Nikdo nejí tolik mořských řas jako Japonci. Řekové a Španělé si libují v olivovém oleji, Seveřané dávají přednost řepkovému. Nepohrdnou lososem, ale ani sobem. V Západní Africe jedí arašídy na sto způsobů, Italové a Francouzi se zase nemohou nabažit sýrů a pšeničné mouky.
Každý z proslulých národních jídelníčků má svá specifika, ale všechny mají pár věcí společných. Spoustu ovoce a zeleniny, „správné“ maso a ryby, ale i lásku k čerstvým, sezonním a místním surovinám.
Středomořská dieta
Jídelníček Italů, Řeků a Španělů tradičně vede žebříčky těch nejzdravějších na světě. Splňuje všechny nároky: je sezonní, používá lokální suroviny a minimum průmyslově zpracovaných. Středomořské národy si potrpí na tradiční způsoby přípravy a jídlo vnímají jako rituál. U stolu se scházejí celé rodiny nebo skupiny přátel, jedí dlouho a všechno si vychutnávají. Nejen u zvláštních příležitostí, ale klidně každý den.
Kuchyně jednotlivých zemí i jejich regionů se sice liší, základ však mají společný. Stojí na ovoci, zelenině, luštěninách, semínkách a oříšcích, hlavní hvězdou je olivový olej. Hodně se jedí mléčné výrobky, hlavně sýry, z masa se nejčastěji objevují ryby nebo mořské plody. K jídlu patří i víno: většinou červené a vždy v přiměřeném množství. Na rozdíl třeba od Američanů obyvatelé Středomoří málo sladí, málo solí a červené maso si nechávají spíš na zvláštní příležitosti.
Středomořskou dietu vědci zkoumají už od 70. let minulého století. Prokázali její pozitivní efekt při prevenci cukrovky 2. typu, srdečních chorob i při boji s nadváhou. Kdo se u jižních národů inspiruje při hubnutí, dělá dobře, jen nesmí zapomenout, že jejich jídelníček netvoří jen pizza a těstoviny.
Zato by měl před ostatními tuky dát přednost olivovému oleji. Jedna španělská studie na konkrétních případech ukázala, že dokáže nejen zvýšit hladinu antioxidantů v krvi, ale také přispět ke zdravému shazování kil.
Dlouhověké Japonsko
Obyvatelé Japonska patří k nejzdravějším, nejdéle žijícím lidem na planetě a odborníci to často přičítají právě jejich jídelníčku. Aspoň tomu tradičnímu, který tvoří vhodné sacharidy (hlavně rýže), ovoce a zelenina, luštěniny, fermentované pokrmy, ryby, mořské plody a řasy. Jí se střídmě, spíš než na velikosti porcí záleží na kvalitě ingrediencí. Místo limonád pijí Japonci raději vodu nebo čaj.
Spolu se západním jídelníčkem pochopitelně přišly do Japonska také méně zdravé záležitosti: nasycené tuky, bílé pečivo, fast food, smažená a průmyslově zpracovaná jídla, sladké limonády. Zejména u lidí žijících na velkých ostrovech se zvyšuje riziko obezity, metabolického syndromu a kardiovaskulárních onemocnění, uvádí Huffington Post.
To v tradičnějších oblastech pořád jedí vzorově. Zvlášť vyhlášený je jídelníček ostrova Okinawa, který proslul jednou z nejdéle žijících populací na světě. Jeho obyvatelé jedí hodně zeleniny, zvlášť listové; málo masa, soli, cukru a mléčných výrobků. Klíčové jsou výrobky ze soji včetně tofu a sojové omáčky. Rýže, ryby, mořské plody a čaj se konzumují příležitostně. Přejídat se není vhodné, na Okinawě jsou totiž hluboce zakořeněné konfuciánské ideály – včetně střídmosti v jídle a pití.
Nová severská kuchyně
Termín, se kterým v roce 2004 přišli dánští šéfkuchaři René Redzepi and Claus Meyer, znamenal vědomý návrat k tradici, k používání místních a sezonních surovin, k přípravě čerstvých a lehkých pokrmů i k vychutnávání jídla. Co začalo v luxusních restauracích v Kodani, stalo se od té doby normou také v řadě domácností, a severské země se tak zařadily mezi ty nejzdravější, co se stravování týká.
Kdo chce jíst ve stylu „Ny Nordisk Mad“, měl by do každodenního jídelníčku zařadit žitný chléb, ovesné vločky, vajíčka, kořenovou zeleninu, lesní plody, ale také ryby – hlavně sledě, makrelu a lososa. Mléčným výrobkům vévodí sýry a kysané produkty, tukům řepkový olej, maso se jí střídmě. Když už, tak hovězí, jehněčí nebo zvěřina (konkrétně sob; u nás to může být jelen nebo daněk). Hodně se uplatní křen, hořčice, bylinky jako kopr, pažitka nebo petržel.
Už samotný výčet naznačuje, že obdobná dieta je ideální volbou pro Čechy. Aspoň chceme-li jíst stejně lokálně, sezonně a ekologicky jako naši kolegové ze severu. Jedinou oblastí, kde se bez dovozu neobejdeme, je vaření s jejich tučnými, ale zdravými rybami. Za zkoušku to stojí: známá norská studie NORDIET ukázala, že nový severský jídelníček přispívá k nižší hladině cholesterolu v krvi, prevenci cukrovky a nízkého krevního tlaku, k přirozenému snižování váhy a k dlouhověkosti.
Překvapení z Afriky
Západní Afrika možná není první oblastí, která nám vytane na mysli, když se řekne „zdravé stravování“. Ve skutečnosti má právě tento region jeden z nejvyváženějších jídelníčků na světě. Rozsáhlý region zahrnuje šestnáct zemí včetně Mali, Čadu, Senegalu nebo Sierry Leone, takže je tamní dieta docela proměnlivá a zahrnuje celou řadu jídel, ale základ má společný.
V západoafrické kuchyni převládají místní ingredience: ovoce a zelenina, například sladké brambory, celozrnné potraviny, luštěniny, rýže, která se vaří s rajčaty a kořením, arašídy a nejrůznější pokrmy z nich. Z masa se jí většinou drůbež nebo ryby, ty jsou často sušené nebo uzené. Průmyslově zpracovaných potravin je v jídelníčku minimum.
Tamní kuchyně je přirozeně nízkokalorická, řekla magazínu The Independent Anna Danielsová z Britské dietetické asociace. „Samozřejmě je nutné přihlížet také k výskytu podvýživy a nedostatku surovin,“ dodala. To ale neznamená, že se místní tradiční kuchyní nemůžou inspirovat národy, které se naopak přejídají. „Ve Spojených státech nebo ve Velké Británii by řadě lidí prospělo, kdyby přijímali méně kalorií a konzumovali méně průmyslově zpracovaných pokrmů,“ myslí si Danielsová.
Francouzský paradox
Zvláštností mezi světovými jídelníčky je ten francouzský. Francouzi jsou známí láskou k bílému pečivu včetně toho sladkého, čokoládě, máslu, tučným sýrům a mléčným výrobkům. Počítání kalorií nebo vypitých sklenic vína považují téměř za urážku. Přesto patří k nejštíhlejším národům prvního světa, dožívají se vysokého věku a čelí srovnatelně menšímu riziku srdečních onemocnění než třeba Britové nebo obyvatelé USA.
Pro takzvaný „francouzský paradox“ existuje několik vysvětlení. Studie francouzských a amerických vědců například ukázala, že francouzské restaurace, bistra i fast foody nabízejí podstatně menší porce jednotlivých pokrmů než ty ve Spojených státech. Podle stejného výzkumu navíc Francouzi jedí pomaleji. Jídlo si tak lépe vychutnají, a přitom se nepřecpou.
Kromě toho, že své bagety, croissanty, palačinky a tučné sýry konzumují střídmě, doplňují je obyvatelé Francie velkým množstvím čerstvého ovoce a zeleniny, luštěnin, oříšků, ryb a olivového oleje. Potrpí si na prvotřídní kvalitu všech ingrediencí a na domácí kuchyni. „Když jsem byla malá, nikdy jsme doma nejedli nic z konzervy – kromě kukuřice. Neměli jsme mikrovlnku, protože jsme nic neohřívali. Všechno bylo denně čerstvé,“ popisuje francouzská youtuberka Justine Leconte.
„Nepijeme limonády, kávu pijeme bez mléka a nesvačíme mezi hlavními jídly,“ pokračuje. „Přitom moc nesportujeme, hlavně ne v Paříži, kde lidé pracují i deset hodin denně a další dvě až čtyři hodiny stráví cestou do práce a z práce. Zato přes den nachodí kilometry: v ulicích i při cestě metrem, kde nejsou skoro žádné eskalátory.“ Na rozdíl třeba od Američanů tak mají pravidelný, přirozený pohyb, který je pro zdraví minimálně stejně důležitý jako samotné stravování.
