Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPéči o pacienty před a po transplantaci ledvin se věnuje profesor Viklický v pražském IKEMu už 30 let. „Když jsem začínal, byly místo centrálních počítačových databází transplantační karty, takové velké listy, kam zapisovatelky zapisovaly vše, co se vyšetřilo. Komunikovali jsme dálnopisy a faxy. Když tenkrát ledvina putovala do Košic, tak lékař, který měl službu, musel telefonovat s věží na Ruzyni, že jim tam přijede ledvina, dál zařídit, kdo ji v Košicích vyzvedne a kam ji odveze. My jsme tenkrát sloužili v kuse od pátečního rána do pondělního večera. Byly to jiné doby“, vzpomíná nefrolog.
Druhá sobota v říjnu je už několik let vyhlášena jako Den dárcovství a transplantací orgánů. |
Zároveň dodává, že největší pokrok vnímá ve skoku, který udělala samotná medicína jako věda. „Na začátku devadesátých let fungovalo první rok zhruba 75 procent transplantovaných ledvin, dnes je to 95 procent. Lidé nám umírali na infekce, které jsme tehdy neuměli léčit. Dnes máme léčebné strategie, které umí život pacienta s transplantovanou ledvinou zachránit. To vnímám jako dramatické zlepšení.“
Jeho slova potvrzuje i druhý host ve studiu, Miloš Dušek. Aktivní sportovec, kterému v důsledku onkologického onemocnění selhaly ledviny a byl odkázán pět let na dialýzu. Kvůli mnohočetnému myelomu podstoupil onkologickou léčbu a následně také transplantaci kostní dřeně. Ještě před deseti lety by pro pacienta s takovou diagnózou byla transplantace ledviny nemožná.
„Pokud chcete bojovat s onkologickým onemocněním, musí být vaše imunita co nejsilnější. Na druhou stranu po transplantaci musíte brát imunosupresiva, léky, které vaši imunitu potlačují, aby tělo novou ledvinu neodmítlo. V tom viděli lékaři to největší riziko,“ vysvětluje pan Dušek.
Za 4 hodiny jsem byl na sále
V celém řetězci jeho zdravotních komplikací ale samotnou transplantaci ledviny považuje za nejméně zatěžující. „Je to jednodenní chirurgie. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že je pro mě ledvina, to trvalo čtyři hodiny a byl jsem na sále. A ta změna po transplantaci je nepopsatelná. Okamžitě se zlepší funkčnost těla, člověk má víc energie, protože ledviny mimo jiné tvoří hemoglobin, krevní barvivo, které je potřeba pro transport kyslíku, takže se vám hned lépe dýchá a pohybuje. Navíc člověku, který chodí na dialýzu, přece jen spousta zplodin v těle pořád zůstává. Jak se potom váš organismus čistí, cítíte se čím dál líp,“ popisuje své pocity bezprostředně po operaci.
Podle profesora Viklického je zásadní rozdíl v tom, zda pacient dostane ledvinu od žijícího dárce nebo od dárce zemřelého. „My samozřejmě vybíráme podle krevní skupiny, podle míry shody v antigenech, podle protilátek. To je první předpoklad, aby transplantovaná ledvina dobře fungovala. Faktem ale zůstává, že řada zemřelých dárců se rekrutuje z jednotek intenzivní péče a často má za sebou zdravotní historii, která může funkci ledvin nějakým způsobem handicapovat. Na nás je odhadnout, jestli ty poruchy ledvin jsou vratné nebo nevratné a zaručit, že transplantovaná ledvina bude fungovat. V současnosti je průměrná doba funkce 12 let. Máme ale i pacienta, který má už 43 let funkční transplantovanou ledvinu.“
Miloš Dušek ledvinu od žijícího dárce nechtěl. „Moje základní onemocnění není úplně jednoduché a nechtěl jsem, aby mi někdo dával svou ledvinu a pak to třeba za měsíc nevyšlo,“ říká muž, na kterém prodělané peripetie nejsou vůbec vidět. S transplantovanou ledvinou funguje pan Dušek třetím rokem a od chvíle, kdy si vyslechl diagnózu mnohočetný myelom, uběhlo už více než 10 let. Podle vlastních slov jediné, co musí podstupovat, jsou pravidelné kontroly a užívání imunosupresiv. Jinak žije plnohodnotný život včetně svých oblíbených sportovních aktivit.
Čtvrtina podstoupí opakované transplantace
Při transplantaci se původní ledviny nechávají na místě. Jako nefunkční orgán se totiž zmenšují a není důvod je odstraňovat. Novou ledvinu pak lékaři dávají do kyčelní jámy v místě malé pánve. „Je to blízko močového měchýře, blízko cév pro dolní končetinu. Jsou tam dvě jamky, takže při retransplantaci můžeme použít tu druhou. Původně transplantovaná ledvina ale už v těle nezůstává,“ vysvětluje profesor Ondřej Viklický, přednosta Transplantcentra a Kliniky nefrologie IKEM. Opětovnou transplantaci podstupuje zhruba 25 procent pacientů.
Původ darované ledviny se podle profesora Viklického z etických důvodů nezveřejňuje. „My můžeme maximálně naznačit věk či zdravotní historii dárce, a to hlavně v případech, kdy pacientovi vysvětlujeme, proč darovaná ledvina není úplně stoprocentní.“
V Rozstřelu dále profesor Viklický popisuje, proč a jakým způsobem probíhá mezinárodní více směna ledvin od žijících dárců, jak zasáhl do jejich práce covid a také upozorňuje na to, proč je dobré nechat si čas od času ledviny vyšetřit, i když nás nic výrazného netrápí.
