Zatímco před sedmi lety se kvůli psychickým problémům obrátily na telefonní Linku bezpečí necelé čtyři tisíce dětí, loni jich bylo už přes šestnáct tisíc. Čtvrtina případů se týkala sebepoškozování. „V léčebnách máte hlavně sebepoškozování nebo poruchy příjmů potravy,“ upozorňuje Pivoňková, terapeutka a supervizorka skupinových supervizí pro pedagogické pracovníky z organizace Člověk v tísni.
Průzkumy ukazují, že se sebepoškozováním má zkušenost stále více dětí a mladistvých. Pozorují to i psychiatři. Co se děje?
Sebepoškozování tu bylo vždy. Pro lidi ale bylo většinou neviditelné. A vlastně i pro lékaře. Ti se s ním setkávali až v případě, kdy to někdo přehnal. Spousta nebyla nikdy identifikována. Tento nešťastný fenomén tu tedy existoval vždy. Pro děti jde o způsob, jak si ulevit psychicky. A má jednu charakteristiku.
Pedagogičtí pracovníci občas chtějí dítěti pomoct, ale použijí nešťastné věty. Reakce, které jsou míněny opravdu dobře, pak jsou špatné.
