Co děláme ve vztahu ke svému zraku špatně, nevíme o tom nebo nechceme vědět?
Lidé o těch rizikových chováních i vědí, ale často je ignorují. Dám klasické příklady: nechrání oči při sportu, při nějaké rizikové práci, nechrání je před UV zářením, nechodí na preventivní prohlídky, protože spoléhají na to, že když nepociťují žádné problémy, k odborníkovi nemusejí. Jenže zvlášť od určitého věku jsou preventivní prohlídky nezbytné, protože některá onemocnění mohou začínat skrytě, a pokud se neodhalí včas, komplikovaněji se léčí. A samostatnou kapitolou je čím dál delší doba, kterou trávíme sledováním digitálních obrazovek, jako jsou počítače, chytré telefony nebo tablety.
Na moje oči působí elektronika půlku života, dejme tomu pětadvacet let, ale dnešní děti ji mají k dispozici skoro od narození. Projeví se tohle v budoucnu?
Zcela jistě. Vidíme to už teď, projevuje se to jako „epidemie“ dětské krátkozrakosti. Situaci v posledních letech zhoršila covidová doba, kdy byly děti doma na online výuce, při níž používaly notebooky, tablety a mobily, tedy přístroje, na které se musejí koukat zblízka.
Zvláštní kapitolou jsou umělé řasy, které jako oftalmolog nedoporučuji vůbec.
