Menstruaci jsem dostala poprvé v deseti letech. A byl to vždycky velmi bolestivý zážitek. Každopádně člověk si zvykne na všechno, takže jsem i já přijala, že menstruace znamená pár dní prostě nefungovat, nadopovat se léky proti bolesti a přečkat dané období. Menstruovala jsem pravidelně a v pozdější době jsem také pravidelně absolvovala gynekologické prohlídky. Podle nich jsem byla naprosto zdravá.
Endometrióza je velmi nepříjemným onemocněním, kdy se částečky děložní sliznice objevují mimo děložní dutinu. Tyto částečky reagují na hormonální změny a chovají se, jako kdyby byly uvnitř dělohy, takže při každé menstruaci krvácejí. Kolem ložisek se potom vytvářejí cysty a jizvy, které způsobují problémy. Častým důsledkem jsou například srůsty, které poté mohou být příčinou neplodnosti. |
Uplynulo pár let. V pětadvaceti jsem se vdala – toužila jsem po rodině a dítěti. Po třech letech manželství zkrachovalo – manžel nebyl zrovna z nejmilejších lidí na světě a bohužel mi to došlo až po svatbě. Bylo mi dvacet osm a já absolvovala rozvod.
Dítě do tohoto okamžiku nepřišlo. A já tomu vlastně byla ráda. Věřila jsem, že na mne ještě čeká nějaký ten princ, který mi vrátí ztracené sny, dá mi miminko a tedy i rodinu, pocit bezpečí. To byla naděje, kterou jsem si do nového života odnášela. Ta naděje mne držela na nohou, přestože jsem se hodně trápila.
V tu dobu šlo z mé váhy 64 kg dolů 14 kilo. Téměř zázračně. Neměla jsem žádnou chuť k jídlu a začala jsem mít téměř permanentní bolesti zad. Zadýchávala jsem se, ztratila jsem sílu – vyjít do schodů pro mne bylo téměř nadlidským úkonem.
Endometriózu jsem měla všude
Snažila jsem si zlepšovat fyzičku sportovní aktivitou – posilovna, jízda na koni. Všechno pro mne bylo tak těžké. Domnívala jsem se, že je to reakce mého těla na stres, ale i tak jsem zašla za lékařem – přesněji řečeno za lékaři. Začala série vyšetření – krev, srdce, gynekologie. Urologie. Objevila se mi krev v moči. Záněty močových cest.
Jeden lékař mne posílal k druhému, protože až na ty zmíněné záněty jsem byla „naprosto v pořádku“.
Jednou jsem se náhodou dostala k jinému gynekologovi než běžně a toho napadlo, že by můj problém mohla být endometrióza a doporučil mne na laparoskopii do nemocnice.
V té době jsem také poznala muže, do kterého jsem se zamilovala. S přítelem jsme začali hovořit o tom, že bychom spolu měli dítě. A tak jsme přestali řešit ochranu. Ale dítě nepřicházelo. Přítomna byla jen permanentní bolest zad a záněty. Také bolest při pohlavním styku. Ale láska hory přenáší, takže se to dalo zvládnout.
Když jsem přišla k panu primáři a ten mi udělal běžné vyšetření, řekl mi: „Vypadáte všechny stejně. Jste mladé, chcete děti, nekouříte, nepijete a máte endometriózu.“
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Všechny mé dosavadní zdravotní problémy se scvrkly do jedné diagnózy – endometrióza. Jediné, co mne zajímalo: budu moct mít dítě? Nebyla jsem připravená vzdát se té naděje. A nejsem doposud.
První operace trvala pět hodin. Endometrióza byla všude. Vzali mi část levého vaječníku, část dělohy a čekala mne hormonální terapie. K té zatím nakonec nedošlo, protože jsem po týdnu od první operace musela absolvovat druhou a následně si projít pár „úžasných“ dní, kdy jsem bojovala na ARU se sepsí.
Období kolem operace bylo to nejhorší. Neustálý strach o to, jak dopadnu. O co všechno přijdu? Všudypřítomná bolest. Vývody. Injekce. Neschopnost si dojít bez pomoci na toaletu. Pípání přístrojů. Samota. Slabost. Deprese. Myšlenky na to, jestli dokážu naplnit smysl mého ženství. Tenkrát mi nepřišlo na mysl, že bych tu sepsi třeba nemusela přežít – myslela jsem jen na to, jestli nepřijdu o možnost mít miminko. Jestli se noční můra dá prožívat, já v ní byla.
Čekám na umělé oplodnění
Všechny možné komplikace, které mohly nastat, nastaly. Ale prý to bylo štěstí v neštěstí, protože sepse způsobila, že jsem získala čas. Čas na to zkusit znovu miminko. Moc bych si přála, aby to všechno šlo přirozenou cestou, ale lékař mi řekl, že i když je přirozené otěhotnění možné, je nepravděpodobné.
Zároveň zdůraznil, že pokud chci dítě, nemám otálet. A největší paradox? Nejlepší lék na endometriózu je těhotenství.
Úspěšné IVFZkušenosti maminek najdete v diskuzi Endometrióza a úspěšné IVF na eMimino.cz |
Protože se veškeré snahy o otěhotnění zatím nezdařily, dostala jsem doporučení na umělé oplodnění. S přítelem jsme se rozhodli, že to podstoupíme. Bude to boj. Držte nám palce. Já se zatím nevzdávám.
Protože tato cesta není snadná, diagnóza endometriózy, asistovaná reprodukce a další přidružené problémy jako deprese z toho všeho plynoucí, rozhodla jsem se sdílet svůj příběh. Vím, že nejsem sama, kdo si tímto prochází. Každý jeden příběh, který si přečtu, nebo o kterém slyším od ostatních žen mající endometriózu, každý pro mne znamená, že v tom nejsem sama a všechno se dá zvládnout, ale musíme bojovat.
Čtenářka pod přezdívkou Hope píše o své nemoci blog.
