Dobrý den, také držím pěsti a přeji hodně psychických sil! Slyšela jste někdy o alternativní medicíně Joalis? Mohlo by vám to pomoci. Právě autoimunitní poruchy jsou pomocí těch preparátů řešitelné. Viděla jsem na vlastní oči (tedy přesněji řečeno potkala jsem lidi), že preparáty Joalis pomohly při autoimunitních chorobách jako je Crohnova choroba, autoimunitní zánět štítné žlázy a samozřejmě méně závažné věci jako alergie - ale i to patří do kategorie, že imunita nepřiměřeně reaguje. Sama jsem tak řešila u sebe ten zánět štítné žlázy, u dcerky atopický ekzém. I když nás to neohrožovalo na životě a netrpěly jsme zdaleka jako vy, i tak - pro mě to byl skoro zázrak, hlavně u toho dítěte. Přeji hodně štěstí!!!

Mám ji rovněž-skoro 40 let.....bohužel jsou i tací,co řeknou=prosím tě vždyť vypadáš dobře co ti může být?Ona se ta nemoc šikovně skrývá v těle a nemilosrdně útočí.Ze zálohy....někomu připadám,jako hypochondr.Už ty lidi ignoruji.....jsou hloupí.Držím pěsti!

Hluboce s Vami citim a preji hodne sil. Z pitomce Koblovskeho si nic nedelejte. V kazdem obili je sem tam pleva..

Paní přeju hodně úspěchů při zdolávání choroby. Místnímu pošukovi Lukáši Koblovskému, aby ho odstřihli od přísunu škodlivých drog.

Touto nemocí trpěla posledních asi patnáct let moje babička. Nikdy si sice moc nestěžovala, ale bylo často vidět, jak trpí. Bohužel je pravda, že nemoc je vzácná a vývoj protilátek nikoho nezajímá a není to pro žádnou farmaceutickou firmu výhodné :(

Nikdy nezapomenu na babičku, když chtěla plakat dojetím a nemohla, anebo jak měla vysušený a rozpraskaný jazyk.

Paní přeju, aby se nemoc držela na uzdě, co to půjde.

Viz. poslední věta: "..dá se jen brzdit, nikoli účinně léčit...pokud se ji podaří udržet jakžtakž na uzdě, nic člověku nebrání v tom užít si každou chvilku života naplno.". Druhá možnost je tu uzdu popustit, nebo zcela pustit a nechat se nemocí odnést tam kde by člověk měl být. Za předpokladu, že tomu věnuje dostatečnou sílu a pozornost a z toho koně nespadne. Život není o užívání každé chvilky, ale o cestě vpřed. Nemoc je už intenzivní volání po této cestě. Léky pak člověka drží zpátky v tom původním stavu.

Uzdu pustit a nechat se nemocí odnést tam, kde by člověk měl být... Jako třeba do hrobu? Zajímavá teorie.

Já si naopak myslím, že slečna/paní je ráda, že léky má, a přeju jí, aby vymysleli nějaké co nejúčinnější a nejbezpečnější.

Chudák holka

Tohle má Venus Williamsová.

To by si měli přečíst všichni zdraví lidé, kteří si pořád na něco stěžují...

Držím palce, ať se přece něco najde, co trvale pomůže bez vedlejších účinků.

Hodně strašidelný a smutný. Přeji všechno štěstí a sílu... Tohle bych nikomu nepřál.

Já jo, třeba bojovníkům z IS