Jak jste se stal čestným členem Klubu českých olympioniků?
Za léta, co dělám pro Český olympijský výbor, což je od roku 1995, jsem poznal asi čtyři sta reprezentantů a asi tak stovce vesměs starších olympioniků medailistů jsem dělal endoprotézy kyčlí, kolen, hlezen (lidově kotníky, pozn. red.)… Ne nadarmo se říká: Vrcholovým sportem k trvalé invaliditě! (smích) Dodnes se s bývalými olympioniky potkáváme na pravidelných výročních setkáních. Letošní olympijské hry jsem však strávil doma, protože – jak říkávaly Věra Čáslavská i Dana Zátopková, s nimiž jsem se dobře znal a které jsem léčil – nejlepší olympiáda je u televize.
Vycházejí z modelu, kdy je vedle sebe řada sálů, v nichž se dělají nejrůznější odbornosti. My bychom si představovali prostředí asi na trochu lepší úrovni z hlediska podmínek pro sterilitu a sepsi. Supersterilní operační sály tam nejsou.
