Budoucnost rekonstrukce poraněné míchy vidím v čipech, říká neurochirurg

Do studia Rozstřelu dorazil rovnou z operačního sálu. „Operace ještě probíhá. Já jsem odstranil nádor z míchy a kolegové to teď dokončují. Neurochirurgie je kolektivní sport,“ říká přednosta Neurochirurgické kliniky a neuroonkologické kliniky ÚVN David Netuka.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Operaci provádí běžně osm až devět lidí. V určitých případech při vědomí pacienta. „Nejčastěji když operujeme v blízkosti řečových center. Při odstraňování nádoru musíme jít na hranu. Odstranit co největší množství, ale zároveň uchovat pacientovi schopnost mluvit. Proto je na sále i logopedka a psycholožka v jedné osobě. Ona s pacientem komunikuje a řekne mi, zda mohu pokračovat v operaci, nebo ji už musím ukončit. Naším cílem není krásný pooperační obrázek z magnetické rezonance. Chceme, aby ten člověk žil a fungoval.“

Pacienti podle Netuky po takové operaci většinou trpí středně těžkou řečovou poruchou, která se dva až tři dny po zákroku ještě mírně zhorší. Následnou rehabilitací jsou ale schopni dostat se do stavu, kdy se jim řečové schopnosti vrátí k normálu.

Vznikající nádor v těle signalizuje celá plejáda příznaků, říká neurochirurg

Úplně komfortní to není, přiznávám

Při operaci mají pacienti hlavu upevněnou ve speciálním fixatéru. Operuje se pod mikroskopem se sedmi až desetinásobným zvětšením a není tedy žádoucí ani sebemenší pohyb. „Je to trochu nepříjemné. Operace trvá zhruba čtyři hodiny a pacient tam leží v určité poloze. Většinou s hlavou otočenou do strany. Dívá se nejprve na anesteziologa, pak na logopedku a komunikuje s nimi,“ popisuje neurochirurg.

Z důvodu komfortu pacienta se přistupuje k určité míře tlumení bolesti. V takových situacích je podle hosta Rozstřelu pacient poněkud psychicky obnažen. „Mozek je ve specifické situaci, takže se mnohdy dozvíme věci, které jsme ani vědět nechtěli. Pamatuji si například pacienta, který podrobně do detailu rozebíral svůj vztah ke dvěma ženám. Ale mohu všechny ujistit: Co se řekne na sále, zůstane na sále,“ dodává Netuka s úsměvem.

Ke změnám v osobnosti může dojít

Psychochirurgické výkony, tedy operace mozku s cílem změnit či upravit osobnost člověka, se podle Netuky dnes už nedělají. K určitým změnám v psychice člověka ale operací dojít může. „Opět jde o to, cílit jenom na to nádorové či cévní ložisko a nedotknout se, pokud možno, těch okolních center. Ne vždy to ale vyjde na sto procent. Bohužel někdy dojde ke změnám jak v plus, tak v mínus. To znamená, že se objeví nějaká zpomalenost, nebo naopak agitovanost, hyperaktivita. Dokonce jsme měli pacienta, který trpěl po operaci hypersexualitou a manželka si pak stěžovala.

CT není malá Hirošima

V současnosti mají lékaři k dispozici řadu zobrazovacích metod, z nichž se v neurochirurgii nejčastěji používá magnetická rezonance nebo počítačová tomografie, tzv. CT.

„CT je naprosto excelentní v akutních stavech, jako jsou úrazy. Během pár minut máte zobrazeno celé tělo. Takže pokud je například podezření na krvácení do mozku, tak nám to ukáže, kde to krvácení je. Ale samozřejmě je to záření, takže by se mělo používat uvážlivě. Ale rozhodně to není malá Hirošima, jak se občas lidé domnívají. Od konce sedmdesátých let, kdy CT vzniklo, se ta technika velmi vylepšila.“

Druhou variantou je magnetická rezonance. Ta se podle Netuky používá právě v jeho oboru. „To jsou ty naše mozkové nádory, cévní malformace, páteř. V těchto případech je magnetická rezonance přesnější i příjemnější v tom, že tam není žádné záření. Na druhou stranu ležet dvacet minut v omezeném prostoru tubusu může některým pacientům dělat problém, obzvláště pokud trpí klaustrofobií. V takovém případě je musíme uspat.“

Kdy je lepší operovat a kdy ozařovat, co to znamená, že nádor produkuje hormony, a jaká je budoucnost využívání čipů při poškození míchy, i to jsou témata, která dále v Rozstřelu otevírá s profesorem Netukou moderátorka Elen Černá.