Zuzku postihla mrtvice v těhotenství. Částečně ochrnula, ale bojuje

Před třemi lety jsme spolu se Zuzkou začali chodit, o rok později jsme se vzali a rozhodli se mít dítě. Zní to jako takový banální příběh, ale bylo to tak – a my byli šťastní. Během těhotenství ale manželku postihla cévní mozková příhoda a začal boj o její život i život našeho miminka. Čtenář Lukáš napsal další díl seriálu Můj boj s nemocí.

Zuzka s rodinou | foto: osobní archiv

První potíže u nás nastaly už v době, kdy jsme se snažili o potomka. Když se nám už delší dobu nedařilo, rozhodla se manželka vyhledat odbornou pomoc. Vyšetření ukázalo, že má nějaké gynekologické komplikace, které se však dají operativně řešit. Tehdy nás nenapadlo, že by v tom mohl být nějaký větší problém, i když, samozřejmě, operace neláká nikoho.

Na Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře pak Zuzka podstoupila šestihodinovou operaci, která jí umožnila mít miminko. Podle lékařů to šlo pouze metodou IVF, tedy umělým oplodněním. 

Jenže pak Zuzka otěhotněla přirozeně, vůbec jsme to nečekali. Byli jsme šťastní, těšili se na miminko a plánovali si budoucnost.

Bez varování

Naše radost ale netrvala příliš dlouho, překazila ji cévní mozková příhoda, která Zuzku zasáhla, když byla v sedmém měsíci těhotenství. Úplně nečekaně, bez jakéhokoli varování musela najednou začít bojovat o holý život. Díky včasnému zásahu lékařů to přežila. 

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Po dvou dnech se ale její stav zhoršil, otok mozku se zvětšoval, nedávali nám už naději. Navíc miminko v jejím těle začalo mít problémy, přestaly být slyšet srdeční ozvy, takže došlo na císařský řez. 

Zuzce lékaři odstranili na levé straně lebeční kost, ulevilo se jí tím, ale prognóza zněla velmi dramaticky. 

Náš Matyášek se narodil sice dřív, ale naštěstí je úplně v pořádku. Dělá mi velkou radost, stejně tak svým babičkám a dědečkům. 

Zuzka se bohužel dodnes potýká s těžkými následky mozkové příhody: nehýbe pravou rukou a nohou, nedokáže mluvit.

Je velká bojovnice

Přesto dělá pokroky, je to moje velká bojovnice a já nepřestávám doufat, že se její stav zlepší. Zatím se snaží o první slova, občas pohne nohou...

Věřím ale, že se bude moct radovat z našeho syna Matyáška stejně jako já, že zas bude chodit a řekne mu, jak moc jeho i nás všechny miluje. 

Osudná hra o čas

• Cévní mozková příhoda v České republice každoročně postihne přes padesát tisíc lidí, každý den jich v průměru dvacet osm na tuto nemoc zemře. Ačkoli je v tuzemsku pacientům s mrtvicí poskytována špičková péče, která výborně obstojí v celoevropském srovnání, lékaři jsou mnohdy bezmocní a nemůžou zahájit účinnou léčbu. 
• O tom, zda se pacient zasažený mrtvicí vyléčí úplně, nebo zůstane nehybný, či dokonce zemře, totiž rozhoduje především čas. Po propuknutí příznaků nemoci má člověk jen čtyři a půl, maximálně šest hodin k započetí léčby. Lidé však často podceňují příznaky: pokleslý koutek, ochrnutí končetin a porucha řeči. Tím se čas ztrácí. 
• Proto vznikl Nadační fond Čas je mozek (www.nfcasjemozek.cz). Učí širokou veřejnost rozpoznat příznaky mrtvice a vysvětluje, že nejlepší reakcí je okamžitě volat záchrannou službu. Kampaň odborně zaštiťují Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP a Česká společnost intervenční radiologie ČLS JEP.