Váš někdejší spolužák a vyhlášený fyzioterapeut prof. Pavel Kolář tvrdí, že dlouhou dobu usiluje o to, aby se pohyb a jeho modulace dostaly z kraje medicíny do většího zájmu lékařů. Už se situace lepší?
Myslím, že povědomost o vlivu pohybového aparátu na strukturální poruchy je už jasná a je to více vnímáno i lékaři. Fyzioterapie nabízí poměrně komplexní pohled na člověka, takže se dostává hodně do popředí. Samozřejmě je výhodou, pokud fyzioterapeut pracuje v týmu lidí a má možnost celou řadu věcí konzultovat s dalšími odborníky.
I proto, že fyzioterapie v moderním pojetí je už částečně na pomezí psychologie, neurologie nebo i imunologie?
Tělo je jeden velký komplex a fyzioterapeut nemůže obsáhnout znalosti z celého spektra medicínských oborů. Proto je namístě multidisciplinární přístup. V praktickém životě by bylo dobré, kdyby fyzioterapeuti museli, podobně jako lékaři, absolvovat nějaké kolečko v rámci jednotlivých specializací v nemocnici. Dříve to tak bylo, pak došlo k přerušení takové praxe, a myslím si, že to není úplně v pořádku. Ale to neznamená, že by fyzioterapeuti neměli pracovat samostatně. Měli by však získat nějaké praktické zkušenosti v rámci nemocnice, a to nad rámec praktické výuky na fakultách.
Proti našim předkům jsme méně odolní vůči zátěži. A to nejenom té psychické, ale i fyzické. Zkrátka hůře tolerujeme vnější podněty, včetně bolesti.
