Možná jste to zažila na vlastní kůži, a to doslova. Strávila jste báječný den u vody, ale po návratu domů vás začalo pálit v očích či nose, cítila jste nepříjemné pnutí v obličeji, na těle vám naskákaly červené pupínky. A jako by to nestačilo, následující den vás zaskočilo urputné svědění „tam dole“.
U letního koupání je zkrátka třeba občas počítat i s „přidanou hodnotou“, o kterou nestojíte. Ne všechny vody jsou totiž zcela bezpečné, což platí hlavně pro rybníky pokryté vodním květem. Pod zdánlivě poetickým názvem se skrývají přemnožené sinice, které mohou způsobit řadu nepříjemností. K těm nejčastějším patří alergická reakce.
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou |
Rýma i zánět spojivek
„V závislosti na vnímavosti jedince se mohou objevit projevy jako vodnatá rýma, překrvení spojivek nebo svědící kožní či slizniční vyrážka, která se tvoří na pohlavních orgánech. Kromě alergenů produkují sinice i řadu toxinů. Po jejich náhodném požití, jež je jinak zcela přirozeně spojeno s pobytem ve vodě, může dojít k zánětlivému postižení trávicího traktu, které se v jeho horní části projevuje jako žaludeční obtíže s nevolností, návaly na zvracení i zvracení, v dolní části poté jako průjem,“ popisuje praktický lékař Ivo Procházka, krajský předseda Sdružení praktických lékařů ČR pro Jihomoravský kraj.
Pro koho jsou znečištěné vody nejvíc rizikové?1. Pro děti 2. Pro těhotné ženy 3. Pro lidi s oslabenou imunitou |
Zároveň však dodává, že jednorázová expozice není pro jinak zdravého jedince nijak nebezpečná. Závažnější průběh si můžete přivodit tehdy, pokud se v takto znečištěných vodách koupete opakovaně. V takovém případě může dojít také k poškození jaterní tkáně. Alergické reakce mohou vyvolat i některé druhy řas, ale ve srovnání se sinicemi je riziko prakticky zanedbatelné.
Nenápadní paraziti
Ve stojatých vodách hrozí také cerkáriová dermatitida, což je kožní postižení parazitárního původu způsobené motolicemi.
„Vyskytuje se u lidí, kteří se koupali ve vodních nádržích obývaných vodními ptáky – nejčastěji divokými kachnami – a plži. Paradoxně může jít o vody velmi čisté, až průzračné. Kůže člověka je napadena motolicemi, což se projeví zarudnutím, drobnými pupínky a puchýřky. Dominantní částí klinických projevů je však opět alergická reakce těla na přítomnost parazita v kůži, a to i neživého,“ vysvětluje Ivo Procházka.
Cerkáriová dermatitida nepříjemně svědí, ale není nebezpečná. I bez léčby během několika dní odezní, proto se s ní v ambulanci lékaři příliš často nesetkávají. Ale přesto – kdo by si chtěl v létě od vody přinést svědivou vyrážku? Nemluvě o tom, že podle odborných zdrojů případů cerkáriové dermatitidy neustále přibývá.
Chlor versus pot
Pokud se rozhodnete předejít případným rizikům tím, že místo přírodních jezer a rybníků zamíříte na umělá koupaliště nebo do bazénu, pak vězte, že ani tady nemáte stoprocentní jistotu, že bude vše naprosto v pořádku. Kombinace chloru s potem, močí či různými kosmetickými přípravky také umí leccos napáchat, což se zejména týká sloučeniny zvané chloramin.
Před dovolenou očkujte žloutenku a řešte vzteklinu. Ta přežít nejde |
„Ta vyvolává nepříjemné akutně probíhající podráždění spojivek spojené se svěděním, slzením a rozmazaným viděním, při vdechnutí může způsobit záchvaty kašle a u disponovaných jedinců až pocity dechové tísně. Chloraminy vznikají reakcí chloru s amonnými solemi a močovinou, které se do vody dostávají s močí, potem a vymývají se též z vrchních vrstev kůže. V současné době jde o notoricky známý fakt a riziko ve veřejných koupalištích se stovkami kubických metrů vody, která jsou pod pravidelnou kontrolou orgánů hygienické služby, se minimalizuje. Na druhé straně veřejná koupaliště jsou vystavena kontinuální mikrobiální a chemické kontaminaci, která se zhoršuje s narůstajícími venkovními teplotami a teplotou vody a také počtem návštěvníků bazénu,“ upozorňuje Ivo Procházka.
Všudypřítomné cedule, které návštěvníky akvaparků vyzývají k důkladné tělesné očistě předtím, než vstoupí do vody, mají tedy svůj pádný důvod. Bohužel ne každý tohle doporučení akceptuje.
Pozor na vířivky
V bazénech lze narazit i na bakterii Escherichia coli nebo legionellu.
„Výskyt E. coli, jakožto fekální enterobakterie, je v bazénech a vířivkách vysoce pravděpodobný, stejně jako se tam může vyskytovat legionella. Riziko výskytu legionell v plaveckých bazénech je nevelké, vyšší je u bazénů s teplou vodou, přenos infekce probíhá převážně inhalační cestou ve formě aerosolu. Oba mikroorganismy jsou častým zdrojem projevů infekčních a zánětlivých stavů, v případě E. coli jsou to nejčastěji infekce trávicího traktu a močových cest, legionella vyvolává zánětlivé projevy v dýchacích cestách,“ uvádí Ivo Procházka s dodatkem, že před infekcí bakteriemi E. coli se lze do značné míry chránit už zmíněnou sprchou předtím, než vlezete do vody.
„Samozřejmostí by měla být i sprcha po koupání, ideální je opláchnout si čistou vodou obličej i celé tělo, popřípadě propláchnout vlasy a vytřít zevní zvukovody. S odstupem je pak vhodné věnovat pozornost únavě, zvyšující se tělesné teplotě, zažívacímu dyskomfortu, zvracení či průjmu, nucení a pálení při močení.“
Řasy, nebo sinice?Zelená voda neznamená automaticky přítomnost sinic. Leckdy může jít o obyčejné řasy. Odlišit řasy a sinice vám pomůže takzvaný Maršálkův test. Naplňte průhlednou (nejlépe PET) láhev vodou až po hrdlo a nechte ji 20 minut stát. Jestliže se u hladiny vytvoří zelený proužek či povlak, který vzhledem připomíná zelenou krupici nebo drobné jehličky, ale zbytek vody zůstane čirý, pak jsou ve vodě sinice. Nemáte po ruce láhev? Opatrně vejděte do vody po kolena tak, abyste nezvířili usazeniny na dně. Pokud přes zelenou vodu nejste schopni zahlédnout palce u nohou, na koupání raději zapomeňte. Můžete se také rozhlédnout po celé vodní ploše, zda někde nespatříte zelený povlak takzvaného vodního květu sinic, který při bližším pohledu tvoří opět zelené částečky připomínající zelenou krupici nebo drobně nasekané jehličí a působením větru se může po hladině různě přemisťovat. |
