může dýchat, pogumovaná vrstva zároveň dost vydrží a dají se používat opravdu dlouhou dobu. Ještě sluchátka do uší a jde se,“ radí Bára, jak se vybavit na svůj první plogging.
Plogging mýma očima
Nepatřím sice mezi skalní eko nadšence, kteří do baru nosí vlastní kovová brčka, avšak problémy dnešní doby spojené s nadměrným množstvím odpadu mi přesto nejsou lhostejné. Rozhodla jsem se proto plogging vyzkoušet na vlastní kůži. Podle Bářina doporučení jsem nachystala výbavu v podobě batohu vystlaného igelitovou taškou a pracovních rukavic. Vzhledem k tomu, že je sedm hodin ráno a už teď teploměr ukazuje 26 stupňů, tuším, že dnešní plogging bude rozhodně výživný. Odhodlaně však nasazuji výstroj a jdu na věc.
Hrdá ploggařka.
První nálož odpadků na sebe nenechá dlouho čekat. Jen vyjdu ze dveří domu, všimnu si několika papírků poházených na trávníku před domem. Sotva se sehnu, hned vidím další a další smetí, které tu přece nemůžu nechat. Dobrých pět minut tak strávím sbíráním, a to jsem vlastně ještě ani nevyběhla. Začínám se trochu obávat, že jestli to takhle půjde dál, moc kilometrů si dnes k dobru nepřičtu.
„Jé, petka“ zaraduji se po pár metrech z prvního většího úlovku. Prvotní nadšení však záhy střídá rychlé vystřízlivění. Po dvou kilometrech jsem totiž obtěžkána PET lahvemi natolik, že se mi do batohu už ani nevejdou. Co naplat, vyndávám igelitku z batohu a běžím s ní v ruce. I když je tento způsob ploggingu překvapivě praktický, protože nemusíte neustále sundávat batoh, rozhodně ho nemohu doporučit stydlivějším běžcům. Neustále sehnutá popobíhající osoba s přetékající igelitkou odpadků v ruce neujde snad ničí pozornosti.
Po dalších dvou kilometrech mi začíná docházet, že se musím svého nákladu co nejrychleji zbavit, abych uvolnila místo na další odpadky. Po kontejneru však na téhle cyklostezce není ani památky. Z čirého zoufalství tak obsah igelitky nakonec vysypu do popelnice jednoho z rodinných domů, které míjím po cestě, a to i přes strach nahánějící ceduli „Pozor, pes“. Vítězoslavně se s prázdnou igelitkou vydávám na cestu zpátky. Než doběhnu zpět domů, stíhám tašku opět naplnit. Nespočet PET lahví, pár plechovek, disk z auta, sandál, ponožka i nejrůznější obaly, suverénně vedou ty od větrových bonbonů. Dnešní bilance rozhodně nebyla špatná.
Když jsem o ploggingu slyšela poprvé, nedokázala jsem si upřímně představit, jak budu kombinovat běh s neustálým shýbáním pro odpadky. Musím ale říct, že oba tyto způsoby pohybu dohromady skvěle fungují. Tímto stylem jsem zdolala zhruba osm kilometrů a cesta mi zabrala o 25 minut déle než obvykle. V každém případě je to dobrý způsob, jak obohatit běh o další pohyb a udělat tak i něco pro své okolí. Nečekejte sice děkovnou řeč ani aplaus, avšak ten pocit za to rozhodně stojí.
