„Náš výzkum je zaměřen na pomoc lidem, u nichž selžou všechny linie současné léčby a jsou zařazeni do studií, v nichž dostávají buněčné přípravky. Výzkum hledá pokročilý způsob buněčné terapie, která se současně ve světě začíná používat a současně se stále vyvíjí. Celosvětově jsou možnosti buněčné terapie intenzivně zkoumány,“ říká imunolog Jan Frič, vedoucí oddělení výzkumu moderní imunoterapie.
Sázka na přírodní zabijáky
Výzkumník, který má zkušenosti s prací ve Francii i v Singapuru, vede tým deseti spolupracovníků, kteří pracují na řadě výzkumných grantů i projektů podporovaných přímo ÚHKT. Jeden z projektů, zaměřený na aplikaci takzvaný Natural Killer Cells (NK buňky), je od letošního roku spolufinancován průmyslově-technologickým holdingem Czechoslovak Group.
„NK buňka je přirozená složka imunitního systému. Jde o část bílých krvinek, které cirkulují v krvi a samy, bez potřeby dalších signálů, dokáží v krvi najít nádorovou buňku a zabít ji. Jde o součást vrozené imunity a právě pro tyto schopnosti se jim říká Natural Killers, tedy přirození zabijáci,“ vysvětluje Jan Frič.
Principem budoucí léčby i současného výzkumu je předpoklad, že dodání velkého množství těchto buněk, které by přirozeně měly být hlavními aktéry boje s leukémií, by pacientům mělo významně pomoci. V principu by mělo stačit je předem namnožit a v dostatečném množství a kvalitě následně formou infúze dostat do krevního oběhu pacienta.
Výhodou NK buněk je, že jsou bezpečné, po jejich podání se u pacientů nepředpokládá žádná závažná negativní reakce, která někdy bývá vedlejším efektem podání jiných typů imunoterapeutických buněk nebo po transplantaci kostní dřeně. Mohou být odebrány i od zdravého příbuzného, nebo dokonce cizího (alogenního) dárce. Samozřejmě podle daných charakteristik, jako je třeba shodná krevní skupina a další znaky. Znamená to tedy, že se tyto buňky mohou vzít od jiného zdravého člověka, který nemá svou imunitu poškozenou léčbou, nebo vlastní leukémií.
„Naším úkolem při výzkumu je zkusit vylepšit a vyvinout postupy pro expanzi NK buněk, tedy zajistit namnožení buněk od dárce natolik, aby byly využitelné v léčbě, a současně do postupu vložit dostatečné množství kontrolních bodů. Díky nim budeme moci zjednodušeně říct nejenom, že je buněk dost, ale že jsou kvalitní a hlavně funkční a budou plnit svoji léčivou úlohu po podání pacientům,“ vysvětluje Jan Frič.
Dvě linie výzkumu
V ÚHKT se v rámci projektu zaměřují na dvě linie výzkumu, respektive dva zdroje NK buněk. Jeden pracuje s buňkami od zdravých dospělých dárců, které se pracovníci ústavu v laboratořích snaží ovlivnit látkami, jež mají potenciál vylepšit funkci buněk. Druhým zdrojem jsou NK buňky pocházející z pupečníkové krve.
„Imunometabolismus řídí většinu cytotoxických funkcí NK buněk. Postupy, při nichž se modifikuje nebo manipuluje s metabolismem buněk, představují v současné vědě silný výzkumný směr. Myslíme si, že když NK buňky správně ovlivníme, lépe zvládnou podání pacientovi, ponechají si správné funkce nebo je dokonce vylepšíme. V praxi testujeme několik látek, kterými ovlivňujeme metabolismus NK buněk, tyto buňky následně kultivujeme s buňkami leukémie a měříme, jestli ty leukemické buňky zabily,“ popisuje postup Jan Frič. A doplňuje, že se jeho týmu povedlo předvybrat dvě takové přídavné látky, které se jeví velice nadějně.
U pupečníkové krve je výhodné, že NK buňky z ní jsou méně rizikové, navíc mají potenciál, že se je v laboratoři podaří účinněji pomnožit. Buňky jsou totiž v časnější fázi vývoje, mají blíže ke kmenovým buňkám, a zvládnou proto větší množství dělení. Využití buněčné banky, jíž ústav disponuje, také poskytuje lepší možnosti s výběrem správného dárce.
Hledání svatého grálu
U pupečníkové krve, které mají díky jejímu průběžnému odebírání v ÚHKT dostatek, je naděje, že by mohly fungovat u pacienta univerzálněji. Zjednodušeně řešeno jde o to mít, když přijde pacient, možnost mu produkt co nejdříve podat.
„K tomu se v buněčné terapii vzhlíží. Mít off-the-shelf produkt, tedy takový, který máme přímo v zásobě a můžeme pacientovi podat předem vypěstované specifické buňky jemu na míru. Kdybychom ho měli, výrazně by to zjednodušilo, a hlavně zlevnilo celý postup. Myslíme si, že pupečníková krev by mohla být, díky svým charakteristikám, kandidátem přesně na takovýto produkt,“ říká Jan Frič.
Jedním dechem ale dodává, že výzkum je teprve na začátku a jeho i jeho tým čeká ještě spousta práce, testování i hledání dalších finančních prostředků. Zatím mají ve spolupráci s klinickou částí ústavu vytipované kohorty pacientů, u nichž by potenciálně mohli terapii vyzkoušet. Tomu ale ještě bude předcházet série laboratorních pokusů.
„V tom vidíme obrovskou výhodu prostředků od Czechoslovak Group. Můžeme se zaměřit na vývoj preparátů, který bychom nemohli snadno hradit z grantových prostředků určených na výzkum. Přesto je velmi důležitý. Jsme na začátku, ale předběžné výsledky ukazují, že cesta, po níž jsme se vydali, je nadějná,“ doplňuje Jan Frič.
