 |
V Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) ročně proběhne přes tři sta transplantací ledvin, ale jen osm až deset procent z nich pochází od žijících dárců. Podle Viklického jde o nevyužitý potenciál, který by pacientům výrazně zlepšil prognózu, popisuje v rozhovoru.
Jak se transplantace proměnily od doby, kdy jste ve svém oboru začínal?
Když jsem do IKEMu v roce 1991 přišel, transplantovalo se asi 60 až 70 ledvin ročně. V současnosti je to pětinásobek. Tehdy nebyly známy mnohé mechanismy odhojení (situace, kdy tělo odmítlo novou ledvinu – pozn. red.) ani léčebné postupy, které dnes považujeme za samozřejmé. Míra odhojení ledviny tehdy dosahovala až padesáti procent. Pacienti navíc častěji umírali na kardiovaskulární komplikace. Dnes umíme infekce i rizika zachytit včas, takže úmrtnost je výrazně nižší a výsledky mnohem lepší.
Darovat ledvinu neznámému člověku? Někdy se hlásí mladí lidé, třeba po televizní reportáži o transplantacích. V Německu je tento typ zakázaný.
