1. Stanete se závislými
Začíná to nevinně, nejdřív je to honba za shozenými kily a čistší hlavou. Jenže než se nadějete, pudí vás to do tenisek a ven, jen abyste si šlehli svou dávku. Abstinenční příznaky se projevují nevrlostí, hrabáním nohou, neustálým otevíráním a zavíráním skříně se sportovním oblečením, ochotou doběhnout na poštu a slibem nemluvení o běhu celých 24 hodin, pokud vás teď rodina pustí ven.
2. Do života vám vstoupí závist
Po roce odvykačky denního běhání prohráváte přesně 365:0 a máte na krku další problém. Jíte za dva a přitom by vaše tělo mohlo zdobit obálku časopisu Sports Illustrated. To se prostě neodpouští, takže kolegové s vámi už nechtějí chodit na obědy a koukat, jak své hubené tělo cpete. Rodinní příslušníci přestávají říkat, že vám změna postavy sluší. I největší nepřítel vám začíná pravidelně gratulovat k čemukoliv se stohy čokolády v rukou, protože vypadáte strašně.
3. Nebudou vás těšit radosti života
Bez cigarety „před“ se vám běží lépe, tak ji začnete vynechávat. Po běhu vás taky dusí. S prvním dvoufázovým tréninkem zjišťujete, že cigaret z krabičky už neubývá a vlastně na ně ani nemáte chuť. Tak co z toho života máte? Aspoň pivo s kámoši, kdyby bylo... Jenže hospoda je nechutně zakouřená, tak snad nikdy nebývala! A také ty řeči, kdo by je chtěl pořád poslouchat a dívat se, jak jsou ostatní pod obraz. Samotnému vám však doma pít nechutná, stává se z vás nudný asketa. Přichází následek, bod číslo čtyři.
4. Ztratíte kamarády
Máte vysochané tělo, jíte za dva, zahodili jste cíga a kdo ví, jestli náhodou taky „nežerete“ ty klíčky! Každé druhé slovo zavání teniskami a potem, už to s vámi není, co bývalo. Známí vás přestávají zvát, ztrácíte sociální kontakty a ještě k tomu vám to ani nevadí, v ušetřeném čase si jdete raději zaběhat. Jste prostě odepsaní. Ty, kteří vám položí otázku, proč vlastně běháte, zase odepíšete vy. Zbývá vám jen rodina, které zakážete se ptát. Rozumí vám už jen skupina běžců na Facebooku, kterou „ti-co-neběhají“ nazývají sektou.
5. Prošustrujete úspory
Běhání je prý levný sport. Možná to tak je, když si jdete ze začátku občas střihnout kolečko okolo bloku. Jenže vy už dávno do této kategorie nespadáte. Nemůžete si pomoct a chodíte běhat i za tmy. Potřebujete čelovku - tu lehkou, co vydrží a dobře sedí, dva tisíce, to je zadarmo, má drahá! Boty, které mají životnost tisíc kilometrů, vypráskáte za tři měsíce a ty tvrdý levný křusky z diskontu... zasloužíte si lepší, hezčí, druhý, třetí a ještě krosky do sněhu by se hodily. K tomu další botník. Dva běžecké sety nestíháte prát a tu novou modrou kolekci prostě musíte mít, protože ... má takovou tu díru na palec a vůbec se vám celá líbí. Běžíška úpěnlivě prosíte, že nepotřebujete opravdu nic jiného než ty „gárminy“, na které vám prostě už nezbylo. Debatu s rodinou o dovolené u moře ani neotevíráte. Je to drahé a taky se tam v tom horku špatně běhá. To, že je doma v onen termín RUNGO.cz závod, je čirá náhoda...
K článku mě inspirovalo video našeho čtenáře Zpověď jednoho závisláka. Je staré dva roky, ale stále vtipné a aktuální.
