Tehdy mě nečekaně přepadla silná, tupá a svíravá bolest hlavy, kterou doprovázela zraková aura. Byl to doslova hororový zážitek. Říkala jsem si, co to sakra bylo? Nechápala jsem, co se děje. Doufala jsem, že to byla výjimka a už se to nevrátí. Záchvaty bolestí hlavy se opakovaly, nejprve jednou dvakrát měsíčně. Pak i častěji.
První ataku migrény jsem se pokusila rozchodit, vzala děti ven, ale bolest se zhoršovala. Po návratu domů jsem byla úplně zničená. Položila jsem si na hruď svého tříměsíčního syna a jen se modlila, ať spinká. Já totiž nebyla schopna mluvit ani myslet.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Migréna se u mě usadila natrvalo
Několik let jsem se pokoušela zvládat bolest bez odborné pomoci. Jenže záchvaty se zhoršovaly. Ve chvílích největší bezmoci jsem skončila dokonce na neurologické pohotovosti. Podali mi infuzi proti bolesti a doporučili pravidelně docházet k neurologovi.
Nejdřív mi na chvilku pomohly triptany, úleva však netrvala dlouho. Cítila jsem po nich tak silné nežádoucí účinky, že jsem stejně nemohla normálně fungovat. Zkoušela jsem i přírodní produkty, bylinky, hořčík, ale nic z toho nepřinášelo úlevu.
Když jsem se vrátila z mateřské do práce, nastal zlom. Kombinace stresu, ranního vstávání, starosti o děti a zodpovědnosti v zaměstnání byla příliš velkou zátěží. Několikrát jsem musela odejít z práce dřív, protože jsem měla pocit, že zkolabuji. Ta bolest se nedala vydržet.
Kdo nezažil migrénu, nepochopí. Rady, jak s ní bojovat |
Nešlo jen o hlavu – bylo mi na zvracení, všechno se točilo a cítila jsem, že v mém těle je všechno špatně. Byla jsem zoufalá. Kolikrát jsem šla domů z práce přes přechod, a napadlo mě, že kdyby mě teď něco přejelo, aspoň by to přestalo. Naštěstí jsem takové myšlenky vždycky zahnala. Ale bylo to peklo. Velkou oporou mi byla rodina, přátelé i kolegyně.
Svou cestu jsem musela najít sama
Začala jsem číst odborné články, zapojila jsem se do organizace Migréna-help, která lidem s migrénou pomáhá, a postupně hledala cesty, jak se s nemocí naučit žít. Prvním krokem bylo upravit životní styl. Začala jsem chodit pravidelně spát, jíst zdravěji a opět se hýbat.
Milovala jsem tanec – salsu, zumbu... To vše mi migréna vzala. Ale nechtěla jsem se toho vzdát úplně. Začala jsem pomalu znovu tančit, jak jen mi to tělo dovolilo. Ne už tak intenzivně jako dřív, ale tančím. A cítím se díky tomu lépe.
Dalším krokem bylo znovu začít hledat pomoc mezi lékaři. Narazila jsem na neurologa, který mi nasadil moderní léčbu. Ta přinesla úlevu od bolesti. Jde o novější typ léků, jež blokují protein podílející se na spuštění záchvatu migrény. Používají se jak k akutní, tak preventivní léčbě. Díky tomu zase můžu fungovat. Chodit do práce. Věnovat se rodině. Cestovat. Tančit. Dělat věci, které miluji.
Vím, že tu se mnou nemoc bude. Možná napořád. Ale už s ní nebojuji. Beru ji jako součást sebe. Učím se s ní žít a nenechávám ji, aby mě zničila. Samozřejmě bych brala všemi deseti život bez migrény. Ale zároveň vím, že „díky“ ní jsem se o sobě naučila mnohé – a hlavně že v tom nejsem sama.
Víte, že...
|
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.
