Na začátku roku 2011 jsem se chystal na svůj jubilejní, 80. dárcovský odběr krve. Měl jsem dostat ocenění od Českého červeného kříže, ale místo gratulací přišla špatná zpráva – výsledky nebyly v pořádku.
Následovala série vyšetření, ale lékařům se dlouho nedařilo zjistit, co mi vlastně je. Rozuzlení přišlo až díky dalšímu krevnímu vyšetření ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Už za pár dní po odběru jsem věděl, že mám chronickou lymfocytární leukemii (CLL).
ENCYKLOPEDIE PŘÍZNAKŮ NEMOCI: Když nás bolí celé tělo a duše |
Nastavení mysli jako součást léčby
O nemoci jsem věděl jen minimum. Od začátku jsem si nastavil, že nemoc budu respektovat, ale zároveň s ní budu bojovat. Věřil jsem, že psychická odolnost je stejně důležitá jako samotná léčba. První dva roky nevyžadovaly léčbu, pouze pravidelné kontroly – jde o postup běžný u pacientů, jejichž CLL se neprojevuje příznaky a je možné tedy po určitou dobu odložit terapii, která s sebou vždy nese určité riziko nežádoucích účinků.
Na podzim 2013 jsem si všiml zvětšených uzlin. Následovala biologická léčba v několika cyklech, kterou jsem snášel dobře, a nemoc se podařilo dostat pod kontrolu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Náročná transplantace
V roce 2015 se leukemie opět přihlásila o slovo – zvětšené lymfatické uzliny, výrazná únava a noční pocení. Lékaři mi potvrdili, že nemoc je znovu aktivní, a začali mluvit o transplantaci kostní dřeně. Před ní následovala další biologická léčba.
V květnu 2017 jsem transplantaci podstoupil. Po zákroku jsem ušel pár set metrů. Ale věděl jsem, že pohyb mi pomáhá. Začal jsem chodit každý den, i když to bylo náročné. V roce 2019 se nemoc ozvala znovu a dodnes pokračuji v léčbě a bojuji s výrazným hubnutím, nočním pocením a únavou.
Síla z pravidelného pohybu
Chodíme se psem třikrát denně na hodinovou procházku. Někdy je to pohodové tempo po okolí, jindy delší výšlap. Pohyb je pro mě lék a zároveň jistota, že neustrnu. Po transplantaci jsem si stanovil zásadu ujít alespoň deset tisíc kroků denně.
Venku si srovnám myšlenky a často přijdu na řešení věcí, které bych doma u stolu jen dokola převaloval v hlavě. Kromě chůze rád sednu na kolo, chodím do sauny, a pokud zdraví dovolí, cestuji. Samozřejmě mám i dny, kdy mi není dobře a musím odpočívat. Ale snažím se žít aktivně. Nespočívá to jen ve fyzické kondici, ale i v psychické pohodě.
Krevní testy vám mohou zachránit život. Na co si dát pozor při odběru? |
Sen jménem pouť do Santiaga
Mým snem je pouť Camino Primitivo do Santiaga de Compostela. Představa, že stojím před katedrálou v Santiagu, je pro mě obrovskou motivací. Plánuji ji na své narozeniny v květnu 2026. Na pouť se připravuji, v roce 2024 jsem ušel 450 kilometrů po severní části Stezky Českem a v květnu 2025 trasu dokončil. Ušel jsem 1070 kilometrů.
Byla to nejen fyzická příprava, ale i zkouška vůle. Každý den na cestě mi připomněl, proč to dělám. Vznikla stránka na Facebooku a cestu plánuji zdokumentovat v knize a filmu (mojecestamujpribeh.cz). Vážím si každého dne, kdy můžu něco dělat. Neřeším maličkosti, víc naslouchám svému tělu. A věřím lékařům – to je podle mě základ.
Užitečné informace
|
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.
