K únavě se přidala také bolest zad, hlavně v bederní oblasti. Léky proti bolesti mi pomohly vždy jen na chvíli. A postupně se to zhoršovalo, běžné denní aktivity bylo čím dál těžší zvládnout.
Nevydržela jsem stát, pořád jsem si sedala, odpočívala. Tak jsem se vypravila k praktickému lékaři.
Emoce se mnou mávaly
Mám skvělého praktika. Rozhodně se mě nesnažil uchlácholit otřepanou frází, že jde jen o běžné projevy stáří. Pozorně mě vyslechl a doporučil mi další vyšetření s tím, že by mohlo jít o osteoporózu. Zároveň opatrně dodal, že už ve své praxi zažil pacienta, který měl velice podobné příznaky jako já a vyklubala se z nich jiná, mnohem závažnější diagnóza, mnohočetný myelom.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. |
Vůbec jsem netušila, o co jde, vlastně jsem to ani nechtěla vědět. Nechala jsem si napsat žádanku na odběry a na rentgen.
O několik dnů později přišly výsledky. Podezření mého praktika se bohužel potvrdilo. Diagnóza zněla mnohočetný myelom, tedy rakovina krve. Štěstí v neštěstí bylo, že díky pečlivosti mého lékaře se na nemoc přišlo včas.
Nebudu zastírat, že mě ta zpráva zpočátku rozhodila. Měla jsem strach, jak to celé zvládnu, jak to zvládne manžel i zbytek rodiny, jestli nebudu moc trpět. Emoce se mnou mávaly - okamžiky beznaděje střídaly momenty odhodlání a chuti do života.
Začala jsem se léčit na hematoonkologii. Tedy abych byla přesná, myelom se zatím nedá vyléčit, léky mají spíš pomoct udržet nemoc na uzdě. Zajistit, aby se pacient zbytečně netrápil, mohl dělat dál, co ho baví, žil, jak nejlépe to s touhle diagnózou lze. To se v mém případě daří už pět let.
Podpora rodiny
Netvrdím, že je každý den posvícení - mám samozřejmě i horší okamžiky. S nemocí jsem se za těch pět let už ale „sžila“. Moc mi v tom pomáhá podpora rodiny - manžela, dětí a vnoučat.
Samozřejmě i pro ně bylo zpočátku těžké se s mou nemocí vyrovnat. Troufám si ale říci, že moje diagnóza naši rodinu spíš stmelila. Trávíme spolu co nejvíce času. Jsem „hlídací babička“ a moc ráda svá tři vnoučátka rozmazluju. S manželem jsme si pořídili psa a už zase chodíme na dlouhé procházky, nejradši do lesa.
Dodáváme si naději
Moc pro mě znamená, že svou zkušenost můžu s někým sdílet. Už pár let jsem v Klubu pacientů mnohočetný myelom, který sdružuje lidi se stejnou diagnózou. Díky tomu mám užitečné informace, chodím na vzdělávací semináře, akce, odebírám pacientský časopis.
Cenné jsou pro mě i životní příběhy, které ostatní pacienti uveřejňují na webových stránkách Klubu. Dodáváme si tak vzájemně naději i sílu bojovat. Nevím, jak dlouhý čas mi byl ještě vyměřen. Užívám si každého dne plnými doušky a děkuji za každou chvíli, kdy se cítím dobře.
Názor odborníkaProf. MUDr. Vladimír Maisnar, Ph. D., FN Hradec Králové Mnohočetný myelom, druhá nejčastější rakovina krve u nás, je v ČR ročně diagnostikován zhruba čtyřem stům padesáti osobám, v současné době se s ním léčí tři tisíce pacientů. Nejčastěji postihuje lidi ve věku šedesát až sedmdesát let, ale výjimkou nejsou ani mladší jedinci. Klíčovou roli hraje včasná diagnostika i přístup praktických lékařů. První příznaky jsou totiž snadno zaměnitelné s běžnými potížemi provázejícími stáří. K léčbě se používá chemoterapie, někdy i radioterapie. V mnoha případech je nutná transplantace kostní dřeně. V posledních letech došlo k významnému pokroku. Byly objeveny nové skupiny léků a nadějí je také biologická léčba. Probíhá i několik klinických studií, které by mohly vést k dalším účinným léčebným postupům, jako je např. genová terapie. |
