Málem zemřela, přišla o nohy. Teď učí ostatní beznohé nebát se

  19:24aktualizováno  19:24
Když Andrea Brzobohatá z Brna přišla kvůli meningokokovi o obě nohy, nevzdala se. Naučila se chodit s protézami a založila občanské sdružení pro lidi po amputaci nohou. O víkendu se jeho členové sešli v Řícmanicích u Brna.

Lidé s amputovanýma nohama se sešli v Řícmanicích z Brna, kde si vyzkoušeli jízdu na koni. Akci pro ně připravilo občanské sdružení No foot, no stress. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Respekt, nebo dokonce trochu strach. Když čtyřiačtyřicetiletý Daniel Rakovan v sobotu prvně přistoupil k hnědému koni, který ho měl svézt, radost v očích rozhodně neměl.

"Hlavně s ním nikam nejezdi, stůj," prosil poté fyzioterapeutku Hanku Kohoutovou, s jejíž pomocí se na hřbet koně dostal. Za chvíli už ale seděl na koni celkem jistě. Navzdory počátečnímu strachu i tomu, že to bylo poprvé v životě. Jen při pohledu z jedné strany člověk viděl, že do třmene neopírá nohou, ale protézou.

Fotogalerie

Stejně jako on na tom byla většina lidí, kteří se v sobotu sešli na jízdárně v Řícmanicích u Brna. Akci totiž pořádalo občanské sdružení No foot no stress – v překladu tedy Žádné nohy, žádný stres. Nezisková organizace sdružuje lidi, kteří jsou po amputaci nohy a nechtějí se vzdát aktivního života.

Na vesnici se lidé stydí více

"Když jsem sama přišla o obě nohy, zjistila jsem, že žádné podobné sdružení neexistuje. Pozornost všech je upřená na vozíčkáře a lidi po amputaci s protézami jsou v tom sami. A když k tomu navíc žijí na vesnici, která není tak anonymní jako město, mnohdy se stydí vyjít mezi lidi," popisuje zakladatelka sdružení Andrea Brzobohatá z Brna.

Ona sama přišla o nohy před necelými třemi lety ze dne na den kvůli meningitidě, při níž málem zemřela. Lékaři jí tehdy dávali jen čtyřprocentní naději na přežití (více o průběhu její nenadálé nemoci si přečtěte zde).

Nemoc ale překonala a po dlouhé rekonvalescenci nyní chodí jedenačtyřicetiletá Brzobohatá pomocí bionických protéz. Návrat do aktivního života jí navíc usnadnili i čtenáři MF DNES díky loňské Vánoční sbírce redakce a Konta Bariéry. Na pomoc Andrey a dalším pěti rodinám přispěli 315 tisíc korun (o vánoční sbírce si přečtěte zde).

Prostřednictvím občanského sdružení se nyní Andrea a její přátelé snaží pomáhat těm, co se také musí vyrovnat s amputací. "Jsme tu i pro ty, kteří se například dozví, že je kvůli rakovině amputace čeká, a mají strach z toho, jak budou žít po ní," popisuje Andrea Brzobohatá.

Boj s úřady i vlastním strachem

 Ráda by také dosáhla toho, aby se k lidem po amputaci chovaly vstřícněji úřady. "Už jen dostat bionickou protézu, která se ohýbá a umožňuje normální chůzi, je občas velký boj. A to i u lidí, kteří chtějí žít aktivně a bez takové protézy nemohou," popisuje.

Díky akcím sdružení se navíc beznozí lidé pravidelně schází na různých společenských akcích, kde si užijí zábavy a mohou si také vyměnit své zkušenosti s léčbou, protézami či třeba zdravotními pojišťovnami. Vydali se už na plavbu parníkem po Vltavě, lyžovali v Jeseníkách nebo absolvovali školu smyku.

A o tomto víkendu se učili jezdit na koni. "Při jízdě nevnímáte jen sebe, ale i koně. I díky tomu se při hipoterapii daří léčit spasticity, čili zvýšené svalové napětí či třeba fantomové bolesti, tedy pocity bolesti či třeba brnění amputované končetiny," vysvětlovala přihlížejícím fyzioterapeutka Hanka Kohoutová z koňského sedla.

A Daniel Rakovan, který je poté prvním odvážlivcem v sedle, jí dává za pravdu. "Člověk musí zatnout i svaly, které jinak nepoužívá. Bylo to prima," raduje se muž. Jak dlouho je bez nohy on? "Už dvaatřicet let. Skočil jsem tehdy pro nemluvně, které vypadlo z kočárku pod kamion. Oba jsme přežili, ale já jsem prožil klinickou smrt a přišel jsem o nohu. Když jsem se pak probral, řekli mi, že jsem měl v noze zhoubný nádor. Bez toho úrazu bych zakrátko zemřel," popisuje muž, zatímco spokojeně hladí hnědého koně po čumáku.

  • Nejčtenější
Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

Příběh Oliny: Vyspala jsem se s kamarádem, nevím co dál

Udělala jsem velkou hloupost, vyspala jsem se se svým nejlepším kamarádem. Bylo to krásné, ale i tak bych byla radši...

Premium

Potraviny: Co škodí a jak. Žijeme v době jedové, říká autorka bestsellerů

Svými názory provokuje mnohé odborníky. Často jde proti letitým pravdám lékařů, expertů z potravinářského průmyslu i...

Proč mají ženy prsa a děsí nás hadi? 11 otázek a odpovědí kolem evoluce

I když občas evoluci fušujeme do řemesla a snažíme se ji vlastními civilizačními pravidly vzdorovat, kdesi hluboko v...

Soumrak nakupování. Swap je větší zábava, která navíc skoro nic nestojí

Přeplněné šatní skříně a pocit, že nemám co na sebe – situace, kterou my ženy prožíváme denně. Jenže nakupování nových...

Premium

Výrazný nos, vzdělání sestry. Proto si Gott vybral Ivanu, říká novinářka

Profesní vztah je pojil pětadvacet let, ona ho však osobně poznala už jako holčička. Navzdory všem turbulencím, které...

Krampol o Belmondovi: Když on točil Zvíře, já hrál traktoristu

Přes třicet let promlouvá na české diváky božský Bébel, jak Jean-Paul Belmondovi v rodné Francii přezdívají, hlasem...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky
Premium

Jak se líčí hvězdy. V zákulisí StarDance jedou vizážisté vždy naplno

StarDance v sobotu načne svou desátou řadu. Vedle tanečních kreací to znamená obdivovat i blyštivé kostýmy, promyšlené...

Premium

Jak vyčmuchat rakovinu. V Kopřivnici testují revoluční metodu prevence

Dvojice vědců Spirod Tavandzis a Petra Riedlová Matulová se před třemi lety pustila do unikátního výzkumu. Společně s...

Premium

Ikigai, důvod vstát ráno z postele. Šťastný život podle Japonců

Nejvýstižnější český překlad japonského slova ikigai opravdu zní: důvod vstát ráno z postele. Co má společné ikigai s...

Premium

Spolknout prášek je snadné. Proti depresím se dá však bojovat i jídlem

Duševní poruchy lidí jsou stále častější a přicházejí v čím dál nižším věku. Alespoň jednou za život se s některou z...

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz