Zvuky, kterých si okolí téměř nevšimne, mohou u člověka s misofonií vyvolat prudkou a těžko zvládnutelnou reakci, někdy až záchvat vzteku. Objevuje se silný odpor, nepřiměřená nenávist nebo nutkání okamžitě odejít pryč, aby byl dotyčný mimo dosah rušivého zvuku.
Podle vědců má tento stav původ v mozku, kde se při vnímání konkrétních zvuků automaticky spouštějí negativní emoce. Nejde jen o zlost nebo agresi, ale může se to projevit úzkostí nebo melancholií.
Hluk může škodit zdraví i psychice. Jak se naučit žít se zvuky a šumy |
Trpíte misofonií?
Když jsou vám některé zvuky nepříjemné, nemusí za tím hned stát nějaká porucha. Existují podněty, které jsou zkrátka přirozeně rušivé a vadí velkému množství lidí. Typickým příkladem je škrábání nehty o tabuli nebo šustění polystyrenu. Mnozí lidé popisují, že při takových zvucích mají pocit, jako by je „bolely uši“.
Vědci začali tento jev zkoumat už před více než třiceti lety a snažili se zjistit, které zvu ky lidé vnímají jako nejméně příjemné. Nejhůře vyšlo právě škrábání nehtů o tabuli. Další výzkumy ukázaly, že v tomto případě nejde o reakci mozku, ale o samotný sluch. Příčinou je vysoká frekvence těchto zvuků, která u lidí vyvolává silně nepříjemné pocity a nutkání zakrývat si uši. Podobně působí například i skřípavý zvuk brzdícího vlaku.
Pak ale existují zvuky, které většině lidí nevadí, zatímco u jiných dokážou spustit velmi prudké reakce. V takových případech se objevuje podezření na misofonii. Člověk, který jí trpí, má sníženou toleranci k určitým konkrétním zvukovým podnětům a reaguje na ně mimořádně silně, přičemž tyto reakce nedokáže ovládat. Mohou se projevit i fyzicky, například zrychleným tepem, pocením nebo tlakem na hrudi.
I když se to může zdát jako drobnost, misofonie dokáže výrazně ovlivnit každodenní život. Lidé, kteří nezvládají například chroupání, mlaskání, popotahování nebo jiné běžné lidské projevy, se pak vyhýbají pracovním schůzkám, rodinným setkáním nebo společným večeřím, protože jsou pro ně tyto situace psychicky nezvládnutelné.
Jak to vyřešit
Na misofonii zatím neexistuje žádný účinný lék. Může to souviset i s tím, že se tímto jevem vědci začali podrobněji zabývat teprve v posledních letech. Už dnes se ale ví, že misofonie bývá dědičná a že se s věkem může postupně prohlubovat.
Nejčastěji se projeví v dospívání, i když určité náznaky se mohou objevovat už v dětství. Někteří psychiatři zároveň upozorňují, že nejde vždy o samostatnou poruchu, ale spíše o příznak jiné psychické poruchy. Může jít například o schizotypní poruchu osobnosti, při které člověk vnímá svět a běžné situace jinak než ostatní a reaguje na ně neobvyklým způsobem.
Za stres může i přetížení hlukem. Deset rad, jak se naučit vnímat ticho |
Je také možné, že lidí s misofonií bude do budoucna přibývat. Svou roli může hrát současná moderní společnost, ve které je stále těžší najít skutečný klid a ticho. Množství zvuků, kterým jsme denně vystaveni, třeba i při obyčejné cestě na nákup, může psychiku výrazně zatěžovat. A nemusí jít jen o misofonii. V každém případě může pomoci omezit zvuky, které potíže spouštějí, případně celkově snížit hlukovou zátěž.
Úlevu mohou přinést sluchátka, špunty do uší nebo například bílý šum. Smysl může mít také konzultace s psychologem, který pomůže najít způsoby, jak tyto situace lépe zvládat.
Vysoká frekvence zvukůBádání ukazují, že některé zvuky jsou lidem nepříjemné zcela objektivně, bez ohledu na psychiku nebo osobní zkušenosti. Německý výzkum z roku 2011 popsal, že při zvucích v rozmezí zhruba 2 000 až 4 000 hertzů se u mnoha lidí nelibost neprojevuje jen pocitově, ale i fyziologicky. Vědci zaznamenali například změny srdečního tepu nebo zvýšenou vodivost pokožky, což jsou typické projevy stresové reakce organismu. Z těchto zjištění vyplývá, že lidské ucho je díky své stavbě mimořádně citlivé právě na tuto frekvenční oblast. Jde o rozsah, ve kterém se pohybují i zvuky jako škrábání nehtů o tabuli, skřípění kovu nebo některé typy pískání. Nejvýraznější reakce pak nastávají ve chvíli, kdy se frekvence rychle mění – tehdy organismus reaguje obzvlášť intenzivně a nepříjemné pocity se mohou dostavit téměř okamžitě. |
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
