Musíme dýchat. Málokdo z nás se předávkuje vzduchem. Musíme spát. Tento stav častěji odkládáme, než vyhledáváme. Musíme pít, jíst. Jíme víc, než musíme. Tisíce let jsme nemohli, teď se neumíme nabažit.
Nemůžeme ze svého mozku vymazat potřebu zajistit si potravu. Pokud bychom to udělali, umíráme. Lidský organismus má páky, jak nám zdůraznit, že jíst je správné. Za každé sousto nás odmění hormony štěstí.
Jsme vybaveni i hormonem, jímž naše tukové buňky vysílají signál „Už dost!“ a jenž vyvolává pocit sytosti. Jenže jsou lidé, kteří tento stav už neznají. Vybudovali si vůči němu rezistenci.
