Vše začalo tím, že jsem se v noci často budil kašlem. A ranní vstávání bylo vždy spojené s hrozným vykašláváním, což jsem zprvu spojoval s kouřením. Zpozorněl jsem, až když jsem už prakticky nevyšel ani dvě patra po schodech.
Navštívil jsem paní doktorku na plicním a ta mi v roce 2017 diagnostikovala chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a začala s léčbou. Bohužel jsem věděl, o co jde – moje maminka na stejné onemocnění zemřela před třemi lety.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. |
Čekaly mě radikální změny životního stylu. Po zahájení léčby jsem okamžitě začal postupně omezovat kouření. A bylo co omezovat – začal jsem ve dvaceti letech a kouřil jsem až třicet cigaret denně.
Potíže přetrvávají
Nejdřív jsem přešel na deset až patnáct cigaret a poslední čtyři roky už používám jen elektronické cigarety. Vím, že musím přestat úplně. I lékaři mi to neustále opakují. Proto jsem přihlášený na odvykání kouření a na plicní rehabilitaci. Vadí mi i prašné prostředí, takže jsem musel změnit i své zaměstnání.
Nemoc mě hodně limituje v pracovním i osobním životě. Nepříjemný kašel, velká únava, dušnost, tyto příznaky mě provázejí doslova na každém kroku.
Nemůžu provádět prakticky žádné fyzické práce, třeba těžší věci nad pět kilogramů přenesu tak deset, patnáct metrů a v tu chvíli už se přestanu okysličovat, začne mě brnět celé tělo a nemůžu dodýchat. Je to nepřekonatelné.
Co nejdřív k lékaři
Se svými zkušenostmi bych každému, kdo cítí nějaké problémy s dýcháním, doporučil co nejdřív navštívit lékaře. CHOPN se dá při správné životosprávě zpomalit. Pomůže nekouřit, věnovat se víc pohybu, sportu.
Jen obyčejné ježdění na kole nebo pravidelná chůze můžou dost pomoct. Samotná léčba není nijak náročná, ale je nutná. Důležité jsou motivace, optimismus a podpora okolí.
Těšení na každý den
Mým hnacím motorem do budoucna jsou děti a snad brzy i vnoučata. Neskutečně se na ně těším a snažím se dělat všechno pro to, abych svou nemoc zpomalil.
Rodina mi velice pomáhá, veškeré těžké věci dělají za mě a neustále mě podporují. To mi dává energii a děkuji za to.
Radím všem, kteří mají stejnou diagnózu jako já, aby se upínali na to, co je těší, a snažili se pro to žít. Důležité je mít radost z maličkostí a těšit se na každý den.
CHOPN je třeba odhalit včas
|