„Záchvat ale trval dál, a tak jej uvedli do umělého spánku,“ popisuje jeho maminka Zuzana. Lékaři si nejprve mysleli, že má Štěpán krvácení do mozku nebo nádor. Poté, co ho vyšetřili, rodině sdělili, že se jedná o epilepsii.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
„Byl to pro nás šok. Ihned mu nasadili protizáchvatové léky, záchvaty se ovšem opakovaly, a to v různé intenzitě. Ty větší, při kterých měl Štěpán křeče a byl úplně mimo sebe, se zatím objevily dvakrát. Štěpánek ale mívá i malé záchvaty. To bývá zahleněný nebo zvrací. Většinou se to stane před spaním nebo k ránu. Pro celou naši rodinu je to velmi těžké.“
Přestože měl Štěpán poslední velký záchvat už před více než rokem, je to neustálý stres. „Mám ho u sebe v ložnici, abych mohla zavčas zaznamenat, že se něco děje. Pro něj je důležité, aby byl co nejvíce v klidu. Rodina ho proto nepřetěžuje, Štěpán má pravidelný režim a přes léto se vyhýbá teplu i slunci, které mu nedělá dobře. Bojíme se i cestování, minulý rok měl totiž při našem pobytu v zahraničí záchvat. Letos jsme proto dovolenou radši vynechali,“ vypráví Zuzana.
Školka nám pomáhá
Štěpánovi je pět a chodí do mateřské školy Modlanská rolnička. Pedagogové o jeho nemoci vědí, dokážou rozeznat varovné signály záchvatu a v případě potřeby mu umějí pomoci podáním protizáchvatových léků.
Epilepsie se může projevit kdykoli. Víte, jak nemocnému pomoci? |
„Naše paní učitelka ve školce je skvělá. Se Štěpánkem se mají navzájem rádi, a kdykoli se něco děje, některý z pedagogů mě hned kontaktuje,“ říká Zuzana.
Štěpánek dřív chodil do jeslí, kde taky tety-vychovatelky neměly problém s tím, že má epilepsii. Věděly, že je mu potřeba při záchvatu podat lék, což bylo skvělé.
„Když jsme pak hledali školku, tak jsem se bála, že nás do ní kvůli epilepsii nevezmou. Vše ale naštěstí dopadlo dobře. Školka nám vyhovuje, i co se režimu týká. Pro Štěpána je důležitý hlavně pravidelný odpolední spánek, který učitelky dodržují. Když Štěpánek ve školce neusne, učitelky mi to řeknou, a já vím, že se pak musí vyspat doma, aby měl dostatečný počet hodin spánku.“
Díky výbornému přístupu pedagogů ve školce Štěpán funguje bez omezení a maminka má jistotu, že je v ní v bezpečí a že mu při záchvatu učitelé pomohou.
„Moc si vážíme toho, že nám paní ředitelka školky vyšla bez problémů ve všem vstříc. Velkou oporou je pro nás také paní učitelka, která na Štěpánka dohlíží. Ta má navíc zkušenost s prací ve speciální školce, a je tak opravdovou odbornicí na svém místě.“
Názor odborníkaProf. MUDr. Pavel Kršek, Ph.D., přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a předseda České ligy proti epilepsii ČLS JEP Během života prodělají epileptický záchvat desítky tisíc dětí, konkrétně pět až sedm procent. Epilepsií trpí v Česku přibližně sto tisíc lidí a u každého pacienta se může projevovat jinak. Více než 90 % záchvatů spontánně odezní do několika málo minut a lze je zvládnout i bez přivolání záchranky. K rychlému zastavení silnějších záchvatů je zásadní podat takzvanou SOS medikaci. Pokud se podá včas, může se zabránit zbytečné hospitalizaci a někdy i ohrožení života a zdraví dítěte dlouhým epileptickým záchvatem. Tyto léky může podat jakýkoli laik, nejen zdravotník. Ve školách se dosud často stávalo, že učitelé se báli dětem jakékoli léky dát a hned volali zdravotnickou záchrannou službu (ZZS). Proto lékaři a pacientské organizace připravili spolu s příslušnými ministerstvy nový metodický pokyn pro školy. Z tohoto „návodu“ se učitelé dozvědí, jak se epilepsie projevuje i jak dítě bezpečně zapojit do aktivit s ostatními spolužáky. |
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.
