Noha je složitou architektonickou stavbou. Je složena z 26 kostí, které se dělí na čtyři funkční celky: patu, zánártí, nárt a články prstů. Systém je udržován ve fyziologickém nastavení staticky vazy a aktivně svaly (na formaci klenby se mnoha běžcům dokonce podílí i nechvalně známá plantární aponeuróza). Na nohu jsou kladeny obrovské nároky. Zátěž na jednu nohu například při maratonu je až 2500 tun.
Svaly formující klenbu zahrnují:
- Dlouhé svaly začínající v oblasti lýtka (které mohou pěkně bolet, jak jsme projednávali ve článku o bolesti holení), které se v chodidle chovají jako tětiva luku, a tak ho formují. Jedná se například o přední a zadní holenní sval (m. tibialis anterior a posterior) a dlouhé ohybače prstů a palce (m. flexor digitorum longus a m. flexor hallucis longus).
- Krátké svaly, které jsou lokalizovány pouze do oblasti chodidla, například odtahovač palce (m. abduktor hallucis) a krátký ohybač palce (m. flexor hallucis brevis).
Celý systém tvoří dvě klenby – klenbu podélnou (na obrázku označena fialovým tejpem) a příčnou (na obrázku zeleným tejpem). Klenby máme proto, aby byly chráněny měkké části chodidla - a také kvůli pružnosti nohy. Určují velikost a tvar nášlapné plochy chodidla.
Noha se za fyziologického stavu dotýká podložky v souvislé ploše jen na zevní straně. Oslabení svalů a uvolnění vazů má za následek pokles vnitřní hrany nohy, tím způsobí zvětšení nášlapné plochy (obr. 2). Těžší odchylky se projevují poklesem vnitřního kotníku pod úroveň zevního a s tím spojenou změnou osy patní kosti.
Nejjednodušší samovyšetření je, když se postavíte mokrýma nohama na podlahu v koupelně, podíváte se, jak vypadá otisk chodidel, a porovnáte si, kterému z obrázků se nejvíce podobá.
Sofistikovanější a přesnější vyšetření umožňuje diagnostika na podoskopu a různé formy plantogramů.
Tři stupně plochosti chodidla
Mírně plochá noha: Reaguje oploštěním pouze při zátěži, pokud nohu zvedneme, klenba se opět naformuje. Při zkoušce v koupelně je patrné pouze mírné rozšíření ve středové oblasti chodidla.
Středně plochá noha: Při chůzi se zatížení chodidla přenáší více k vnitřní hranu chodidla, což lze velice dobře poznat na obuvi, která je dříve sešlapaná na vnitřní straně stélky. Klenba je snížená při zátěži i v odlehčeném postavení nohy. Otisk na kachličkách již bude hodně rozšířen. Se středně plochou nohou se ještě dá pracovat, klenbu lze vymodelovat.
Silně plochá noha: V tomto případě je již váha na chodidle převážně na vnitřní straně chodidla, celá noha „padá“ směrem dovnitř. Pasivní korekce je možná velice těžko, někdy již vůbec. Měkké tkáně jsou již nezvratně adaptačně přizpůsobeny neoptimálním biomechanickým podmínkám.
Důležitým vyšetřením je sledování podélné klenby během chůze. I relativně plochá noha může pevně držet svůj tvar, zatímco zdánlivě fyziologická se může propadat. Tato vyšetření (dokonce i vyšetření při běhu) lze absolvovat v podologických poradnách nebo ve specializovaných prodejnách obuvi pro běžce.
Příčiny vzniku plochých nohou
- Chronické přetěžování
- Dědičné faktory
- Sklon k „uvolněnosti“ vazů (např. při celkové hypermobilitě)
- Nadváha
- Předčasné a časté nošení bot u dětí (rizikové je např. celodenní nošení bačkůrek)
- Nedostatečná stimulace chodidla (noha je neustále v obuvi), nedostatečné chození naboso
Jak vypadá terapie
1. Véleho test
Příčně plochá noha je často způsobena slabostí ohybačů prstů a palce. Vyšetřením a zároveň terapií je volný stoj bosky na zemi a pomalé přenášení váhy směrem před a zpět do středového postavení bez pokrčení kolen. Fyziologicky by mělo dojít k lehkému pokrčení v prstech – jako byste se chtěli prsty „chytnout terénu“. Často bývá tato funkce oslabena právě u ploché nohy nebo u potíží s bederní páteří. Pokud se vám prsty krčí symetricky a včas (tedy ne až ve chvíli, kdy už hrozí „inzultace“ se zemí), nemusíte toto cvičení provádět.
2. Cvičení svalů chodidla
S vazy toho moc nenaděláme, zaměříme se proto na svaly. Dříve doporučovaná cvičení jako kreslení nohou nebo zvedání předmětů ze země nejsou již tak podporovaná, protože zasahují převážně dlouhé ohybače, které neúměrně zatěžují (a které se mohou projevit, voilá, bolestí holení). V moderní rehabilitaci se snažíme spíše o aktivaci převážně krátkých svalů chodidla.
Jak na to? Všechna cvičení provádíme nejprve v rovném sedu. Záda jsou vzpřímená, sed přibližně tak vysoko, aby kolena a kotníky byly v úhlu 90 stupňů. Později lze provádět i ve stoje (což se hodí, protože můžete nepozorovaně cvičit například při čekání na autobus nebo ve frontě v supermarketu). Cvičení je nejpřínosnější, pokud je prováděné několikrát denně, na druhou stranu stačí jen malý počet opakování (5 až 10), takže zvládnout se to dá.
- cvik „malá noha“
Na pohled velice jednoduchý cvik je zpočátku docela složitým. V podstatě se snažíte zmenšit si nohu tak o půl čísla až číslo, aniž byste přitom krčili prsty. Při správném provádění dojde ke zvednutí podélné klenby (vnitřní hrany chodidla) a vyšší pozici (zvednutí) nártu. Na fotografiích nejde příliš vidět zvednutí klenby (aby taky ano, já mám parádně ploché nohy), soustřeďte se spíše na vyklenutí nártu a na to, jak popojel palec od žluté značky na koberci. Připomínám – prsty jsou zcela volné!
- cvik „palcem dovnitř“
Snažíte se o izolovaný pohyb palce do strany (palci směrem k sobě). Zpočátku to jde velice těžko. Začněte cvičit jednu nohu a pomáhejte si druhou tak, že pasivně dáte palec do strany, lehce zatlačíte směrem do podložky a snažíte se ho tam udržet.
- „natažení ručníku“
Nemusíte nutně stát na ručníku, ale jednou si to zkusit můžete. Stojíte v rovném stoji a představte si, že chcete chodidly roztáhnout ručník směrem od středu do dálky. Pozice nohou se nemění, pouze se lehce zvednou podélné (vnitřní) klenby a cítíte, že zabíráte svaly na boční straně stehen a boků.
Při středně a silně ploché noze se doporučuje používání vložek, a to zejména při statické zátěži (například dlouhodobý stoj) a také samozřejmě při sportovní činnosti. Pro vaše tělo jsou VŽDY daleko přínosnější vložky vytvořené na míru podle podologického vyšetření. Připravte se však na to, že na vložky je třeba si zvyknout, zpočátku to nemusí být zrovna příjemná záležitost. Než s nimi začnete běhat, je vhodné několik dní zkusit s korekcí v botě chodit, poté je zkuste v zátěži. Zcela jistě vám však poradí ve specializovaných centrech.
Obecná doporučení:
- Cvičit
- Používat kvalitní vložky do obuvi (zejména na statickou zátěž a sport)
- Chodit naboso v různorodém terénu (ne, chodit venku bosky teď v zimě nemá ten pravý přínos)
Plochou nohu je třeba řešit, v případě jednostranného spadnutí klenby opravdu rychle. Může totiž dojít k výraznému ovlivnění postavení pánve, a následně mechaniky bederní páteře. K jednostrannému poklesu může dojít například po úrazu v oblasti nohy nebo po dlouhodobém útlaku nervů, které zásobují tuto oblast, což se děje například u chronických bolestí zad s výhřezem ploténky, při stažení hlubokých hýžďových svalů (tzv. piriformis syndrom) nebo poškození nervů procházejících holení dlouhodobým tlakem těsně sešněrovanou vysokou botou (například pohorky). Plochá noha není rozhodně tak nevinná záležitost, jak se může zdát.
Kateřina Honová, fyzioterapeutka |
Potíže s plochou nohou?Ploché nohy, kulatá záda, prohnutí v kříži... Jak na Správné držení těla se můžete naučit sami. Praktickou knížku pořídíte se slevou na Knihy.iDNES.cz. |