Měl jsem z dřívějška operovaný meniskus, takže se bolest sváděla i na to. Nebo mi doktoři říkali, že to asi bude od zad. Poslali mě na kapačky, do lázní, ale bolest se vždycky vrátila.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Až po osmi měsících jsem se dostal k neurologovi Juliu Šimkovi, ten mě poslal na magnetickou rezonanci, scintigrafii a další vyšetření, a bylo jasno. Když jsem při scintigrafii viděl, že pravá noha září a levá je tmavá, bylo mi jasné, že je zle.
Diagnóza zněla lymfom
Pamatuju si, jak jsem doktorce řekl: „Víte co? Já jsem rád, že se konečně ví, co mi je.“ I když nehodgkinský lymfom není dobrá zpráva, aspoň se to začne řešit.
Zásadní roli v léčbě sehrála chemoterapie. Nejdřív osm dávek, z toho šest intenzivních. Zpočátku to vypadalo nadějně – nádor se zmenšoval. Ale pak se začal zase zvětšovat. Druhá, agresivnější série chemoterapií s hospitalizací už nezabrala. Tělo navíc začalo slábnout, přidaly se silné bolesti.
V té době se uvažovalo o autotransplantaci kostní dřeně. Ale moje lékařka mi nabídla ještě jednu možnost – moderní léčbu v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze u doktora Roberta Pytlíka. Dostal jsem se do výběru na CAR-T terapii. A předtím jsem ještě absolvoval sérii ozáření.
Šance porazit rakovinu stoupají. Která je nejlépe a nejhůře léčitelná? |
Inovativní terapie
Co ta léčba obnášela? Odebrali mi T-lymfocyty a vlastně je poslali na školení do Ameriky, odkud se vrátily jako profíci na léčbu lymfomu. V té době jsem měl silné bolesti, užíval silná analgetika. Sotva jsem chodil. Měl jsem náplasti s opiáty a před nástupem do terapie jsem vypadal jak polomrtvý.
Veškerá vyšetření a příprava na samotný odběr zabrala asi měsíc a dalších osm týdnů jsem musel trpělivě čekat, než se geneticky upravené T-lymfocyty vrátily ze zámoří. Byl jsem odhodlaný se uzdravit. Nechtěl jsem vědět, jaká je šance, stačilo vědět, že je.
Když mi bylo nejhůř, moje žena, máma, sestra a tchyně mě doslova držely nad vodou. Přátelé mi volali, brali mě na kafe, do lesa, za kamarády. A já věřím, že i to mě zachránilo, protože po celou dobu léčby jsem byl mimo službu, a to mě strašně ubíjelo.
Znovu ve službě
V létě 2020 jsem se dozvěděl, že výsledky jsou v pořádku. V remisi jsem pět let. Víc než rakovina mě ale zlomil zákaz věnovat se aktivně své profesi hasiče. Řekli mi, že nesmím běhat, skákat, zatěžovat nohu. Být hasičem jen od stolu mi přišlo jako výsměch. Chtěl jsem zůstat v uniformě a přesunul jsem se na krajské ředitelství. Ale moc jsem to psychicky nedával. Trénoval jsem, uběhl půlmaraton – a teď... jsem zpět ve výjezdové jednotce!
Prostřednictvím pacientské organizace Lymfom Help se snažím inspirovat další pacienty. Aby lidi věděli, že to lze zvládnout. Já sám jsem si přehodnotil priority. Hodnotu má zdraví, rodina, přátelé, příroda. Zbytek jsou maličkosti. Učím se neřešit věci, které za to nestojí. A říkám si – zázraky se fakt dějí a naděje umírá poslední! Já jsem toho živým důkazem.
Pomoc pacientůmObčanské sdružení Lymfom Help vzniklo v září roku 2005 z iniciativy několika bývalých pacientů. Ti se rozhodli, že chtějí pomoci dalším pacientům trpícím maligním lymfomem i jejich blízkým, kteří se dostali do podobné situace jako kdysi oni sami. Snaží se zprostředkovat kontakt mezi nemocnými, případně jejich blízkými či příbuznými. Současně vytváří zázemí a zdroje pomoci pro ty, kteří si léčbou procházejí nebo ji absolvovali a jsou na cestě zpět do svého života. Spolupracuje s odborníky a chce poskytovat komplexní podpůrnou péči pacientům s touto diagnózou. Více na lymfomhelp.cz. |
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.
