Od roku 2012 jste ředitelem Parazitologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích. Když se laik podívá na galerii parazitů, kterou tam máte na chodbě, nejspíš se podiví, že do sebe někdo tuhle „havěť“ strčí dobrovolně. Vy jste kdysi dokonce snědl vajíčka tasemnice a ty,co se z nich narodily, jste v sobě nechal růst. To vám to nepřišlo ani trochu odporné?
Ani v nejmenším. Navíc my parazitologové jdeme do vědy „tělem“. (smích) Víte, pro mě je to klasická ukázka lidské iracionality, kdy jsme strašně zděšení, když je v nás něco cizího. Zapomínáme na ta kila bakterií a plísní, která v sobě každý z nás nosí. Když někdo jede stotřicítkou do kopce se skrytým horizontem, mávneme nad tím rukou, že prostě chvátá. Přitom je důsledek takového konání stonásobně riskantnější, než kdyby si vzal pár tasemnic.
Na vylepšení našich poškozených mikrobiomů se pracuje. Nejjednodušší je takzvaná fekální transplantace, kdy do vás lékaři vpraví klystýrem „à la Švejk“ stolici se zdravým mikrobiomem.
