Nemoci dolních dýchacích cest, zanícení očí, průjmy nebo smrtelně nebezpečné zápaly mozku. I to způsobují picornaviry, malé kuličky, sestavené z bílkovin a ribonukleové kyseliny (RNA). Člověk se však proti nim může spoléhat jen na sílu imunitního systému. „Viry pro svoje množení využívají zdroje hostitelských buněk. Jako antivirotika je obtížné vyvíjet látky, které by blokovaly přirozené pochody v našich buňkách, protože by to ubližovalo i nám,“ popisuje v rozhovoru biolog Plevka z brněnského institutu CEITEC, proč máme dosud tak málo účinných léků proti virům. Se svým týmem se snaží najít slabé místo nejen zákeřných picornavirů, ale i klíšťové encefalitidy a studuje, jak by se viry daly využít v boji proti bakteriím.
Dočetla jsem se, že picornaviry jsou čeleď malých neobalených RNA virů. Co znamená, že jsou neobalené?
Viry můžeme obecně rozdělit na dvě skupiny, a to obalené a neobalené. Ty první mají na svém povrchu membránu, kterou si vzaly z infikované buňky. Picornaviry tuto membránu nemají, to znamená, že jejich genom je chráněn pouze proteinovou kapsidou, což je bílkovinné pouzdro obklopující virovou nukleovou kyselinu. Laicky si to můžeme představit jako skořápku vajíčka, v níž je uvnitř ukryt genom.
Je dobré se před cestou autobusem nebo tramvají, kde infekce „lítají“, napít.
