Paní docentko, proč myslíte, že je paliativní péče pro veřejnost stále takovým strašákem?
Zřejmě proto, že původně vycházela z hospicového hnutí. Byla spojená se závěrem života těžce nemocných pacientů, s umíráním. Teď už jsme ale úplně jinde a je důležité s tímto stigmatem bojovat.
Jakými argumenty?
Paliativní péče přináší pacientům prospěch v kterékoliv fázi jejich nemoci od stanovení diagnózy. Ještě před dvaceti lety nás slovo rakovina taky totálně paralyzovalo, ale od té doby medicína nesmírně pokročila. Pomáháme pacientovi s porozuměním nemoci a léčbě, aby měl představu, co mu jeho stav přinese do budoucna. Stejně tak mu pomáháme najít či posílit zvládací mechanismy, a to každému na míru.
Lékaři často čelí velmi náročným komunikačním situacím, na které jsou paradoxně nejmíň připraveni. Přitom za kariéru lékař vede průměrně kolem 200 000 závažných rozhovorů s pacienty.



















