Venku už je tma, když s pětiminutovým zpožděním přijíždím do Tloskova. Koncert kapely Projekt XIII, ve které Matěj Lipský zpívá, už probíhá. Když před sebou vidím rozlehlý zámecký areál, říkám si, že budu mít štěstí, když stihnu poslední písničku. Naštěstí stačí jít po sluchu. Do centra sociálních služeb vcházím, aniž by mě kdokoli kontroloval. Žádné závory, žádná vrátnice.
A ještě uvolněnější atmosféra panuje na koncertě, který začal v šest hodin a od té doby je pod pódiem narváno až do poslední minuty. Do rytmu se tu pohupují klienti Tloskova i jejich asistenti. Pan ředitel – tentokrát bos v černém kostýmu a klobouku – je všechny pozná i se slunečními brýlemi na nose.
„Tak kdo všechno dorazil? Já si dělám docházku! Otík je tady taky, super!“ žertuje s publikem a zdraví se s pánem, kterého po celou dobu koncertu jeho asistentka hladí po zádech. Dává na něj pozor a dobře ví proč.
Hudebně můžeme pracovat i s lidmi, kteří z důvodu sociální fobie nebo traumatu nemluví, a verbální terapeut si s nimi neví rady. Sluch ale nevypnou, a když hrajeme, jsme s nimi okamžitě v interakci.
