Tato trasa má své kouzlo a pokud si ji nezaběhnete, tak nebudete mít klidné spaní, o tom jsem přesvědčen. Při svých výbězích v těchto končinách jsem potkal plno podobných nadšenců jako jsem já, a na všech bylo vidět odhodlání zdolat zdejší kopce. Zdejší kopce zdolávají se zarputilostí a zvědavostí. Alespoň tak usuzuji z obličejů, které potkávám, když se při běhu míjíme.
Vyběhnout je možné odkudkoli v Srní. Já volím místo u zdejšího zrenovovaného kostela Nejsvětější Trojice a vydávám se směrem na sever. Asi po dvou kilometrech zdolávám první kopec, který si zaslouží pozornost. Sedelský vrch se nachází na kótě 926 m n. m. a je odtud perfektní pohled na okolí z Klostermannovy vyhlídky. Kochání se zelenými kopečky se následně začne proměňovat v pohodový, přesto náročný běh po vrstevnici s pohledem na Spálený vrch. Občasné rovinky tu přechází v krátký, leč poněkud strmý výběh a hned zase prudký seběh. Spálený vrch totiž leží ve výšce 1013 m n. m.
Běžím zčásti po rozbitém asfaltu, po polní cestě a někdy jen tak po vyšlapané cestičce ze suchého napadaného jehličí. Musím říci, že na spoustě podobných cest se dnes běhají stále populární horské běhy, ať už půlmaratony či maratony. Velkou výhodou je totiž měkčí dopad a klouby si zde mohou trochu ulevit, když už je nešetřím při běhání na silnici či dlažbě. Odmění se mi následně tím, že po doběhu nezačnou zlobit a bolet.
Přečtěte si takéKrásná Šumava: běžci tu najdou tratě, které jinde nejsou  |
Na šestém kilometru se již napojuji na Vchynicko-Tetovský kanál. Čeká mě příjemný asi sedmi kilometrový převážně rovný úsek podél vodního kanálu se spoustou studánek s ledovou vodou. I když zrovna není až tak horké počasí, tak občerstvení v podobě studených kapek na obličeji přijde vhod. Dlouhá rovinka mi umožňuje jednat běžet hodně rychle a také se občas u některých studánek zastavit, svlažit rty a ochladit zátylek. Přehřátí je někdy velký prevít.
Běžím ve výšce cca 930 m n. m., výtečně se mi dýchá a podle turistických cedulek zjišťuji, že se zanedlouho dostanu k říčce Vydra. Vodní tok, jež se dá nazvat klidným potůčkem, se v některých částek roku mění v dravou řeku beroucí vše, co ji přijde co cesty. Mnohem krásnější je ale její scenérie s obrovskými balvany. Pomalu přibíhám na dvorec Antýgl, což je krásná dřevitá rázovitá stavba a přes místní můstek se dostávám k již zmiňované říčce a podél ní se přesunu k nejnižšímu bodu této trasy. Musím uznat, že běh podél mohutně šumící říčky Vydry je nejen příjemným, ale zároveň trochu vzrušujícím při pomyšlení, jakou asi má sílu, když je zcela naplněna. Hrozná představa.
Mapa trasy Mapa šumavské trasy kolem Srní. |
Kouknu na hodinky, abych si ověřil, kolikátý kilometr zrovna běžím. Vidím číslici 18 a čeká mě malé překvapení. Blížím se totiž k Turnerově chatě, což je typická horská stavba. Už z dálky vidím, že před chatou stojí nějaké chlupaté zvíře. Co by to mohlo být? Moje fantazie pracuje naplno. Vidím ostré uši. Ne! Rys? Vím, že v těchto místech se vyskytují, ale tak blízko obydlí? Poněkud zpomalím, abych dané zvíře nepolekal. Ani jsem nemusel, protože ten tajemný rys poslušně sedí a asi čeká, až k němu přiběhnu. Kočka! Ano, je to kočka a moc krásná. Poněkud větší než tyto roztomilá zvířátka ve skutečnosti jsou, přesto svým zjevem k rysovi moc daleko opravdu nemá. A jako byl Old Shatterhand přítelem všech indiánů, tak já jsem zase velkým přítelem všech kočiček. Takže se zastavím a asi pět minut si tuto zvláštní, ale moc krásnou kočičku hladím. Pauza přijde vhod, vždyť za chvilku mě čeká nejtěžší část z celého běhu.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Čeňkova Pila. Za sebou mám nejnižší bod této trasy a nyní už mě čekají zhruba tři kilometry běhu jen do kopce s převýšením cca 350 metrů. Po dvaceti již odběhnutých kilometrech je to trochu náročnější než když si takové převýšení dáte hned na začátku trasy. Není to ale tak hrozné a dá se to zvládnout. Občas se najde i kratší úsek s převýšení asi 20 %, ale to vždy jen tak 50 metrů. Z dálky už vidím ceduli s nápisem Srní a věž kostela. Cíl je na dosah a postupně k němu dobíhám.
24,5 kilometrů s převýšením 729 metrů je zdoláno a navíc v čase 2:15 hodin. Jsem spokojen a už se těším, až tuto vybranou trasu proběhnu znovu a v ještě lepším čase. Více mě ale těší skutečnost, že běhám v přírodě, která je k této činnosti vlastně přirozená. Přesně tohle praví moje kamarádka: „Asfalt je pro auta, běhejte v přírodě.“
V duchu tohoto rčení se snažím běhat. Příště opět popojedu o kousek dál a přinesu vám zase další zajímavou trasu z dalšího koutu Šumavy a věřte, že Šumava je moc velká a krásných tras pro běžce je mnoho. Jen nebýt líný a hledat. Zkuste si tento článek nejen přečíst, ale i popsanou trasu proběhnout. Stojí to za to… opravdu.
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
