V poslední době se v Česku hodně intenzivně řešilo manželství stejnopohlavních párů, objevuje se i stále více trans lidí, kteří se neztotožňují se svým pohlavím, a nebinárních lidí, kteří zcela nezapadají pod označení muž, nebo žena. Ne vždy se však setkávají s kladným přijetím většinové společnosti.
Podle výzkumu Queer zdraví, největším svého druhu v Česku, jsou právě lidé z LGBTQ+ komunity náchylnější k duševním nemocem, protože je okolí není ochotné přijmout. „Přijetí od nejbližších osob, na kterých stojí pilíře našeho charakteru, je zcela zásadní. Čím je přijímající osoba bližší, tím se zvětšuje i jakási ochranná vrstva LGBTQ+ člověka,“ říká autorka výzkumu Andrea Stašek.
Mnoho lidí má dojem, že počet genderů, se kterými se člověk identifikuje, zbytečně narůstá. Před deseti lety tu byl jen muž a žena a najednou jich máme několik?
Každý člověk má vlastní identitu, která se týká různých věcí. Někdo nosí brýle a někdo je ze Slovenska. Tyhle detaily z nás vytvářejí osobnosti, a proto jsme každý odlišný. Pro spoustu lidí je důležité i to, kdo je přitahuje a jaké partnery vyhledávají. A není pravda, že by tu vždy byly jen dva gendery. To, že se o ostatních nemluvilo, je spíš svázáno se svobodou slova. Cítění jinakosti od mužství nebo ženství tady bylo vždy. Jen za socialismu nebylo zcela v pořádku se nad tím zamýšlet, a už vůbec ne se tak prezentovat. Člověk měl jedinou možnost. Mlčet.
Je to zraňující, když lidé z menšin několikrát týdně slýchají nebo čtou, že jsou nemocní, proti přírodě nebo že si to vymýšlejí.
