Atletika pro mě byla velkou láskou. Už v dětství jsem vyhrával školní závody, později okresní přebory a účastnil se i mistrovství, kde jsem také zvítězil. Žil jsem jen atletikou, každý den trénoval a sport byl pro mě vším.
Pak se u mě ale najednou začaly objevovat první zdravotní komplikace. Při běhu mě lehce píchalo v kyčlích, čemuž jsem ovšem nepřisuzoval velkou váhu. Myslel jsem, že to je svalová únava z každodenního trénování.
Bechtěrevova nemoc„Bechtěrevovu nemoc v širším kontextu řadíme mezi zánětlivá autoimunitní chronická revmatická onemocnění. Postihuje především páteř a páteřní struktury a nejen to, vyskytují se i projevy na periferních kloubech, nebo šlachových úponech. Část pacientů trpí tzv. mimo skeletárními příznaky, např. postižením očí, lupénkou nebo idiopatickými střevními záněty,“ popisuje nemoc profesor Karel Pavelka. |
Pozdější lékařské vyšetření ukázalo, že mám nedovyvinuté kyčelní střešení a špatně narostlé kloubní hlavice. Kvůli tomu se mi dře chrupavka a ničí se. Což podle lékařů u tak mladého člověka není běžné.
Bolest se stále stupňovala, a tak jsem začal navštěvovat lékaře po celé republice a pátrat po diagnóze.
Po třech letech mi byla poprvé odebrána krev, díky níž se zjistilo, že mám Bechtěrevovu nemoc, která útočí zpočátku hlavně na páteř, ale i na velké klouby, jako jsou právě kyčle.
Byl to pro mě šok. Atletika byla můj život, nic jiného jsem do té doby neměl a teď jsem s ní musel skončit. Své pocity bych popsal tak, že někdo vytrhl mou duši a zůstala jen schránka, která neměla žádný zájem ani žádný cíl, za který by bojovala.
Alkohol mi pomáhal zapomenout
V tu chvíli pro mě nastala bezvýchodná situace, kterou jsem bohužel řešil převážně alkoholem. Najednou jsem byl sám pro sebe bezcenný a alkohol mi pomáhal k tomu, abych na to nemyslel.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Po půl roce jsem si uvědomil, že tento styl života není řešením. V té době vznikla i myšlenka založit nadační fond Cesta proti bolesti. Jediné aktivity, které jsem měl od doktorů povolené, byly plavání a cyklistika. S tím, že plavání mě nikdy moc nebavilo, takže o to víc jsem se zaměřil na cyklistiku.
Pomohla mi biologická léčba
Přemýšlel jsem, jak ji spojit s pomocí druhým. Chtěl jsem udělat něco, čím bych lidem ukázal, že nejsem žádný alkoholik, že už zase dokážu být pro společnost něčím užitečný. Každoročně se proto vydávám na samostatnou sportovní „pouť“, minulý rok jsem například na kole projel celou Českou republiku. Ukazuji tak pacientům, že se svých snů nemusejí vzdávat.
O nemoci vím každý den, hlavně v noci, kdy se mi velmi špatně spí. Pomohla mi až biologická léčba, díky které se mi žije o dost lépe. Mohl jsem se vrátit ke sportu, i když ne k tomu vrcholovému, což mě pořád trochu mrzí, ale jsem rád, že mohu dělat alespoň cyklistiku a pomáhat tak podobně nemocným lidem.
