Náš první závod

  14:12aktualizováno  14:12
Myslím, že je potřeba být hned na začátku upřímný: běh jsem, jemně řečeno, opravdu neměl rád. Pravidelné podzimní výběhy na střední škole do lázeňských lesů nultou hodinu za podmínek, kdy by zcela normální člověk ještě minimálně pár hodin neopustil teplo a klid své postele, jsem nenesl vůbec dobře a snažil se je (víceméně úspěšně) bojkotovat, za což mi byla odměnou zhoršená známka z tělocviku.

| foto: Martin Maliňákpro iDNES.cz

Ale roky plynuly a časy se změnily. Začal jsem běhat. Nejsou to ještě ani dva měsíce. Důvodů, proč se tomu stalo, bylo samozřejmě několik – jeden by stačil jen těžko.

Lepší polovička našeho svazku manželského začala s během už před nějakým časem a začala si mně dobírat, že nemá s kým napůl běžet půlmaraton a že já opravdu nejsem ten parťák, který by se s ní o tu porci více než jednadvaceti kilometrů dokázal podělit. Samozřejmě měla pravdu. A zde to přichází – ono důležité slůvko – BOHUŽEL. Bohužel měla pravdu, proto ve mně začal hlodat červík.

Fotogalerie

Karlovarský půlmaraton se běžel o pár týdnů později a my se ho účastnili jen jako přihlížející. Fandit jsme vydrželi až do konce, počasí vyšlo běžcům perfektně a atmosféra byla úžasná. Kromě toho jsem v poli závodníků viděl docela dost známých, kteří se s porcí kilometrů prali statečně – a zde ve mně začal hlodat teď už docela velký červ.

No, v neposlední řadě byl důvod ten, že kromě přibývajících let začaly přibývat velmi nenápadně, ale o to vytrvaleji, kilíčka tuku obepínající všemožné části mé tělesné schránky a bylo tedy záhodno s nimi začít něco dělat : hýbat se. Běh mi připadal jako nejschůdnější cesta. Člověk se doma oblíkne, seběhne pár pater a už sportuje.

A tak jsem začal – nejprve zlehka, protože to šlo ztuha. Nastudoval jsem toho docela dost a snažil se řídit radami zkušených  – tedy především nepřepálit začátky, což zpětně viděno byl asi hlavní důvod mého dřívějšího velmi negativního vztahu k běhání. Na gymnáziu jsme zkrátka běhali na mě moc rychle. Takže jsem na to šel tentokrát jinak – dával jsem si menší porce a polykal je pomaleji – a ono to začalo nést ovoce. Běhání mě začalo bavit.

Po necelém měsíci mě napadlo, že bychom se spolu se ženou mohli zúčastnit nějakého závodu. Abychom na vlastní kůži okusili atmosféru a okoukli zkušenější, případně se od nich něco přiučili. Zvolili jsme si SpaRun v Mariánských Lázních, 6400 metrů pěkným prostředím, navíc nedaleko od našeho rodného města. Přihlásil jsem nás a začali jsme se na tuto událost chystat, zařadili jsme i pár tréninků v extrémních chorvatských teplotách a na stejně nepříjemných kopečcích našich lesů lázeňských – a vyrazili jsme.

Líbil se ti článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

Sobota ráno, počasí vypadá dobře, dokonce se při výjezdu z našich lázní zatáhlo, což jsme kvitovali s povděkem. Na místním atletickém stadionu vyzvedáváme startovní čísla, sledujeme závody dětí (některé snad teprv před pár měsící začaly samostatně chodit), pak už se blíží start náš, pokusili jsme se rozcvičit, zařazujeme se na konec startovního pole, které čítá zhruba 250 běžců, pak slyšíme uvítací slova starosty hostitelského města a následně, zcela nečekaně zaznívá i výstřel startéra, takže se rozbíháme, nervozita padá a cílem je především doběhnout ve zdraví! Počasí se zhoršilo, tedy teplota vzrostla a mraky se rozfoukaly, takže škoda, že se nedá proběhnout skrz Zpívající fontánu, kopečků na náš vkus bylo přece jen dost. Snažili jsme se nadšeně opětovat nadšené úsměvy přihlížejících fandících diváků, nepřizabít se na posledním seběhu z Hlavní třídy, kde byly kostky posypány štěrkem. A dále už jen vydržet a doběhnout do cíle na stadionu. Což se mně a o minutku později i mojí nejkrásnější životní spoluběžkyni podařilo!

Radost obrovská, předzávodní nervozita totiž nebyla o moc menší. Dokázali jsme to. Teď budeme pár týdnů běhat zas jen sami pro sebe a se sebou, ale potom? Závody?

Uvidíme se na nich s někým z vás? 

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:

Nejčtenější

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Po třech dětech vážila Ludmila skoro metrák. Teď vypadá jako modelka

Osmatřicetiletá Ludmila shodila 25 kilogramů

U nás v rodině měly všechny ženy velké zadky, směje se Ludmila Černá (38), jejíž hmotnost se po narození třetího dítěte...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Zprvu jsem dietu před okolím tajila, říká žena, která zhubla 27 kilogramů

Jiřina Sedlmajerová zhubla 27 kilogramů.

Jiřina vaří v mateřské školce, se zdravým jídelníčkem pro sebe si však hodně dlouho neuměla poradit. Nakonec jí...

Jak přežít pubertu: dejte na instinkty a raději buďte trochu paranoidní

puberta matka dcera

„Je to náročné období, které má i své kouzlo,” říká o dospívání pedagog a konzultant Miloslav Hubatka. Pokud pubertou...

Další z rubriky

Mají houby opravdu léčivé účinky? Sedm otázek pro odborníky na výživu

Asijské houby enoki, shimeji a hlíva

Tisíciletá čínská medicína mnohé houby používala jako léčivo. Některé se doporučovaly mužům jako afrodiziakum. Jiné...

Zprvu jsem dietu před okolím tajila, říká žena, která zhubla 27 kilogramů

Jiřina Sedlmajerová zhubla 27 kilogramů.

Jiřina vaří v mateřské školce, se zdravým jídelníčkem pro sebe si však hodně dlouho neuměla poradit. Nakonec jí...

Syrová strava dodá energii a ubere kila. Hlídejte si ale vitamin B12

jídlo, ilustrace, zelenina

Podstatou raw stravy jsou potraviny bez tepelné úpravy, uměle vyrobených tuků, rafinovaných cukrů a chemických přísad,...

S fitness můžete začít i v důchodu, říká sedmašedesátiletá babička

Sharon Mehaleková

Sharon Mehaleková má jedenáct vnoučat, je jí sedmašedesát a chodí do posilovny stejně často jako dvacetileté krásky. S...

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz