Pracovala jsem tehdy z domova, a tak jsem přetrvávajícím bolestem bederní páteře příliš nevěnovala pozornost a k lékaři jsem nešla. Pak jsem ale začala pozorovat, že mě přestávají poslouchat nohy, někdy jsem je nebyla schopná ani zvednout.
Bolest byla intenzivnější, až jsem postupně chodila se stále většími obtížemi. Zašla jsem k neuroložce a ta mi po vyšetření řekla, že kdyby se vše zhoršovalo, ať neotálím a zamířím rovnou do nemocnice.
Bolest zad byla varovným příznakem. Onemocněl jsem mnohočetným myelomem |
Rychlý propad
Pouhých pár dní nato byl pro mě problém už jen se postavit a dojít si na záchod. Byla sobota, auto nemáme, a tak jsem zavolala sanitku. Přijela až odpoledne, jenomže to už mě museli z bytu snést, nebyla jsem schopná ani sejít schody. Neuroložka na pohotovosti viděla, že je mi fakt zle.
Aplikovala mi tedy infuzi vsedě na vozíku. Sotva jsem se na něm udržela, točil se se mnou celý svět. Bolest trochu polevila, ovšem slabost nohou nikoli. A tak lékařka nakonec rozhodla, že si mě tam nechají, i když prý mají místo už jenom na mobilním lůžku.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Operace byla nevyhnutelná
Ještě týž večer mi udělali magnetickou rezonanci a rentgen. Diagnóza: vyhřeznutí plotýnky s četnými fragmenty a co nejdříve operace. To už mi věřili, že je to vážné a že zřejmě trpím.
Na operaci jsem se těšila jak na smilování, nakonec ji udělali v pondělí. Po operaci jsem krátce ležela na JIP a pak mě odvezli na pokoj na neurochirurgii.
Postavím se ještě?
Bolest byla hrozná při každém pohybu, ale to jsem netušila, že to nejhorší mě teprve čeká: rehabilitace se zahajuje už druhý den! Byla jsem zděšená, protože jsem věděla, že v dřívějších dobách pacienti leželi zasádrovaní několik týdnů, a naopak se hýbat nesměli.
Druhý den po mě chtěli, abych se posadila. Nezbylo mi než spolupracovat. Pak přinesli vysoké chodítko, nazývané pultík, a měla jsem se i postavit. Jenže tehdy se ukázalo, že nohy jsou jako hadrové a prostě mě neudrží. Bylo to šílené – v tomhle stavu ještě udržet rukama celou váhu svého těla!
Výhřezu ploténky lze předcházet. Tyto jednoduché triky vám mohou pomoct |
Poznali, že to nepůjde, i když mi v nohou díkybohu zůstal cit. Byla jsem ale dočasně ochrnutá. Po týdnu mě už museli přesunout jinam a naštěstí bylo volné místo na spinální jednotce. Měla jsem obrovské štěstí, že to bylo ve Fakultní nemocnici Brno, protože v menších nemocnicích nic takového není. A tam jsem strávila dalších šest týdnů.
Bylo to dlouhé, ale věděla jsem, že se na nohy musím postavit stůj co stůj, abych totiž od svých 41 let žila v nějakém ústavu, to jsem si ani nechtěla představit.
Znovu na nohou
Rozcvičování bylo náročné a cvičitelka přísná, ale postupně jsem se skutečně sama dostala na vozík a na záchod, s návštěvou jsem mohla i mimo oddělení do jiných částí nemocnice. Pak mi řekli, že pobyt zde je časově omezený a že mě přesunou do Rehabilitačního ústavu Hrabyně.
V době odjezdu jsem se už dokázala i postavit a udělat pár kroků. V Hrabyni se mi líbilo, ale co si budeme povídat – domov je domov. Strávila jsem tam dalších sedm týdnů a mohla bych tam být ještě déle, jenomže různé úkoly už mě volaly zpátky.
Nabízeli mi ještě pobyt v lázních, ale já už se nemohla dočkat, až se konečně dostanu domů. Dokázala jsem tehdy už chodit bez berlí, jen jsem na sebe musela být opatrná. A hlavní pro mě je důsledně cvičit.
Hýbu se, a to je nejdůležitější!Celkem jsem mimo domov strávila téměř čtyři měsíce, což je asi nejdéle v mém životě. Kdo to zažil, umí si představit, jak jsem si pak užívala svého domova a své postele! Od doby, kdy jsem zažívala tyto problémy, uplynulo několik let a naštěstí se držím. Sice se u mě objevily zase jiné problémy pohybového aparátu a také mě začala trápit i krční páteř, ale funguji, chodím a hýbu se, a to je hlavní. |
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.
