Kašel začal trápit jedenatřicetiletého Jiřího z Prahy na začátku loňského roku. Myslel si, že jde o obyčejné nachlazení.
„Nemocný jsem občas býval, proto jsem svému stavu nejprve nevěnoval pozornost. Tentokrát ovšem kašel neustupoval, a tak jsem navštívil svou praktickou lékařku. Řekla mi, že mám pravděpodobně zánět průdušek a že musím být trpělivý, brát léky a že to postupně odezní,“ popisuje mladý muž. V té době ještě normálně pracoval, fungoval mezi lidmi a snažil se nemoc prostě „přechodit“.
Žádanka na vyšetření
Vše se změnilo v létě, kdy se kašel prudce zhoršil. „Měl jsem záchvaty, které nešlo zastavit. Vykašlával jsem hleny a několikrát jsem se málem pozvracel,“ vzpomíná Jiří.
Záchvaty přicházely bez varování, někdy uprostřed noci, jindy při obyčejné chůzi po ulici. Jiří se začal cítit extrémně vyčerpaný, zadýchával se i při běžných činnostech a postupně si uvědomoval, že to skutečně nebude jen nějaká běžná nemoc, a rozhodl se, že už dál čekat nebude.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Mladý muž tedy znovu navštívil praktickou lékařku a popsal jí všechny své potíže. Ta mu nakonec vystavila žádanku na plicní vyšetření. Jenže objednací lhůty v Praze byly příliš dlouhé a čekání si v tu chvíli Jiří ve stavu, v jakém byl, už nedokázal vůbec představit.
„Na vyšetření jsem proto odjel do nemocnice v Jablonci nad Nisou, kde pracuje příbuzná. Podstoupil jsem tam nejprve endoskopii – lékaři totiž měli podezření na reflux jícnu. Ten se nepotvrdil,“ přibližuje Jiří, který v té době už cítil, že jsou specialisté přesvědčeni, že příčinou je nějaká vážnější nemoc, a byl z toho nervózní.
Strach z diagnózy
Nejistota se prohlubovala s každým dalším vyšetřením. „Ukázalo se, že mám postiženou levou plíci. Lékaři mě proto odeslali na plicní vyšetření do Krajské nemocnice Liberec, kde mi provedli bronchoskopii,“ doplňuje. Vyšetření byla nepříjemná, ale ještě horší bylo čekání na výsledky. Člověk má čas přemýšlet a často si představí to nejhorší.
„Když mi z nemocnice zavolali, že se pravděpodobně jedná o tuberkulózu, nemohl jsem tomu uvěřit,“ přiznává Jiří, kterého ihned nato hospitalizovali.
Tuberkulóza se nakonec potvrdila. Následovala izolace, léčba a dlouhé týdny, kdy se jeho život výrazně zpomalil a zúžil na nemocniční pokoj. Přemýšlel nad tím, kde se mohl nakazit, jestli někoho neohrozil a jak dlouho potrvá návrat do normálu.
„Lékaři mi řekli, že tuberkulózu může dostat kdokoli, záleží ale na mnoha faktorech, zejména na celkové imunitě – a tu jsem měl asi slabší. Manželka ani nikdo z mých blízkých, které testovali, se naštěstí tuberkulózou nenakazili,“ popisuje a vzpomíná, jak velká to byla tehdy úleva.
Tuberkulóza ročně zabije dva miliony lidí. Začíná únavou, hubnutím a kašlem![]() |
Dlouhá cesta ke zdraví
V liberecké nemocnici strávil Jiří necelý týden, pak ho převezli do Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, kde funguje specializované centrum pro léčbu tuberkulózy.
Tam mu lékaři nasadili cílenou terapii, která začala poměrně rychle zabírat, a jeho stav se postupně zlepšoval. V nemocnici nakonec zůstal zhruba měsíc.
„Na pokoji se mnou byli ještě dva pacienti. Ven jsme vycházeli jen na krátké procházky, na uzavřený dvorek. Bylo to psychicky náročné. Chyběl mi osobní kontakt s manželkou i s dalšími členy rodiny. Nevěděl jsem, kdy se vrátím k normálnímu životu a zpátky do práce,“ přibližuje Jiří, který musel zůstat v izolaci ale i po propuštění z nemocnice.
„Rodiče mají vedle svého domu postavený ještě jeden menší. V něm jsem strávil další měsíc. Rodina se o mě skvěle starala, maminka mi nosila jídlo, oba jsme vždy měli respirátor. Bylo to ale ne neskutečně dlouhé,“ dodává.
Léky užíval dál a ven chodil jen na pravidelné kontroly do plicní ambulance. Postupně se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že se v listopadu mohl vrátit domů.
„Konečně jsem byl zase se svou manželkou. I pro ni to byl velký nápor na psychiku,“ říká Jiří, který se ještě nějakou dobu vyhýbal kontaktu s ostatními lidmi a snažil se vracet do normálního režimu pomalu.
„S manželkou jsme chodili alespoň na procházky do lesa,“ říká. Léčba nakonec dopadla dobře a v lednu se vrátil do práce, i když na jinou pozici. „Bohužel si teď nemohu vybírat. Jsem ale rád, že vůbec práci mám a že jsem zase zdravý. To je nejdůležitější,“ uzavírá.
Tuberkulóza se Česka držíPočet případů tuberkulózy v Česku neklesá a lékaři upozorňují na rostoucí podíl nemocných ze zahraničí. Volají po důslednějších kontrolách lidí, kteří do země přicházejí. Podle aktuálních dat z Národního registru TBC je v Česku historicky nejvyšší podíl nemocných cizinců – 52 procent. Celkově se počet případů drží nad očekáváním. „Výskyt tuberkulózy je v Česku výrazně vyšší, než bychom si přáli. Za normální situace by měl klesnout pod 300 případů. Nyní jsme ale na 429,“ říká lékař Jiří Wallenfels, vedoucí Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou při Fakultní nemocnici Bulovka. Upozorňuje také na nové trendy, například vyšší počet nemocných z Filipín nebo nárůst případů v Jihočeském kraji. Potřeba důkladnějších kontrol Lékaři upozorňují, že problémem zůstává nedostatečný záchyt nakažených. Povinné zdravotní prohlídky s rentgenem plic dnes podstupují jen lidé, kteří v Česku pracují legálně. „Prohlídky se však netýkají lidí, kteří zde pracují načerno nebo přijíždějí za jiným účelem,“ vysvětluje profesor Vladimír Koblížek, předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti. Podle něj by každý, kdo žádá o dlouhodobý pobyt, měl podstoupit krevní testy, jež by přítomnost tuberkulózy i její latentní formy vyloučily. Přibývá také pacientů s multirezistentní formou tuberkulózy, která nereaguje na běžné léky. Léčba je náročná, dlouhodobá a výrazně dražší. „Těmto nemocným musíme nasadit kombinace poměrně drahých léků, léčba jednoho pacienta se pohybuje kolem milionu korun,“ vysvětluje Ivana Hricíková, vedoucí lékařka centra vysoce specializované péče o pacienty s multirezistentní tuberkulózou Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Tuberkulóza se navíc často projevuje nenápadně – typický je dlouhodobý kašel, únava nebo hubnutí – a může se v těle skrývat i delší dobu bez výrazných příznaků. Více informací najdete na www.plicnilekarstvi.cz. |
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.



















