Zatímco na poli chemoterapií se zdá být už mnohé vymyšleno a vývoj nových látek je pomalejší, boj s rakovinou se přesouvá do nitra buněk. Vědecký tým z Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR laboratorně vytvořil látku s názvem mitoDFO, jež umí nádorovým buňkám sebrat prvek železo, který potřebují k růstu. Tím se naruší jejich metabolismus a buňky umírají.
O co vlastně jde? Všechny buňky v těle potřebují ke svému životu železo. Jenže rakovinné buňky rostou rychleji a aby se mohly rychle dělit a tvořit nádory, potřebují železa víc než buňky zdravých tkání. Toho vědci využili a zároveň zjistili, že uvnitř rakovinných buněk panují trochu jiné podmínky.
Jeden takový rozdíl se týká malých organel uvnitř buňky, tzv. mitochondrií. „Jejich funkce se dá přirovnat k buněčné elektrárně. V nich vzniká jakési ‚palivo‘ používané pro průběh jiných reakcí v celé buňce. Na rozdíl od běžných buněk mají mitochondrie rakovinných kmenových buněk vyšší mitochondriální membránový potenciál (napětí mezi vnitřkem mitochondrie a vnějším prostředím, pozn. red.). Toho jsme využili a vytvořili specializovanou látku, která umí do rakovinných mitochondrií proniknout ve větší míře než do zdravých buněk,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Jaroslav Truksa.
Průnik do mitochondrie je ale jen jedna vlastnost nové léčebné látky. Druhá vlastnost preparátu mitoDFO je ta, že na sebe uvnitř mitochondrie naváže železo – tím dojde k poškození mitochondrie a s ní pak zemře i celá rakovinná buňka.
U myší rakovinu zabíjí
V laboratorních miskách nápad fungoval a mitoDFO opravdu rakovinné buňky ničilo. První velký test pak přišel, když se prostředek podal myším. I tam zafungoval, což byl obrovský úspěch. „U myší to dopadlo dobře, zvířata nehubla, červené krvinky fungovaly, železo se nijak špatně v orgánech neukládalo,“ pochvalujesi Truksa.
„Stále ale přesně nevíme, jak dlouho látka v organismu vydrží nebo na co se rozkládá,“ popisuje další nutný průzkum, na kterém aktuálně jeho tým pracuje. Panuje například obava, zda mitoDFO neškodí také mitochondriím ve zdravých buňkách.
Co je mitochondrieBuňky živých organismů se dělí na jednodušší prokaryotické a složitější eukaryotické, které obsahuje pravé buněčné jádro a množství dalších organel oddělených od okolí buňky membránou. Jednou z organel je právě mitochondrie, mají ji jak jednobuněčné, tak složitější organismy jako houby, chaluhy, rostliny a živočichové včetně člověka. Mitochondrií se v buňce může vyskytovat několik stovek, ale i sto tisíc. V mnohých ohledech připomínají bakterie a nejspíš se před asi dvěma miliardami let vyvinuly z bakteriálních předků.  |
„Když jede rakovinná buňka na ‚plný plyn‘, rychle se dělí a nádor roste, a vy jí najednou vezmete palivo, tak to buňka nezvládne a zemře. Jenže normální buňky rostou mnohem pomaleji, k tomu jejich mitochondrie mají nižší napětí membrány, takže naši speciální látku sice vstřebají také, ale v mnohem menším množství. Testy zatím ukazují, že naše látka zdravou buňku tolik neovlivní a umožní jí normální fungování,“ dodává vědec.
Efekt se po podání látky zvířatům dostavil již během jednoho až dvou týdnů. Zbrzdil či zastavil růst nádorů, a téměř zablokoval metastázování. Dobré výsledky byly u rakoviny prsu, o trochu slabší pak u slinivky.
Látka už má patent
Nápad vzít mitochondriím železo vymyslel právě Jaroslav Truksa. „V bádání jsem se už dříve zaměřil na to, jak tělo a tedy jednotlivé buňky hospodaří s železem, zkoumal jsem to i během svého pobytu v USA. Následně jsem u profesora Neužila pracoval na projektu, kde jsme se snažili do mitochondrie vpravit různé látky,třeba derivát vitamínu E,“ popisuje vědec. Obě pro něj známé metody tak propojil.
„Na to, že pro léčbu rakoviny je možné použít mitochondrie, se přišlo asi před patnácti lety. Spojení s metabolismem železa je ale úplně nový a dosud nevyzkoušený postup,“ vysvětluje vědec. Pokud všechny testy na hlodavcích dopadnou dobře, látka bude vyzkoušena na psech a vepřích, v případě úspěchu přijde na řadu lidský pacient.
„Kdy, to závisí na tom, jak dopadnou dílčí testy, které mimo jiné stojí miliony korun. Když vše půjde dobře, první lidská skupina by mohla látku zkoušet za několik let. V současné době tedy není možné látku aplikovat lidem ani experimentálně, klinické testy mohou být zahájeny až po úspěšných preklinických zkouškách. Každopádně jsme si látku už nechali v Evropě a USA patentovat,“ uzavírá.
Další nadějné preparátyMitoTam SOT102 |
