Chutě i intenzita hladu se prý dají přeprogramovat silou vůle. Především v pocitu ohrožení. Opravdu?
Ano, tu zkušenost jsme určitě udělali každý z nás. A vidím to i v ambulanci u některých našich pacientů. Vezmeme-li úplný extrém, pacienta s onemocněním jater, a řekneme mu: „Podívejte se, pro vaše zdraví je absolutně zásadní, abyste nepil žádné alkoholické nápoje,“ často je schopný se jich vzdát.
A podobný argument používáme často, doporučujeme-li pacientům s metabolickým onemocněním, aby se zřekli sladkých nebo tučných jídel (metabolická onemocnění vznikají v důsledku poruch látkové přeměny, tvorby a ukládání určitých látek v organismu, což vede k poškození některých orgánů; patří mezi ně cukrovka, ateroskleróza – tedy kornatění tepen, vysoký krevní tlak, obezita a podobně, pozn. red.). Někteří z nich si chutě přeprogramují tak, že si řeknou, že riziková jídla jíst nebudou nebo je budou konzumovat omezeně. Čili jsou schopni své chuťové preference úplně změnit.
Vypít litr pomerančového džusu není žádný problém, ale 2,5 kilo pomerančů na posezení nesníte.
