Zdá se vám někdy o mrtvých tělech?
Naštěstí ne. Ani se mi o nich nebo o pitvách nikdy nezdálo. Alespoň si to nepamatuji. Člověk takovou práci bere trochu jinak, nastaví si profesionální odstup. Nesmí přemýšlet o tom, o jakého člověka šlo a jaký měl životní příběh. V tom to mají mnohem složitější kolegové na soudním lékařství, kteří často vědí, co se člověku stalo, a mnohdy jde o velmi tragické případy. My na anatomii pracujeme s těly dárců, kteří se ještě za života svobodně rozhodli darovat své tělo pro vědecké a vzdělávací účely. A právě to vědomí, že to bylo jejich přání, nám pomáhá udržet si zdravý odstup.
V Anglii lékařské fakulty za těla platily. Měli tam profesionální vykradače hrobů, kteří se tím živili. A občas kvůli zisku zašli ještě dál.