Správně si nasadit "rukavičku" se mi podaří asi až popáté. To to pěkně začíná.
Levá pravá, střídám pravou ruku s levou nohou a mašíruju Kunratickým lesem v Praze. Je osm hodin ráno, na trávě leží zbytky sněhu a já jsem nadšená. "Je to levný sport, dá se dělat celoročně a je dostupný pro každého," dozvídám se od trenérky Kateřiny Kolišové, která vyrazila se mnou.
Nordic walking sport pro všechny Když se lékařů zeptáte na chůzi nordic walking, začnou chrlit samé superlativy. Konečně sport pro všechny - sportovce, lidi s nadváhou i seniory, kteří dosud nesportovali. Začít se dá v jakémkoliv věku. Jde o komplexní kondiční cvičení. Při správné chůzi s holemi se zapojuje 90 % svalů v těle, tím se zvyšuje i spalování energie. Oproti chůzi můžete spalovat o 40-60 % více energie než při běžné chůzi. Nordic walking zároveň zpevňuje trup - zádové, břišní, prsní svaly a všechny svaly paže. Kromě toho chůze uvolňuje svalové napětí v oblasti zádových, ramenních svalů a významně zvyšuje pohyblivost páteře. Chůze s holemi odlehčuje také nosným kloubům, proto se jí mohou věnovat i lidé s nadváhou. Zlepšují se silově vytrvalostní schopnosti a celková pružnost svalů. Ale také srdeční vytrvalost. Hole pomáhají i v prevenci a rehabilitaci při obtížích s dolními končetinami nebo po zranění. A je pro někoho tento sport nevhodný? "Nedoporučuji ho například těm, co trpí artrózou kyčelního kloubu," říká sportovní lékař Miloš Matouš. |
"Díky nordic walkingu mohou začít sportovat i lidé, kteří se nikdy nehýbali nebo měli nějaké zranění a teď jsou pro ně jiné sporty nevhodné," dodává.
Bývalá závodnice ve veslování studovala dva roky v Německu, kde nordic walkingu propadli všichni - od mladých matek po důchodce. Věnovala se mu tam a po návratu do Prahy se rozhodla, že když s hůlkami chodí Němci, budou chodit i Češi. Jenže na první hodinu se nikdo nepřihlásil. Na poslední chvíli však jedna paní zavolala... Kateřina to nevzdala a dnes organizuje několik vycházek měsíčně.
Jdeme na to...
"Stodvacetpětky," rozhodla Kateřina rázně, když mě viděla. A sedí to - moje předloktí s hůlkou musí vytvořit pravý úhel a nesmí mě tlačit v okolí palce. Nordicwalkingová hůlka má na rozdíl od té trekové ostrý hrot, který se jednoduše "zakousne" do země, což si hned ověřuji v praxi a terénu. A je taky lehčí...
Přejdeme hlavní silnici a mizíme v lese. Začínám tím, že za sebou hůlky pouze táhnu. Do toho pomalu a postupně přidávám pohyb rukama. Nejdříve jen lehce, ale postupně se to stupňuje. Pak se musím naučit další trik: když jde hůlka dozadu, lehce ji pustím, aby se zapíchla do země. Při pohybu dopředu ji zase uchopím. Tělo musí být vzpřímené (žádné klopení hlavy) a ramena při každém kroku lehce rotují.
"Co jste dělala o víkendu?" vybafne Kateřina najednou. Když se rozpovídám, prozradí mi, že jde vlastně o malou lest: "Na začátku je dobré vyrazit s kamarádkou, aby si člověk měl s kým povídat a nemusel v hlavě řešit to, jak udělat ten správný pohyb."
Tak tohle by docela šlo, i když občas se zapovídáme tak, že pravá ruka i noha jdou dopředu současně. "Styl velbloud," směje se mi Kateřina. Nejsem prý jediná, komu se to stává, někteří lidé tak chodí normálně a naučit je správnému "nordicwalkingovému kroku" bývá složité.
Pět rychlostí jako v autě
Můžeme přistoupit k druhé lekci. Nordic walking má totiž pět rychlostí. Dosud jsme se po lese ploužily "lázeňským švihákem", tou největší metou je ovšem ostrý běh. Já ale nikdy nikoho s hůlkami běhat neviděla.
"Kdo běhá z vašich klientů po lese s hůlkami?" ptám se zvědavě. "Jsou to spíš bývalí nebo současní sportovci, kteří mají nějaké zranění a potřebují si trochu odlehčit," odpovídá Kateřina.
Tak to je dobrá zpráva, i když to s Kateřinou ráda vyzkouším. Běžím a na její radu hůlky pevně svírám (to se doporučuje začátečníkům - o volnou hůlku se totiž dá lehce zakopnout). Je to nepřirozené, ale určitě se na to dá zvyknout a vypilovat to.
Já raději trénuji jen rychlou chůzi. Platí zde, že čím rychleji jdete, tím více se protahuje krok a přizpůsobují se tomu i hůlky. Najednou s nimi píchám do větší vzdálenosti před sebe i za sebe.
Teď už zbývá natrénovat jen chůzi z kopce. První mírný kopec scházím "na Hurvajse", kdy se s pokrčenými koleny našlapuje na paty. Z prudších kopců se sestupuje "křížením", to znamená, že kreslíme obloučky jako při lyžování.
Kolik stojí lekce nordic walkingu Lekce stojí od 100 do 350 korun. Záleží na tom, v jakém městě se na ni vypravíte, zda půjdete na organizovanou procházku, nebo soukromou lekci. |
Základy jsem v rychlosti zvládla a s Kateřinou si ještě jednou procházím plusy tohoto sportu. Je dobrý na kondici, je to záruka psychické pohody... a prý funguje i jako seznamka.
"Přišel pán-vdovec a říkal, že je mu smutno a musí mezi lidi. Nelenil a jednu paní pozval na kafe. Zůstali spolu," vypráví Kateřina.
Jak na to
Nordic walking je levný sport, který se dá dělat celoročně. Jediné, co potřebujete, jsou kvalitní hole, které seženete zhruba od osmi set do dvou tisíc korun, funkční oblečení, důležitá je také kvalitní nízká bota určená na trekking nebo běhání.
Jak vybrat správné hůlky
Spousta lidí si koupí hůlky na trekking a známým vyprávějí, že se začali věnovat nordic walkingu. Přitom se jedná o různé hole, každá z nich má jiné využití. Ty trekové jsou určené spíše na hory, kde turista leze z kopce do kopce a ještě třeba nese těžší batoh.
Taková hůl je zakončená poutkem - podobně jako to má hole na sjezdové lyžování. Tady je vhodné si vybrat takové, které se dají "štelovat" - skládají se ze dvou až tří částí. A to proto, že do kopce si lze hůlky zkrátit, z kopce si je zase prodloužíte.
Hůlka na nordic walking se naproti tomu drží prostřednictvím "rukavičky". Ta umožňuje vypouštět hůl za tělem, a to tak, že se prsty povolí sevření. Toho s klasickým poutkem nikdy nedocílíte.
Zajímavé odkazy |
Dalším rozdílem mezi trekovými a nordicwalkingovými hůlkami je hrot. U trekové hole je tupý (jako pro sjezdové lyžování), na nordic walking je ostrý, aby se dobře zapichoval v terénu.
Jakou zvolit délku holí
Když si hůl vybíráte, dbejte, aby, když ji uchopíte, ruka v lokti svírala pravý úhel s holí. Nákup si lze zjednodušit použitím vzorečku: výška postavy (v centimetrech) x koeficient 0,68 = výška hole. Takže při výšce 170 cm byste si měli pořídit hole o délce 115 cm.
Jaký zvolit materiál
Před nákupem se ale musíte rozhodnout, z jakého materiálu hůlky zvolit. Na výběr jsou tři druhy - hliník, sklolaminát a karbon, anebo jejich kombinace. Nejtěžší a nejlevnější je hliník. Takové hůlky se hodí pro nenáročného uživatele, kterému slouží spíše jako opora.
Sklolaminátové jsou o poznání lehčí než hliníkové, hodí se spíše na měkký povrch. I po těchto by ovšem měl sáhnout rekreační chodec.
Kdo se rozhodne chodit častěji, měl by sáhnout po karbonové holi. Čím více karbonu se v ní nachází, tím je lehčí, tvrdší, dobře vede a tlumí otřesy, které tak nepřecházejí do těla. Procento karbonu volte podle váhy - čím více vážíte, tím více karbonu byste měli mít, aby vás hůl dobře podržela.
