Ale pokud jsem měl srdce nějakým způsobem oslabené ve srovnání se zdravými lidmi, tak jsem to nahrazoval svou kondicí a tréninkem. Celý život jsem sportoval, jezdil stovky kilometrů na kole. Mým snem bylo dojet z Číny do Nepálu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Přípravy zastavil až můj zdravotní stav. Nebylo to nic hrozného, ale představa, že někde v pěti tisících metrech budu řešit problémy se srdcem, mě přivedla k lékařům. Ti sice objevili malé poškození, ale i s ním jsem mohl normálně dál fungovat a nic mě neomezovalo. Do Nepálu jsem se však nakonec přece jen raději nevydal.
Srdeční selhání
V roce 2017 jsem se jednoho dne vzbudil s oteklýma nohama a nemohl jsem popadnout dech. Byl jsem tehdy pracovně v Holandsku, ale rychle jsem se vrátil domů a hned šel do nemocnice v Ostravě, kde si mě nechali na jednotce intenzivní péče. Diagnostikovali mi vážné srdeční selhání a implantovali mi ICD (kardioverter-defibrilátor neboli zařízení, které se pacientům vkládá pod kůži a pomocí elektrických impulzů zastavuje srdeční arytmie, jež by pro ně byly smrtelně nebezpečné).
Cítil jsem se s ním mnohem lépe, srdce mi předtím podle lékařů běželo jen na zlomek výkonu. Mohl jsem zase normálně pracovat, jezdit na kole a neměl jsem vlastně žádné omezení. Lékaři mě odeslali ke konzultaci do Centra pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání při I. interní kardioangiologické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Tam mě od té doby pravidelně sledovali jako potenciálního kandidáta na srdeční transplantaci.
Srdeční selhání: pět příznaků, které byste neměli ignorovat |
Boj o život
Všechno se změnilo v polovině roku 2021, kdy už to s mým srdcem bylo opravdu špatné. V noci jsem nemohl dýchat, byl jsem strašně zavodněný, dusil jsem se. Vezli mě do Brna rychlou, protože v Ostravě už pro mě nemohli nic udělat. A dostal jsem mechanickou podporu, díky které jsem vlastně mohl zůstat naživu. Srdce mi už tehdy příliš nefungovalo.
Lékaři mi dali na výběr, zda si chci v nemocnici „počkat“ na nový orgán od dárce, nebo upřednostním implantaci mechanické srdeční podpory. Volil jsem podporu, chtěl jsem z nemocnice co nejdřív pryč, toužil jsem zase normálně žít.
Nakonec to bylo lepší i z toho důvodu, aby se organismus trochu vzpamatoval před případnou transplantací. Nechal jsem si ušít speciální tričko, kde jsem si schovával baterie napájející srdeční podporu. A jezdil jsem dál na kole.
Úspěšný zákrok
Ten pocit se nedá ani popsat, když mi zavolali a za pár hodin jsem už ležel na sále. Moje tělo přijalo nové srdce nejlépe, jak mohlo. Když jsem se po operaci vzbudil, měl jsem z toho hodně dobrý pocit. Ani mě později moc nebolela žebra, která musí operaci samozřejmě uhnout.
Doma jsem měl v té době rozpracovanou terasu a cítil se jsem tak dobře, že bych tu práci nejradši hned dokončil. Budu sice až do konce života užívat léky, aby se můj organismus novému srdci nebránil, ale jsem šťastný, že jsem dostal novou šanci a můžu žít jako dřív.
Novodobá „epidemie“Kardiologové varují před prudkým nárůstem případů srdečního selhání, což je trend, který bude podle expertů kvůli ekonomické krizi i nadále pokračovat. Konzumace levných nekvalitních potravin, silný stres vyvolaný současnou situací doma i ve světě, pokusy zahnat jej alkoholem či kouřením, snaha šetřit na „zbytných“ věcech, mezi nimi na sportovních a rekreačních aktivitách – to všechno jsou faktory, které urychlují nárůst případů srdečně–cévních chorob. |
