Desetiletý výzkum anorexie v rodinách, který probíhá zároveň v osmi amerických a dvou evropských městech (Londýn, Mnichov), začíná zveřejňovat první dílčí výsledky.
A ty jsou jednoznačné: pro dívky, v jejichž příbuzenstvu se anorexie vyskytla, je riziko stejné poruchy až dvanáctkrát vyšší.
O vzniku anorexie však v žádném případě nerozhoduje jen dědičnost, shodují se vědci. "Geny jsou jako náboj do pušky, ale až prostředí stiskne spoušť," přirovnává Craig Johnson, který vede oddělení poruch příjmu potravy na psychiatrické klinice v oklahomské Tulse a podílí se na mezinárodní studii Dědičnost anorexie.
Jinými slovy, nemoc se projeví, když se sejdou dědičné dispozice a "to pravé" prostředí: okolní svět orientovaný na hubenost, diety a přehnané cvičení.
V jiných časech a dobách se tato nemoc nevyskytuje – "řada genů je aktivní jen v určitém prostředí," vysvětluje doktor Martin Anders z Psychiatrické kliniky VFN.
Pro dívky s mentální anorexií je typický zkreslený pohled na vlastní tělo
Anorexií jsou ohrožené především mladé dívky, podle Johnsona ve věku 11 až 14 let. Dospívají, přirozeně přibývají na váze, zakulacují se.
Je-li dívka v této době "zmanipulovaná" módními vzory, nepřijímá-li lehce své tělesné změny, stačí poznámka rodičů, kamarádek či přítele na adresu tělesných proporcí, aby se vrhla na diety, cvičení, hladovění.
Ty zranitelnější, případně ty, u nichž existují genetické dispozice, pak mohou sklouznout až k anorexii. A ta až v deseti případech ze sta končí smrtí.
Rodina není vinna
Není tomu tak dávno, kdy odborníci označovali jako největší problém u anorexie rodiče. V roce 1978 v knize Zlatá klec psychoanalytička Hilde Bruchová označila narcistické, chladné a nemilující rodiče (či naopak hyperkritické, příliš ctižádostivé a svazující) jako původ zla: to oni jsou vinni tím, že potlačují přirozený vývoj a dospívání svých dětí.
Vědci z University of Pittsburgh School of Medicine, kteří se rovněž podílejí na výzkumu dědičnosti anorexie, však dnes s veškerou rozhodností tvrdí, že je to stejně nesmyslné jako obviňovat rodiče z cukrovky, astmatu či rakoviny, jimiž trpí jejich děti.
Rodina však přece hraje roli: skrz geny. Studium rodin, kde se anorexie vyskytuje, dokazuje silný faktor dědičnosti. Proto se některá propadne do bludného kruhu hladovění a nezřídka zemře, u jiné stejně škodlivé prostředí nemocí nekončí.
"Anorexie vypukne u jedné ženy ze sta – to dokazuje, že sociální a kulturní tlak pro rozvoj anorexie prostě nestačí," konstatuje ve své zprávě psychiatr Walter H. Kaye. "My se snažíme zjistit, které geny to jsou."
Pátrání po genech
Před šesti lety publikovali vědci z Virginia Commonwealth University studii, ve které sledovali 2163 dvojčat ženského pohlaví. U 77 z nich zjistili příznaky anorexie, v naprosté většině případů šlo o dvojčata jednovaječná. Několik dalších studií potvrdilo četnější výskyt anorexie v některých rodinách.
Vědci již našli významné rozdíly v chemii mozku anorektiček. Například abnormálně vysokou hladinu hormonu serotoninu. To může podle nich souviset s pocity úzkosti, nutkavého chování a dalších typických projevů u anorexie.
První stopy dědičnosti nalezli vědci na chromozomu 1, "odpovědném" i za další psychiatrické poruchy. U 37 rodin, kde dva a více členů trpí nebo trpělo anorexií, zjistili shodné odchylky.
"Jdeme stejnou cestou, jakou vědci kráčeli před dvaceti lety, když odhalovali kořeny autismu nebo schizofrenie," dodává Walter H. Kaye. Nyní tým hledá další rodiny zasažené anorexií, aby mohl zopakovat studii na větším vzorku.
Odborníci vědí, že u anorexie bude ve hře více genů, které fungují jen v určité konstelaci.
"Anorexie i bulimie a jejich atypické formy jsou komplexní onemocnění, kde hraje roli více faktorů a jejich vzájemná interakce, v biologické, psychologické i společenské oblasti. Genetické vlivy jsou popisovány až ve 20–80 procentech případů, ale neznamená to, že za vznik anorexie či bulimie je odpovědný jen jeden konkrétní gen. Je to spíše vloha, která se může, ale nemusí projevit," vysvětluje doktorka Hana Papežová z Psychiatrické kliniky 1. LF UK, která je naší přední odbornicí na poruchy příjmu potravy.
"My vídáme dívky z rodin, kde se anorexie či bulimie vyskytuje ve druhé či třetí generaci. Není-li to přímo anorexie, jde o výrazné zaujetí a zaměření na postavu a váhu. Tyto dívky jsou ve větším riziku, že u nich anorexie či jiná porucha příjmu potravy vznikne," dodává.
Umožní však poznání "genů pro anorexii" jiný přístup k léčbě? "To samozřejmě ne," zdůrazňuje Martin Anders z Psychiatrické kliniky, "neumíme manipulovat s geny, jediný způsob, jak poznání genetických příčin využít, je pro prevenci."
"Když má někdo větší genetické předpoklady k onemocnění, je nutné hledat způsob, jak jedince ochránit, aby onemocnění přes existující dispozici nevzniklo. Neměl by pracovat v rizikových povoláních (baletky, vrcholové sportovkyně, modelky), být v rodině vystaven neúměrným poznámkám o dietách a nucen k udržení neadekvátní štíhlosti, k extrémním sportovním výkonům," vysvětluje doktorka Papežová.
Právě kvalitní rodinné zázemí, které chápe problémy mladých lidí a dokáže nabídnout jiné lidské hodnoty, než je zevnějšek a štíhlost, je podle doktorky Papežové nejlepší ochranou.
Měly by však zároveň existovat i kvalitní preventivní programy, které by alespoň částečně zmírnily současný tlak na nereálný (počítačově upravený) zevnějšek. "Na ty ale naše společnost v dostatečném měřítku zatím ekonomické prostředky nenašla," podotýká MUDr. Papežová.
Komu nejvíc hrozí poruchy příjmu potravyPrvní rizikový faktor u anorexie je: Rizikem je i rodinná historie. Výzkumy ukázaly, že pravděpodobnost vzniku anorexie je dvanáctkrát vyšší u dívek, v jejichž příbuzenstvu se tato porucha vyskytla u sestry, matky, tety... K anorexii přispívají i určité vlastnosti a temperament (a i ty se dědí). Rizikové aktivity "To je průmysl a druhy sportů, které vyznávají a podporují štíhlost, diety a přehnané cvičení,“ vysvětluje Craig Johnson z Tulsa Univerzity, jehož tým se účastní mezinárodního výzkumu genetických faktorů vzniku anorexie. "To vše poškozuje chemii mozku jednotlivce.“ U dívek s dědičnými předpoklady ke vzniku choroby takovéto prostředí a okolnosti mohou vznik nemoci odstartovat. Západní styl života Psychiatr Martin Anders dodává: "Souvisí to s přijetím a napodobováním západního stylu života. A to je případ hispánců ve Spojených státech. U nás se mentální anorexie vůbec nevyskytuje mezi romskou menšinou. Jejich pojetí světa a sebe v něm je v tomto případě chrání." Anorexie v číslech: • Anorexií trpí půl až jedno procento mladých Američek, ale mnohem víc je „na půl cesty“. |
