Jedenašedesátiletá Elena Nováková byla úspěšná lékárnice, která si dokázala poradit i s nejnáročnějšími pacienty, a navíc svou práci velmi milovala. Nadnárodní řetězce si ji najímaly, aby zakládala nové pobočky a vedla je k prosperitě. Nebyla jen odbornicí ve svém oboru, ale žila bohatým společenským životem.
Byla aktivní, měla hodně přátel, milovala sport. Karate, běh, tenis, jízda na koni, nic pro ni nebylo překážkou. Dokonce kandidovala do parlamentu a nebála se hledat lásku ani netradičními způsoby, třeba v televizní reality show Farmář hledá ženu. Pak ale přišel covid. Dvakrát. A všechno se změnilo.
Nekončící únava
„Začalo to tím, že jsem byla hodně unavená, špatně jsem dýchala, cítila jsem se celá rozlámaná. A když jsem si udělala test, zjistila jsem, že mám covid,“ vzpomíná Elena Nováková, která ale nebyla nikdy zvyklá dlouho marodit, a tak se vrátila do práce po nejkratší možné době. Jenže pak už to šlo s jejím zdravím jenom z kopce.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
„Dva měsíce nato jsem chytila šestou nemoc, opravdu v té nejhorší podobě s boláky v ústech, na rukou i nohou. A za další dva pak přišel znovu covid, který provázel taky nepříjemný kašel. Špatně se mi dýchalo, byla jsem pořád taková schvácená a začalo mě taky strašně bolet v zádech,“ vzpomíná Elena.
Únava a bolesti ale ani po několika týdnech nepřestaly a na bolavá záda nepomohla ani lékařem předepsaná rehabilitace. K fyzickým problémům se pak přidaly ještě výpadky paměti.
„Měla jsem pocit, že mi mozek zahalila mlha. Všechno bylo rozmazané, nemohla jsem si vzpomenout na základní věci,“ říká Elena a přiznává, že v té době nedokázala dobře vykonávat svou práci „To třeba přišel pacient s receptem, my ten konkrétní přípravek neměli a já jsem mu mohla nabídnout náhradu, která byla na skladu. Na její název jsem si ale najednou nemohla vůbec vzpomenout! Jako by všechno, co jsem doposud věděla a co jsem za ty desítky let v oboru nastudovala, zmizelo,“ přiznává lékárnice.
Zapomněla svoje jméno
Elena doufala, že se její zdravotní stav a paměť zlepší. Ale stal se přesný opak. Přestala například i poznávat lidi. „Jako by bylo všechno v oparu. Dívala jsem se třeba na někoho, kdo se ke mně choval jako ke staré známé, já jsem ale vůbec nedokázala identifikovat, kdo to je,“ líčí.
Občas se jí taky zamlžily krabičky s léky, nedokázala přečíst, co je tam napsáno. V té době už jí bylo jasné, že pracovat ve farmacii nezvládne, a nepomohli ani kolegové.
Postcovidový syndrom může trvat měsíce. Jak se ho zbavit? |
„Nechápali to, dokonce jsem někdy měla i pocit, že si myslí, že to dělám schválně. Byla jsem zoufalá. Občas se mi stávalo, že mi něco vytýkali a já jsem jim ani nerozuměla.“
Jediné, v čem si byla Elena v té době stále jistá a co nezapomněla, bylo řízení auta. Dojížděla tehdy do práce do 50 minut vzdáleného města, ale v autě se ještě dokázala soustředit.
„Tam jsem se pořád držela, protože jsem věděla, že musím, že nechci nikomu ublížit. Ale to bylo snad jediné,“ přiznává žena, která ale v té době pořád ještě doufala, že to přejde, že se všechno zlepší. Jenže to bylo naopak. Zlom v jejím vnímání nastal, když ji lékař poslal na zotavenou do lázní.
„Na recepci se mě ptali na mé jméno. A já nevěděla, nemohla jsem si vzpomenout. Tak jsem jen recepční podala občanský průkaz, aby si ho sama přečetla.“
Útěk do přírody
Pak už se Elena Nováková rozhodla z práce odejít. Jak sama říká, nechtěla komplikovat život zaměstnavateli, který by jí, pokud by zůstala doma na nemocenské, musel hlídat místo. Také ale potřebovala nějaký čas sama pro sebe.
„Bylo mi tak špatně, že jsem vlastně ani nevěděla, kolik dnů života mi ještě zbývá. Žila jsem ze dne na den, přežívala. Zároveň jsem ale nechtěla nikoho obtěžovat,“ vzpomíná.
A to byl taky jeden z důvodů, proč se z města odstěhovala do chatové oblasti, dál od civilizace do krásné krajiny Českomoravské vrchoviny, u lesa a rybníka. Doufala, že by jí odpočinek a příroda mohly pomoci. A to se taky stalo, i když to trvalo podstatně déle, než si původně myslela.
„Nejdřív jsem plánovala být tam tak dva nebo tři měsíce a věřila jsem, že by se mi mohlo ulevit, ale ono se to ani po čtyřech měsících nezlepšilo,“ vzpomíná Elena. Byla však pevně rozhodnutá nevzdat to, zabojovat, co to půjde. Od počátku se pečlivě starala o své tělo i duši. Snažila se odpočívat, co nejvíc spát, pravidelně a zdravě jíst. Chodila na procházky do lesa, koupala se v rybníku a paměť si začala trénovat luštěním křížovek.
„Nejdřív to bylo strašné, protože jednu takovou jednoduchou jsem luštila celý den. Pak se to pomalu, ale opravdu velmi pomalu vracelo do normálu,“ vzpomíná a říká, že křížovky do dnes vnímá jako ukazatel toho, že má paměť v pořádku.
Nová láska?
Zpět mezi lidi a do práce si Elena troufla až po osmi měsících, kdy dostala nabídku pracovat v jedné malé lékárně, kde by byla jen ona sama. „Velký provoz a mnoho lidí už bych nezvládla,“ přiznává. Zároveň se ale práce ve farmacii vzdát zcela nechtěla, protože ji má moc ráda.
Je ale spokojená s tím, že jde o malou lékárnu, kde je jediným zaměstnancem. Znamená to větší klid a pohodu a také to, že si většinou může zvolit vlastní tempo.
„Radši tu zůstanu po zavíračce a udělám všechno pomaleji a bez zbytečného stresu,“ říká, ale přiznává, že si na sebe teď v lékárně, kam chodí množství nemocných, musí taky dávat větší pozor než dřív.
„Bývala jsem tak zdravá! Teď se mě chytne snad každá infekce, která jde kolem,“ dodává a vysvětluje, že zrovna minulý týden proležela s chřipkou typu A. Paměť se Eleně Novákové už zcela vrátila, trénuje však stále na křížovkách.
Na vlastní kůži. Jak jsem bojovala s postcovidovým syndromem |
Mozkové buňky zapojuje taky díky kvízům, které si vyhledává na internetu. A pravidelně sleduje vědomostní soutěže v televizi. Pocit divné paměťové mlhy už zkrátka zažít nikdy nechce. Kondice se jí ale nevrátila.
„Z pohybu mi zbyly už jen procházky. Jsem totiž často tak nějak zvláštně unavená, zároveň od covidu trpím nespavostí. Byla jsem dřív zvyklá být tak aktivní, po práci domů, tam udělat rychle všechno, co potřebuji, a pak jít třeba do společnosti. Teď se mnohdy musím do nějaké aktivity nutit,“ přiznává Elena, která taky už přestala hledat životního partnera. V tom ale měla nakonec zřejmě štěstí. V autoservisu totiž potkala muže, se kterým se vídali už před 45 lety.
„Jezdil za mnou tehdy na motorce. On stával na jedné straně plotu, já na té druhé a tak hezky jsme po sobě koukali!“ líčí. „Zašli jsme párkrát do kavárny a povídali si. Shodli jsme se na tom, že vůbec nemáme pocit, že tam byla tak dlouhá pauza. Nic se nezměnilo, je to pořád ten kluk, i když kapánek širší,“ usmívá se Elena.
Postcovidový syndromPostcovidový syndrom, někdy označovaný jako dlouhý covid (long covid), postihuje lidi, kteří prodělali onemocnění covid-19, ale přetrvávají u nich různé zdravotní problémy i týdny či měsíce po uzdravení. K nejčastějším příznakům patří únava, dušnost, poruchy soustředění, bolesti hlavy a kloubů nebo přetrvávající kašel. Mnozí pacienti si stěžují také na problémy se spánkem, depresivní stavy nebo úzkosti. Postcovid může ovlivnit různé orgány a systémy v těle. Někteří lidé trpí rychlým bušením srdce, tedy srdeční arytmií, jiní mají potíže s trávením nebo dlouhodobě zhoršený čich a chuť. Lékaři stále zkoumají, proč u některých pacientů příznaky přetrvávají a jaké faktory k tomu přispívají. Rizikovými faktory mohou být těžší průběh onemocnění, ale i problémy imunitního systému. Léčba postcovidového syndromu se zaměřuje hlavně na zmírnění příznaků a podporu regenerace organismu. Léčit ho je ale složité i v souvislosti s tím, jak široké pole problémů může představovat. Přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno Milan Sova k tomu dodává: „Záleží, o jakých potížích se bavíme. Například plicní postižení se v iniciální fázi léčilo glukokortikoidy. Všeobecně ale můžeme říci, že na celou řadu projevů léky nemáme a lidský organismus si musí poradit sám.“ Pomáhá odpočinek, postupný návrat k aktivitě, vyvážená strava, někdy i rehabilitace nebo psychoterapie. Pokud potíže trvají, je dobré se obrátit na lékaře, který doporučí další postup. |
